Před soudem tvrdil, že se žalovaného jednání nedopustil, že vyšetřování je od počátku tendenční a účelové. Požádal, aby byl z důvodu vážného zdravotního stavu urychleně eskortován do vlasti.

Soud ho však v únoru dál ponechal ve vazbě a stížnost proti tomu Vrchní soud v Praze zamítl.

Soudy mají obavu, že by se P. mohl skrývat nebo uprchnout. Je totiž podezření, že při pobytu v ČR užíval několik falešných totožností (také R. F., M. P.). Nadto mu hrozí vzhledem k páchání trestné činnosti po dlouhou dobnu a s výdělečným motivem trest odnětí svobody nad osm let.

P. podal ústavní stížnost. Argumentoval vážným zdravotním stavem a neochotou příslušných orgánů a lékařů poskytnout mu zdravotní péči.

Stížnost Ústavní soud (ÚS) v červnu odmítl s poukazem na zákon o výkonu vazby.

Není bez péče

Soud uvedl, že zdravotní péči o obviněného zajišťuje především zdravotnické středisko ve věznici nebo jiné zdravotnické zařízení vězeňské služby, ve stanovených případech pak nejbližší zdravotnické zařízení mimo věznici.

ÚS rekapituloval, že obviněný P. byl poté, co u něj byl diagnostikován HIV pozitivní, opakovaně vyšetřen na infekčním oddělení Nemocnice České Budějovice. V nemocnici Vazební věznice Praha Pankrác byl loni na jaře hospitalizován a posléze byl léčen na infekční klinice Fakultní nemocnice na Bulovce.

Pokud není stěžovatel spokojen s kvalitou a způsobem léčení, které dle něj neodpovídá doporučení lspecialistů, má k dispozici dostatek prostředků k ochraně svých práv a ke zjednání nápravy dle zákonů o výkonu vazby a o státním zastupitelství.

Tyto normy umožňují obviněným podávat státním orgánům ČR žádosti a stížnosti, které je věznice povinna neprodleně odeslat.

Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby pak provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu je vazba vykonávána.
A znovu totéž

O dalším setrvání P. ve vazbě rozhodoval krajský soud 28. května.

I tentokrát stížnost do jeho usnesení Vrchní soud zamítl a obviněný si znovu stěžoval u Ústavního soudu.

Prý bylo porušena jeho ústavně zaručená práva na život a na ochranu zdraví, zakotvená v Listině základních práv. Dál tvrdí, že přes doporučení specialistů mu není poskytována řádná léčba se zdůvodněním, že je drahá, že je cizinec a že nemá zaplaceno zdravotní pojištění.

Z přiloženého vyjádření Nemocnice České Budějovice, a. s., podle stěžovatele vyplývá, že nepokračovat „v antiretrovirové léčbě sice neznamená přímé ohrožení života“, avšak řádná léčba by mu „život prodloužila a zvýšila jeho kvalitu“.

Připomíná, že opakovaně žádal o poskytnutí zdravotní péče formou žádosti o propuštění z vazby, případně o vyhoštění do své vlasti. Byl však jen přeložen do vazební věznice na Pankráci, ale ani tam mu prý nebyla „žádná lékařská péče poskytnuta“.

Tvrdí, že všechny prostředky ze zákona o výkonu vazby již vyčerpal, když se opakovaně domáhá ochrany jak prostřednictvím Vězeňské služby, tak prostřednictvím státního zástupce.

ÚS poukázal na svá předchozí rozhodnutí v této a obdobných věcech.

Zopakoval, že způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla vazba nařízena a pro které je nutné její trvání. Stížnost obžalovaného P. znovu odmítl jako neopodstatněnou.