Konečně osobně, poté, kdy byl na základě evropského zatykače zadržen v Černé Hoře a vydán do ČR.

Tady se jeho věcmi zabývaly soudy dosud v jeho nepřítomnosti, v řízeních proti uprchlému.

Odsoudily ho i za nyní projednávanou věc. Jde o pokus trestného činu podvodu.

Čtyři nuly navíc

V roce 2003 chtěl koupit bývalý autosalon Porsche v Husově kolonii v krajském městě. Prodávající za něj požadoval sedmnáct milionů korun.

Hovorka (36) před uzavřením kupní smlouvy předložil doklad o složení této částky na účtě společnosti Hellp International u Komerční banky v Kladně – Kročehlavech za účelem zajištění pohledávky za Hovorkou z tohoto obchodu. Pro případ nezaplacení měl být prodávající oprávněn vyzvat k úhradě banku.

Zástupce prodávajícího následně v bance zjistil, že doklad o vinkulaci je padělán – Hellp Int. deponoval na příslušný účet jen 1700 Kč.

Krajský soud v Č. Budějovicích v květnu 2005 uznal Hovorku v nepřítomnosti vinným pokusem o podvod. Za tento a další skutky mu uložil souhrnný trest odnětí svobody na šest roků.

V odvolání obviněný namítal, že vinkulaci 1700 Kč nesjednával, ani k tomu nedal pokyn. Jistý Michal K. mu jen předal doklad o garanci sedmnácti miliony a on jej v dobré víře použil. Kdo a jak tento doklad zhotovil, prý nebylo objasněno.

Vrchní soud v Praze rozsudek v této části zrušil. Za zbývající trestné činy, zanedbání povinné výživy podle rozsudku z roku 2005 a za úvěrový podvod s nepravdivým potvrzením o zaměstnání a majetku, poslal Hovorku na dva roky a devět měsíců do vězení. Věc s kupováním autosalonu krajskému soudu vrátil.

Uzavřel mj., že „je předčasný závěr, že by se (obviněný) podílel na opatření padělku a že by byl obeznámen s tím, že jde o padělek“.

Krajský soud se tedy věcí zabýval znovu.

Podivná firma

Zjistil mj. zajímavé věci o oné firmě Hellp Int. Společnost, která nikdy nevyvíjela činnost, v říjnu 2002 majitelé zdarma převedli na Zdeňka G. a Rostislava Š. Na co ti ji chtějí, to prý neřekli.

Pan G., který sedm měsíců nato „zúřadoval“ ono ručení na Kladně pro transakci s Porsche, se především označil za „papírového jednatele bez pravomocí“. Koupit firmu byl prý nápad kolegy Š. On oficiálně ani ve firmě nebyl, figurovalo tam jeho příjmení, ale jiné jméno . . .

Svědek vypovídal postupně se značnými rozpory. Co má konkrétně udělat, o tom ho instruoval faxem prostředník. Samotnému mu prý bylo divné, že jištění má být tak malou částkou. Nenapadlo ho ale, že je to zrovna na ten autosalon, tvrdil.

Doklad o složení částky předal v podvečer u benzinky u Tábora tomu prostředníkovi, jistému Michalu K.

Pak dostal pokyn jet do Budějovic k notáři.

Proč jste tam podepisoval, že jde o garanci sedmnácti milionů, když jste v bance vyřizoval jen sedmnáct set? chtěl vědět soud a Zdeněk G. vysvětloval, že si tehdy zapomněl brýle v autě na parkovišti, v místnosti bylo plno lidí, velký humbuk, všichni spěchali. Když doma zjistil, co na papírech je, nemohl prý ani dospat. Sháněl právničku a honem poslal Ladislavu Hovorkovi a do Porsche prohlášení, že odstupuje od garance.

Krátce po poskytnutí oné záruky svědek dohodl odprodání Hellpu. Když se prý dozvěděl, co je na něho nastrčeno, nechtěl se už do ničeho namočit . . .

