Odveta?

Aktéři se pak setkali ještě na jiném místě.

Podle pracovníků agentury prý odváželi zraněného Jana k ošetření a jemu se cestou udělalo špatně. Zašel si ulevit v místě, kde se shodou náhod zrovna nacházela ona skupinka z diskotéky, s níž už měli konflikt předtím, a tam byl Jan napaden nejprve tou Zuzanou, pak Tomášem.

Podle druhé strany ale pan Jan vyzval Tomáše „na férovku“. Zuzana se jim v tom snažila zabránit, ale Jan jí dal pěstí. Tomáš ji chtěl bránit, byl ale panem Janem zatlačen do křoví, opakovaně povalen a bit. Utrpěl mj. tržně zhmožděné rány v týlu, krevní výron ušního boltce atd. Zuzana z toho vyšla krevním výronem na pravé tváři a podvrtnutím krční páteře.

Okresní soud ve Strakonicích uvěřil poškozeným a panu Janovi za výtržnictví a ublížení na zdraví uložil deset měsíců podmíněně na dva roky.

V odvolacím řízení státní zástupce zdůraznil, že jádro věci je v objasnění, proč Cobra na místo jela – pokud prý s cílem vyhledat pana Tomáše a „pomstít se“, pak asi mohlo jít ze strany poškozených o jednání v nutné obraně proti ataku Cobry. Krajský soud poté odvolání obžalovaného zamítl (Deník 6. září, „Ochranka diskotéky versus výtržníci aneb Férovka, nebo msta?“) a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Prý se bránil on

Míní, že výpovědi kolegů z bezpečnostní agentury v jeho prospěch okresní soud nepřesně interpretoval a krajský soud to nenapravil.

Ke konfliktu opakoval, že Tomáš na něho zaútočil nikoliv v důsledku nečekaného napadení přítelkyně Zuzany, ale zcela cíleně – byl totiž před konfliktem vysvlečen z trička, což znamená, že se na střet předem připravoval. Při objektivním skutkovém zjištění obecných soudů byl prý podle dovolatele možný jediný závěr, a to, že dovolatel nikoho nenapadl, naopak on sám byl napaden nejprve slečnou Zuzanou a poté Tomášem. Jednal tudíž v nutné obraně, eventuálně šlo o exces z ní a ani pak by mu nemohlo být kladeno za vinu spáchání úmyslného trestného činu.

Státní zástupkyně naopak uvedla, že ve světle výpovědí svědků se tvrzení dovolatele jeví nevěrohodným. Poškození především neměli vůči obviněnému žádný důvod k případné odvetě. Jejich hodnověrnost je podle státní zástupkyně posilována i tím, že nezamlčeli ani skutečnosti ve prospěch obviněného, když zmínili i určité prvky nevhodnosti svého vlastního chování.

Nejvyšší soud konstatoval, že pan Jan dovolání opřel výlučně o nesouhlas se způsobem, jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy, popřípadě o námitky týkající se postupu orgánů činných v trestním řízení. Domáhá se především prosazení vlastní skutkové verze.

Dovolání ale není určeno k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování, řekl NS a dovolání pana Jana odmítl.