Má za prokázané, že oba jako pracovníci bezpečnostní agentury Fenix 6. března 2006 před osmou hodinou převzali k transportu peněžní hotovost, odjeli s ní na neznámé místo, s pomocí další osoby ji přeložili do jiného vozidla a nechali se pak spoutat na parkovišti u kasáren.
Oním spolupachatelem měl být podle obžaloby František Hromada. Státní zástupce ale va konstatoval, že se nepodařilo jeho účast na fingovaném přepadení dokázat. Pro dobu události má podle žalobce mj. „poměrně dobré alibi“.

Byli přepadeni?

Vinu od začátku popírají i další dva obžalovaní. Tvrdí, že po převzetí peněz a výjezdu z bezpečnostního prostoru spořitelny byli přepadeni neznámým mužem, který je pod hrozbou střelnou zbraní donutil odjet na parkoviště u kasáren. Když odtud zmizel i s penězi, Founěmu se podařilo zbavit se pout a přivolat pomoc.

Důkazy proti nim

Podle státního zástupce je však usvědčují výpovědi řady svědků, odposlechy (www.ceskobudejovicky.denik.cz z 23. srpna), záběry bezpečnostních kamer v bance, ale i jejich chování po činu (Dejmek jako řidič nereaguje ve voze na údajné poutání spolujezdce, neoznamuje, že byl přepaden a vydírán o peníze z této akce, investuje, utrácí v míře, která neodpovídá jeho legálním příjmům). V opilosti se ke skutku přiznal svědkovi v hospodě, za informace o stavu vyšetřování nabízel známému policistovi pět milionů (www.ceskobudejovicky.denik.cz ze 4. září), atd.

Nevěrohodný je podle žalobce i druhý obžalovaný Václav Founě. Jeho tvrzení, že byli přepadeni už v objektu banky, vyvracejí podle státního zástupce záběry bezpečnostních kamer a svědek, který v kritickou dobu viděl auto Fenixu z místa odjíždět, potvrzuje, že ve vozidle seděly pouze dvě osoby, přičemž spolujezdec rozhodně neměl ruce za zády.

Státní zástupce navrhl uznat Radima Dejmka a Václava Founěho vinnými trestným činem zpronevěry a uložit jim tresty v polovině sazby, tedy kolem osmi a půl roku, uložit jim dále tresty peněžité a zakázat jim na osm let práci u bezpečnostních služeb. Měli by také nahradit způsobenou škodu.

Při závěrečné řeči státního zástupce obžalovaný Václav Founě zkolaboval a záchranka ho odvezla do nemocnice.

Po jeho vyšetření hlavní líčení pokračovalo závěrečnými řečmi obhájců.

Neprokázáno?

JUDr. Milena Kudějová mínila, že nepřímé důkazy nejsou natolik přesvědčivé, aby vedly k odsouzení Radima Dejmka. Verze obviněných o muži, který se za nimi vynořil ve dvoře spořitelny, nebyla vyvrácena. Výpověď studenta, který měl na místě tehdy vidět v autě Fenixu jen dvě osoby, prý nemůže být pravdivá – možná že líčil situaci, kterou viděl jindy. Oblečení osádky popsal jinak, než jak bylo objektivně zjištěno. Zpochybnila tvrzené výdaje svého mandanta po události.

Výpovědi svědků o Dejmkových řečech v hospodě je třeba vidět v kontextu prostředí, kde se zkrátka vedou provokativní debaty. Nevěrohodně se obhajobě jevili i někteří další svědkové včetně policisty, jemuž se prý měl Dejmek svěřit, že skutek spáchal, a slibovat mu za informace z vyšetřování úplatek. Problematické jsou provedené odposlechy. Pokud se některé zaprotokolované výroky vytrhnou z atmosféry hospodských řečí, mohly by vzbuzovat domněnku, že se Radim Dejmek na něčem nezákonném podílel, není prý ale důkaz, že tyto řeči byly míněny vážně. Obhájkyně zdůraznila vyjádření svého klienta, že si tehdy všichni vzájemně lhali. Nechával prý známé v domněnce, že disponuje miliony, chtěl se jim vyrovnat. Měl by být obžaloby zproštěn.

Founěho obhájce Mgr. Daniel Krajčo poukazoval na nezjištění vozidla, jímž měly být miliony odvezeny, chybějící místo, kde měly být předány, kde jsou teď i kdo je vlastně odvezl. Svědkové hovoří víceméně jen o tom, o čem se mělo mluvit v hospodě, přičemž jméno jeho klienta není zmiňováno ani v uvedených odposleších. Student vypovídající o počtu lidí v autě Fenixu prý působí velmi nevěrohodně, minimálně si mohl něco přibájit. Prostředky ke stavbě domu získali Fouňovi legálně a dávno před posuzovanou událostí. Psychiatrička uvedla, že by Václav Founě nebyl schopen takový čin naplánovat a uskutečnit. „Byl v nesprávný čas na nesprávném místě,“ uzavřel Mgr. Krajčo a navrhl rovněž zprostit svého klienta obžaloby.

Stejný návrh přednesla i obhájkyně Františka Hromady. Všichni obžalovaní pak prohlásili, že skutek nespáchali, že jsou nevinní.

Bez pochybností

Soud po poradě rozhodl, jak uvádíme v úvodu.

V odůvodnění rozhodnutí předseda senátu vyzdvihl z provedených důkazů videozáznam kamer spořitelny z nákladového prostoru, podle něhož je dle soudu zjevné, že Václav Founě by musel při přesunu k vozidlu Fenixu přicházejícího třetího pachatele vidět.

O věrohodnosti svědka, který auto viděl odjíždět, soud nemá pochyb. Při popisu oblečení osob uvedl, že se domnívá, že bylo takové, jak řekl, ale co viděl jednoznačně a nezkresleně, to byly ruce spolujezdce, které rozhodně neměl spoutány za zády. „Bylo by také nelogické, aby pachatel poutal osádku auta na živě frekventované ulici,“ podotkl předseda senátu JUDr. Daniel Prouza, Ph.D.

Rozebral i další opatřené důkazy a ocenil „buldočí vůli a píli“, s jakou policie vydržela podezřelé sledovat po dlouhé měsíce, ba roky. Svědka policistu hovořícího o Dejmkově přiznání a pokusu o úplatek označil za rozporuplnou osobu, u níž ale soud nezaregistroval snahu obžalovanému uškodit. „Nechtěl být ale sám zatažen do trestné činnosti,“ uzavřel dr. Prouza.

Obžalovaným Dejmkovi a Founěmu podle soudu přitěžuje rafinované provedení činu se zneužitím důvěry zaměstnavatele a nevrácení získané částky. Uložený trest má podle předsedy senátu vyjádřit, že se u nás nesmí trestná činnost vyplácet, a zároveň umožnit obžalovaným hodnotný návrat do společnosti. Proto také soud zařadil obviněné do mírnější věznice s ostrahou.

Rozsudek není v právní moci, Dejmek a Founě se odvolali na místě.