Svědčit přijel také Rostislav Š. z Olomouce, jediný společník oné firmy Hellp. Uvedl, že ho budějovický známý požádal o poskytnutí garance pro nějakého svého kamaráda, a on ho odkázal na jednatele G. s tím, že se domluví, až budou známy konkrétní věci. Při sepisování záruky nebyl. Že zněla na 1700 Kč, to mu řekl až G. v telefonu. Jemu se tak malá částka zdála „extrémně divná“, ale G. mu prý vysvětloval, že podle žadatelů to má být něco jako výpomoc a až následně že se má jednat o oné garanci.

V doprovodu policie se dostavil před senát také onen údajný prostředník obžalovaného. Vypověděl, že se ho Ladislav Hovorka obecně ptal na někoho, kdo by mu pomohl s úvěrem, ale on osobně prý nic nezařizoval a nepamatuje se, jestli někoho kontaktoval. Na žádného Zdeňka G. se nepamatuje.

Poté soud Ladislava Hovorku opět uznal vinným pokusem o podvod a uložil mu za tento a další skutky opět souhrnných šest let vězení.

Vrchní soud v Praze odvolání zamítl.

Dotřetice

Když byl Hovorka v Černé Hoře zadržen, požádal o nové projednání této věci.

Zmíněný rozsudek tedy soud zrušil, uzavřel, že tím je tedy v právní moci předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o potrestání Hovorky za zanedbání povinné výživy a úvěrový podvod 33 měsíci vězení, a poslal obžalovaného k jejich výkonu.

K pokračování kauzy Porsche ho tedy vozí eskorta.

Před senátem tvrdil, že když tehdy prodávající chtěl bankovní garanci, s níž neměl zkušenosti, poptával se po známých. „Shodou okolností“ mu jeden z nich, ten Zdeněk G., řekl, že by to nemusel být problém. Slíbil mu za obstarání pětiprocentní provizi. Údaje do textu záruky mu poslal faxem přes onoho prostředníka K.

Na otázku, zda mu nebylo divné, že mu takovou záruku vystavuje někdo, s kým se jen párkrát setkal, Hovorka řekl, že zkrátka vypadal jako seriózní podnikatel, byl velice elegantně oblečený a jezdil novým autem. Písemnou smlouvu neuzavírali.

G. mu zmíněnou garanci přivezl do Budějovic. Když si ho pak zástupce prodávající firmy pozval do kanceláře, myslel si prý, že si jede už pro podepsanou kupní smlouvu. Jenže on mu tam v přítomnosti policie řekl, že garance je falešná. K objednanému výslechu do Prahy nejel, protože prý čekal písemné předvolání. Na Zdeňka G. podal trestní oznámení, protože se jím cítí být podveden…

Na dotaz, jak by se chtěl s Hellp. Int. vyrovnat, kdyby Porsche uplatnil vystavenou garanci, řekl, že s vůbec nepočítal s tím, že by peníze na obchod nesehnal.

Uvedl také, že on sám tehdy disponoval asi půlmilionem v hotovosti. Soud mu při té příležitosti připomněl, že v tu dobu dlužil na výživném svých dětí, a Hovorka řekl, že teď už je to několik měsíců „kompletně zaplaceno“ jeho rodiči. Jeho obhájce k tomu podotkl, že ostatně požádají o obnovu řízení v této věci…

Obžalovaný ještě dodal, že počítal s vyrovnáním dluhů po rozběhnutí kýženého autosalonu. Když to zkrachovalo, ten půlmilion prý použil na rozjezd realitní kanceláře v Černé Hoře.

Trestnímu řízení doma se nevyhýbal, jen prý nevěděl, kde má vlastně trvalý pobyt, a nevyzvedl si obsílku… Do Černé Hory neutekl, založil tam společnost, legálně podnikal, platil daně a zdravotní pojištění, měl tam trvalý pobyt. Česká policie prý od roku 2006 věděla, kde je. Věděl o tom, že je stíhán, ale advokát mu prý řekl, že se nemá čeho bát, že není nutné účastnit se hlavního líčení…

Nahlásit novou adresu bývalé manželce ho prý nenapadlo, řekl na dotaz soudu, a vysvětloval, že jejich vztahy nebyly příliš dobré. O povinnosti platit na děti ale věděl, připustil.
Hlavní líčení s Ladislavem Hovorkou pokračuje výpověďmi svědků. Stejných, kteří už byli v předchozím zrušeném hlavním líčení slyšeni či čteni…