Paní zemřela na otravu krve při hnisavém zánětu ledviny.
Soudní znalec–urolog konstatoval, že onemocnění nebylo správně diagnostikováno a léčba tedy byla chybná. Znalec z odvětví všeobecného lékařství, přibraný obhajobou, naopak mínil, že kolega postupoval lege artis – k blokaci moči s následným rozvojem infekce až k septickému šoku mohlo u pacientky podle něho dojít až po sestupu ledvinového kamene při jízdě na kole 6. října. Obviněný tvrdil, že si pacientka nikdy v průběhu chřipkového onemocnění nestěžovala na bolesti břicha – ani 7. října dopoledne, kdy ji na výzvu rodiny kvůli večerní zimnici a ranní horečce vyšetřil doma. Manžel poškozené však tvrdil, že slyšel, jak si tehdy nemocná na bolesti lékaři stěžovala.
Okresní soud v J. Hradci loni v lednu lékaře obžaloby zprostil. Neměl za prokázané, že si mu pacientka na bolesti břicha stěžovala. Lék, který při horečnatém onemocnění ordinoval, byl podle znalců správný. Dramatický vývoj onemocnění podle soudu lékař nemohl předpokládat.
Krajský soud po odvolání státní zástupkyně mimo jiné vyslechl zmíněného znalce–urologa, který řekl, že obviněný měl po zjištění vysoké teploty rozhodně dál pátrat po příčinách, a neměl–li k tomu sám prostředky, měl pacientku odeslat na specializované pracoviště.
Odvolací senát rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu. Ten letos v březnu po doplnění dokazování uznal lékaře vinným trestným činem ublížení na zdraví při porušení důležité povinnosti a uložil mu trest odnětí svobody na čtrnáct měsíců podmíněně na dva roky.
Smrtící chyba?
Tentokrát se odvolal obžalovaný. Krajský soud mimo jiné znovu předvolal znalce urologa, který vysoce odborně popisoval příznaky a průběhy onemocnění ledvin. Na přímé „laické“ otázky soudu pak připustil, že při běžném vyšetření zánět nemusel být zjistitelný, že pokud pacientka nereagovala bolestivě při tvrzeném palpačním vyšetření, obviněný v podstatě nemohl vyhodnotit, „co se v břiše děje“. Předchozí zimnice, horečka, úbytek váhy pacientky mu však měly být signálem rozvoje nějaké komplikace. „Kdyby byl zavolal sanitku k odvozu k vyšetření, předal by odpovědnost jinému, takto si ji ale ponechal,“ řekl znalec. Na otázku, zda tedy postup obviněného byl chybný a smrt nastala v příčinné souvislosti s touto chybou, znalec odpověděl, že ano.
Obžalovaný v závěrečné řeči opakoval, že si pacientka na bolesti břicha nestěžovala a on při jejím vyšetření žádný objektivní nález zánětu neučinil. Průběh onemocnění označil za naprosto atypický. „Nejsem si vědom profesní chyby, můj postup byl správný,“ hájil se.
Krajský soud poté rozsudek první instance zrušil a obviněného obžaloby zprostil s tím, že v žalobě označený skutek není trestným činem.
„Lze dospět k závěru, že obviněný nepostupoval zcela správně, onoho sedmého října s alarmujícími zjištěními o zhoršování stavu pacientky měl iniciovat další odborná vyšetření,“ řekl v odůvodnění rozhodnutí předseda senátu.
Zproštěn
Otázkou však je, zda následek – smrt pacientky – byl v příčinné souvislosti s touto nevědomou nedbalostí ošetřujícího lékaře. O tom má senát pochybnost. „Nesoudíme chirurga, který zavinil septický stav například špatnou sterilizací operační rány, ale lékaře, který se dostal už k rozběhlému chorobnému ději. V jeho začátku signály potřeby odborných vyšetření neměl a není vyloučeno, že k rozvinutí smrtícího zánětu došlo až kritické noci. Přitom znalci nevyloučili, že by ke smrti pacientky mohlo dojít i při rychlém odeslání předchozího dne do nemocnice.“
Při těchto pochybnostech o příčinné souvislosti úmrtí s nedbalostí obviněného lékaře se soud přiklonil v jeho prospěch.
Proti zprošťujícímu rozhodnutí krajského soudu není řádných opravných prostředků.
