V tom se jednoznačně shodli odborníci, kteří byli slyšeni Okresním soudem v Českých Budějovicích v hlavním líčení s Terezou U., Radkem R. a Ivou L., obžalovaných z trestného činu ohrožování zdravotně zá vadnými potravinami.

U. je viněna z toho, že v roce 2005 se záměrem minimalizovat ztráty způsobené odpisy neprodaného zboží nařizovala prodavačkám provozovny Julius Meinl na Lannovce v Českých Budějovicích, aby oslizlé či zapáchající potraviny omyly v octové vodě či okrájely a vracely do prodeje, a že tak činila i ona sama. Druzí dva obžalovaní pak podle státní zástupkyně neplnili řádně povinnosti, když tyto praktiky jako manažeři připustili.

Obžalovaní obvinění odmítli. Po slyšení svědků – zaměstnankyň prodejny a pracovníků Státní zemědělské a potravinářské inspekce – vyslechl soud odborníky k tomu, zda potraviny tak, jak je popsaly svědkyně, byly zdraví nebezpečné.

Připomeňme, že vzorky odebrané inspekcí při kontrole 8. září nevyhověly mikrobiologickým požadavkům na potraviny, ale zaznamenané zvýšené množství mikroorganismů nepřekročilo nejvyšší mezní hodnoty. Nebyly tedy vhodné k lidské spotřebě, ale nebyly zdravotně závadné.

Tento závěr inspekce z rozboru potvrdila u soudu jako odbornice na problematiku slyšená tehdejší ředitelka odboru veterinární správy. K absenci vyšetření na mykotoxiny uvedla, že jde o rozbor velmi složitý a vcelku neobvyklý, ale takové vyšetření že možné bylo. V protokolech inspekce pak postrádala popsání smyslových vjemů z kontrolovaných potravin – tedy k případné oslizlosti, zaplísnění či zápachu. Ty jsou podle vyhlášky č. 132/2004 Sb. z mikrobiologického hlediska zdravotně závadné.

Nepoživatelné

Byla konfrontována s výpověďmi svědkyň v tomto smyslu a jednoznačně uvedla, že takové potraviny jsou zdravotně závadné.
K udávané oslizlosti uzenín na dotazy řekla, že se dá odstranit omytím a osušením, ale nikdy se neodstraní úplně, vrátí se. Podobně lze octem či hypermanganem odstranit z povrchu zápach, ale výrobekl je dál nepoživatelný.

Obhájci se ptali, kde že je vůbec pojem oslizlost definován (v zákoně a ve vyhláškách), jaký je rozdíl mezi ní a vlhkostí (jen vlhký povrch po osušení neklouže) či zda má oslizlost svůj vývoj (způsobuje ji rozvoj mikroorganismů s tendencí pohybovat se na povrchu tak rychle, že v řádu hodin pokryje celý výrobek). Odbornice podrobně popsala zdravotní rizika z případné konzumace takových výrobků.

Velmi razantně vystoupil znalec z oboru potravinářství, odvětví hygieny výživy. Oslizlost či zápach uzenin je výrazem prvního stupně činnosti mikroorganismů na povrchu a oplachování je jen jejím dočasným přerušením. Podobně okrájení neodstraní plíseň u sýrů – její kořeny totiž prorůstají do hloubky.

Znalec se vyjádřil i k údajné legalitě prodeje zboží po datu trvanlivosti, je–li nabízeno odděleně od ostatních výrobků a řádně označeno. Podmínil to předchozím laboratorním vyšetřením takového produktu po mikrobiologické stránce s následným určením, do kdy ještě může být prodáván. Podle něho by každý výrobek měl být označen ne datem trvanlivosti, ale datem použitelnosti.

S odkazem na zákony tak jaksi „pohrdl“ vyhláškou č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, která mj. výslovně umožňuje uvádět potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti do oběhu.

V „palbě“ obhajoby znalec uvedl, že žádnou ze zmiňovaných potravin fyzicky nezkoumal – zdůraznil, že vyšel z výpovědí svědkyň. Dotazován na to, z čeho usoudil, že došlo jednoznačně ke klamání spotřebitele, odpověděl, že ze zákonů (110/1997 o potravinách a 258/2000 o ochraně veřejného zdraví).

Když se ho advokáti nad výrokem v posudku, že popisovaná praxe je „alarmující a trestná“, zeptali, zda ho projednávaná věc pohoršila, odtušil, že rozhodně. A na dotaz, zda má nějaké právní vzdělání, aby mohl posoudit, zda jde o jednání trestné, prohlásil: „Jsem v tomto směru vzdělán natolik, abych věděl, že je–li porušován zákon, je to trestné . . .“

Hlavní líčení bylo odročeno.