„Oživovaly“ zboží?
Svědkyně vypovídaly, že viděly jiné prodavačky „hodněkrát“ omývat ve vodě s octem v kbelíku v přípravně lahůdek párky nebo klobásy, které byly lepkavé nebo zapáchaly, a pak byly vraceny na pult. Ocet a olej k potírání výrobků k navození dojmu čerstvosti měl být uložen ve skříňce nad dřezem. Sýr, ze kterého už tekla voda, byl rozkrojen k odkapání a naporcován k prodeji. (Obhájce se tázal, jak svědkyně ví, že se na pult vrátil právě ten vytékající sýr – zda tedy jeho údajnou cestu sledovala celou dobu).
Jedna svědkyně řekla, že pokyn omývat uzeniny dostala víckrát „asi od Terezy U.“ Když to neudělala, udělala to prý kolegyně nebo U. sama. (Obviněná uvedla, že mohlo jít o otírání párků při vybalování, ale určitě ne o prošlé.)
Jindy Iva L. měla přinést z „kafilerky“, kam se ukládalo prošlé zboží, bochník sýra pokrytý plísní a svědkyně to měla okrájet. Odmítla a pak sýr viděla nakrájený v přípravně.
„Přelepování“ trvanlivosti
Prodavačka, která iniciovala podnět potravinářské inspekci, hovořila také o kabanosu, který se po dvojím nebo trojím odepsání vracel omytý do pultu. (Jak víte, že to byl tentýž? Vy jste si jej označila? ptal se obhájce.)
Běžné bylo podle svědkyně „předělávání“ doby trvanlivosti přelepováním původní etikety. Příkazy k prodeji prošlého zboží měla vydávat U., prý z rozhodnutí obžalovaných manažerů. Viděla kolegyně nebo samotné obžalované U. a L. omývat párky a klobásy. Ona sama měla nakrájet prošlé zboží k prodeji. Na dotaz řekla, že ona sama je pak neprodávala, ale prodavačka za pultem. Balené salámy, jimž docházela doba spotřeby, se rozbalovaly a dávaly do volného prodeje. Říkali prý tomu transformace . . .
Svědkyně rozhodně odmítla, že by tyto praktiky oznámila inspekci ze zášti za jmenování kolegyně vedoucí úseku.
Párky v kýblu s octem prý viděla v přípravně i další svědkyně. Jindy k pultu přinesla „asi U.“ jiné párky, které „nevoněly a byly olepené“; „někdo“ říkal, že byly prošlé. Ptala se, na co je ocet v přípravně, a kolegyně řekly, že na oplachování těch uzenin. Sama prý viděla Terezu U., jak do vody dává párky. Tehdy prý do přípravny nakoukla, viděla ji asi pět vteřin. Výčet praktik v dotazníku inspekce podepsala, protože „všechny prodavačky o nich mluvily“ a ona jim věřila.
Další prodavačka řekla, že prošlé věci odnášela z pultu do přípravny, na odkládací stůl. Neprodané saláty se prý na noc ukládaly do chlaďáku a ráno učni zbytky přimíchávali do čerstvého zboží . . .
Jiná svědkyně uvedla, že zahlédla obžalovanou U. okrajovat v přípravně plesnivou cihlu a balit ji do porcí, které pak šly k prodeji.
„Vy jste sledovala nepřetržitě celou dobu, jak sýr krájí, balí a dává na pult? Vy jste neprodávala?“ tázal se obhájce, a svědkyně řekla, že tehdy zrovna v přípravně krájela salám. Jaký? chtěl vědět advokát Terezy U., a když se dozvěděl, že vysočinu, zajímalo ho, jak dlouho trvá na nářezovém stroji nakrájení takové šišky (2–3 minuty) a jak dlouho trvá krájení a balení sýra, které kolegyně jmenovitě tehdy za ni obsluhovaly u pultu a jak se ony údajné porce sýra vlastně poté měly ocitnout na prodejně…
Hlavní líčení pokračuje.
