To bylo před dvanácti lety.

Od té doby na chlapce nedala ani korunu. Podle otce mu jednou koupila něco sladkého.

Počínáním matky se tudíž zákonitě začaly zabývat soudy.

Za neplacení výživného, tedy za zanedbání povinné výživy, byla paní Dagmar v minulosti třikrát odsouzena – dvakrát k podmíněným trestům odnětí svobody, které byly následně přeměněny k přímému výkonu, potřetí na osmnáct měsíců už rovnou „natvrdo“.

Pak přišel na řadu Okresní soud ve Strakonicích, aby projednal její přístup k synovi v období od 19. dubna 2006 do 23. listopadu 2007, tedy do doby, než byla dodána do výkonu trestu. Soudce mimo jiné konstatoval, že obžalované nejsou vypláceny žádné dávky z pojištění ani dávky sociální péče, z evidence úřadu práce byla vyřazena. Podle zpráv z míst pobytu se měla živit prostitucí.

Soud ji tedy shledal vinnou tím, že se úmyslně vyhýbala plnění vyživovací povinnosti a zůstala z ní dlužna celkem 11 400 korun. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody na šestnáct měsíců do věznice s dozorem.

Jen z nedbalosti?

Paní Dagmar se odvolala proti konstatování, že své povinnosti zanedbávala úmyslně – své povinnosti prý neplnila jen z nedbalosti a pak by měla být posuzována toliko v sazbě do jednoho roku.

Krajský soud však její odvolání zamítl.

„Nelze ani uvažovat o tom, že by šlo o zavinění nedbalostní,“ řekl předseda senátu v odůvodnění s poukazem na skutečnost, že za stejné skutky byla již třikrát soudně postihována a na výživu syna k rukám otce nezaplatila nic už dvanáct let. „Neplnila svou povinnost uloženou jí nejen zákonem, ale i předcházejícími rozsudky, chovala se, jako by její dítě ani neexistovalo.“

Předseda senátu zdůraznil, že měla možnost obrátit se s vylíčením své situace na příslušné orgány a uplatnit nárok na sociální dávky, ale neučinila ani to. „Nemá zájem opatřit si řádné zaměstnání, živí se prostitucí, jak se naznačuje v předchozích rozhodnutích, a za své počínání musí nést následky – byla si dobře vědoma toho, co jí hrozí.“

Uložený trest, který jí ostatně umožní alespoň částečně vyživovací povinnost plnit, má odvolací senát za ještě mírný.