Onen provozovatel, pan Jaroslav (45), poté po něm začal vymáhat náhradu 10.000 korun jednak osobně v onom baru, jednak telefonicky. Michal je měl zaplatit do 20. března, jinak prý „bude zle, že peníze z něho dostane, že si je odpracuje v bordelu, že na něj pošle špatně česky mluvící lidi“, a vůbec že mu „přeje upřímnou soustrast”.

Společně s panem Miroslavem (28) pak 20. dubna v herna–baru ve Čtyřech Dvorech požadovali po Michalovi kromě zaplacení této částky taky informaci, kdo vykradl zmíněný bar s fotbálkem, přičemž Jaroslav poškozeného třikrát udeřil pěstí do obličeje a Miroslav jím cloumal.

Okresní soud v Č. Budějovicích posoudil toto jednání jako trestný čin vydírání a výtržnictví. Panu Jaroslavovi uložil trest odnětí svobody na rok s výkonem podmíněně odloženým na dva roky, Miroslavovi pak trest odnětí svobody na tři měsíce podmíněně na rok.

Jen přestupek?

Krajský soud rozsudek zrušil a věc postoupil magistrátu města s tím, že tyto skutky nejsou trestným činem, avšak mohly by být posouzeny jako přestupek.

Nejvyšší státní zástupkyně poté podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) v neprospěch obou obviněných. Uvedla, že pokud odvolací soud jednání obviněných označil za nikterak intenzivní, zákeřné či agresivní, pak tyto argumenty vyjadřují absenci přitěžujících okolností; takovým tvrzením však odvolací soud nezdůvodnil, proč nedošlo k naplnění trestných činů v jejich standardní podobě. Společenská nebezpečnost je prý již zvyšována tím, že nezůstalo jen u verbálních výhrůžek, ale došlo k násilí.

Žalobkyně dále nesouhlasila s argumentací odvolacího soudu, že poškozený incident vyvolal, když využil poruchy přístroje a vědomě způsobil finanční ztrátu jeho provozovateli (podle obviněného vykradením hracího přístroje, resp. odcizením mincí do něj již vložených, a dále pak provozováním her bez placení), a že obviněný proto na něm v podstatě jen vymáhal náhradu škody. Podle dovolatelky není důkaz, že přístroj vykradl zrovna poškozený.

Jak nebezpečné?

NS z popisu skutku uzavřel, že nemůže být pochyb o tom, že obvinění popsaným jednáním formálně naplnili zákonné znaky skutkové podstaty uvedených trestných činů.

Pro spolehlivý závěr, zda se v daném případě jedná či nejedná o trestný čin, je ale nezbytné zjišťovat také to, zda skutek vykazuje vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Toho si byl odvolací soud při rozhodování velmi dobře vědom, konstatoval NS.

Krajský soud zdůraznil, že to byl právě poškozený Michal, kdo v podstatě nepřímo veškeré incidenty vyvolal, čímž jednání obviněných vyprovokoval. V průběhu dokazování se totiž přiznal mimo jiné k tomu, že věděl, že hrací zařízení na stolní fotbal je pokažené, a právě poruchy tohoto přístroje využil, na automatu hrál (spolu s dalšími osobami) zadarmo a tím způsobil provozovateli finanční ztrátu.

Soud druhého stupně také zohlednil způsob provedení činu a shledal, že nebyl ze strany obviněných nikterak zákeřný či intenzivní, neboť verbální výhrůžky nebyly doprovázeny, s výjimkou jednoho případu, fyzickým napadením, a pokud již k němu došlo, nestalo se tak způsobem surovým či agresivním. Poškozený ani nevyhledal lékařskou pomoc, neboť to nebylo zapotřebí.

Státní zástupkyně v dovolání jen polemizovala s přístupem soudu ve snaze dosáhnout jiného náhledu na některé okolnosti případu, čímž se ve své podstatě nepřípustně domáhala odlišných skutkových zjištění, než soudy obou stupňů učinily, konstatoval NS.

Odvolací soud podle něj rozhodnutím nepochybil, jednání obviněných se nevyznačovalo takovým stupněm společenské nebezpečnosti, který by bylo možno hodnotit jako vyšší než nepatrný.

Dovolání státní zástupkyně NS proto odmítl jako nedůvodné.