Několik dnů nato, 18. července, převedl J. P. darovací smlouvou na svého syna M. P. své nemovitosti jako jediný majetek, ze kterého by žalobce mohl uspokojit svou pohledávku. Smlouvou bylo současně ve prospěch dlužníka zřízeno věcné břemeno práva užívání k převáděným nemovitostem. V době převodu syn věděl o existenci dluhu otce ve výši kolem jednoho milionu.

Neplatná smlouva

Věřitel F. K. podal proti synovi svého dlužníka v zákonné tříleté lhůtě tzv. odpůrčí žalobu o určení neplatnosti zmíněné darovací smlouvy.

Okresní soud v Č. Budějovicích žalobě v březnu 2006 vyhověl. Krajský soud rozsudek potvrdil. Dovodil, že onou darovací smlouvou došlo ke zkrácení uspokojení žalobcovy pohledávky a že se žalovanému synovi dlužníka nepodařilo prokázat vynaložení „náležité pečlivosti“ při rozpoznání úmyslu otce zkrátit svého věřitele.

M. P. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Zejména namítl, že oba soudy se prý nezabývaly jednou z podmínek odporovatelnosti, tedy že k uspokojení věřitelovy pohledávky prokazatelně nelze použít jiný majetek.

NS ale uzavřel, že závěry jihočeských soudů se shodují s ustálenou judikaturou.

Dlužníkovy právní úkony zkracují pohledávku věřitele zejména tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a v jejich důsledku věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z tohoto majetku.

Věřitel musí v řízení mj. prokázat, že k uspokojení jeho vymahatelné pohledávky prokazatelně nelze použít jiný majetek dlužníka. V projednávané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, který převzal odvolací soud a který ani žalovaný v řízení nezpochybňoval, že dlužník na žalovaného onou smlouvou převedl jediný svůj majetek, ze kterého by žalobce mohl svou pohledávku uspokojit.

Námitka pana M. P., že se soudy nezabývaly tím, zda k uspokojení věřitelovy pohledávky prokazatelně nelze použít jiný majetek, proto neobstojí, řekl NS a dovolání žalovaného odmítl.