Fingovali loupež?

Podle soudu jako pracovníci bezpečnostní agentury fingovali 6. března 2006 ve spolupráci s nezjištěnou osobou přepadení transportu peněz z jindřichohradecké spořitelny.
Tvrdili, že při odjíždění ze suterénu banky byli pod pohrůžkou pistolí přinuceni neznámým mužem odjet na parkoviště na sídlišti, odkud lupič s penězi zmizel.

Podle krajského soudu ale obžalovaní s lupem za téměř 35 milionů odjeli na neznámé místo, za pomoci komplice peníze přeložili a pak se nechali spoutat na zmíněném parkovišti.

Oba obvinění byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na deset let a k náhradě škody. (Podrobnosti www.ceskobudejovicky.denik.cz 18. a 23. srpna a 4. a 6. září.)
Oba se odvolali. Dejmek s tím, že odůvodnění rozsudku se mu zdá být v některých klíčových momentech jednostranně hodnotící. Existují prý další zcela reálné varianty skutkového děje, které jsou způsobilé jejich vinu zpochybnit.

Nemohli plánovat

Tak podle obhajoby nebyla prokázána údajná povědomost obžalovaných o tom, že povezou peníze od 20 do 75 milionů korun.

Minimálně Dejmek z okolností důvodně odhadoval, že povezou tak pět milionů, tvrdí obhájce JUDr. Ing. Tomáš Bouzek v odvolání za svého klienta. Obžalovaní měli zato, že převážejí poměrně nízkou částku, i vzhledem k tomu, že byli vysláni obyčejnou fabií a ve dvou lidech.

Proti závěru o spolupachatelství a předem promyšleném činu podle obhajoby svědčí nečekaná změna ve složení osádky. Dejmek byl od pátku seznámen s tím, že v pondělí pojede se dvěma kolegy do J. Hradce. Nezávisle na jněm se však změnilo složení posádky, o kterém se dozvěděl až v pondělí před výjezdem.

Pokud by Dejmek dopředu plánoval daný skutek, pak je velice nepravděpodobné, že by jej realizoval při změně osádky s „novým“ kolegou Founěm, cestou do Hradce by ho přesvědčil a zasvětil do podrobností svého plánu.

Okolnost třetího

I pokud by byli obžalovaní domluveni na činu obecně dopředu, až budou mít „společný rozvoz“, pak nelze opomenout onu třetí osobu, s jejíž součinností soud počítá.
Bylo by nereálné realizovat zinscenované přepadení z okamžiku na okamžik, když se náhodně naskytla první společná cesta, míní obhájce.

K příchodu (údajného – pozn. red.) pachatele k vozidlu obhajoba Radima Dejmka zpochybňuje výpověď jeho kolegy, že osobu neviděl přijít. Podle dr. Bouzka Václav Founě pachatele spatřil, avšak jeho přítomnost podcenil.

Bylo prokázáno, že do suterénu banky měli přístup další lidé. Founě mohl při spatření cizí osoby dospět k mylnému závěru, že z její strany žádné nebezpečí nehrozí. Ovšem to, že tak zanedbal bezpečnostní pravidla, ještě neznamená, že by se na spáchání trestného činu podílel, dodává obhájce jeho spoluobžalovaného.

Dejmek pachatele také neviděl, protože se věnoval knize jízd. Pachatel mohl rychlou chůzí sejít z ulice po příjezdové cestě za několik vteřin a obžalované vůbec nemuselo napadnout, že z jeho strany hrozí nebezpečí. Mohl se také skrýt ve výklenku ve výjezdu či vystoupit z jedné z venkovních garáží přímo u auta. Úvahu soudu, že je vyloučeno, aby obžalovaní případného pachatele neviděli, má obhajoba za příliš jednostrannou.

Výpověď svědka, který měl osádku vidět vyjíždět ze suterénu spořitelny jen ve dvou, je podle dr. Bouzka nevěrohodná a zmatečná. Konstatuje rozpory v jeho údajích a uzavírá, že „dvacetiletý školák podlehl touze odhalit pachatele loupežného přepadení“.

Z údajů na tachometru vozidla dle obhajoby vyplývá, že se obžalovaní nemohli z trasy od spořitelny na sídliště Vajgar odchýlit odjezdem na neznámé místo, kde přeložili peníze, jak uvádí obžaloba.

Za významné má obhajoba to, že od vozidla zaparkovaného na sídlišti Vajgar vedla toliko jednosměrná stopa třetí osoby, jejíž pach z pout a ze zadního sedadla sledoval služební pes.

Nežil nad poměry

K jednání Radima Dejmka po události obhajoba míní, že podlehl atmosféře v okolí.

Přijal úlohu, která jej pasovala do role pachatele fingované loupeže (ať již jeho okolí reagovalo na tuto událost v žertu nebo na základě nevědomosti, klepů či závisti).

Tak si například prokazatelně jen vymyslel výdaj 1,8 milionu Kč na nákup bytu. Většina zařízení pocházela z předtím pronajatého bytu, elektroniku pořídil na splátky atd.
Známému půjčil výrazně méně než půl milionu, o kterých mluví rozsudek.

Zmíněné výdaje byl schopen pokrýt ze svých příjmů, včetně zisku z chovu ryb, tvrdí obhajoba. Navíc měl další zdroje, např. z obchodování s auty, jak o něm také hovořil v zachycených odposleších. Do tohoto obchodu se chtěl zapojit a proto nechával známé při tom, že má větší částky peněz.

Výpovědi svědků podle obhajoby místy vyznívají vyloženě nepravdivě. Tvrzení policisty J. o přiznání Dejmka a jeho následné uplácení, aby mlčel, je prý silně nelogické.

Obhájce JUDr. Ing. Tomáš Bouzek pak shrnuje, že pachatel mohl do suterénu banky přijít zepředu z ulice a přinutit obžalované k odjezdu a k vydání peněz, aniž by obžalovaní byli jeho spolupachatelé.

Nebyla prokázána vědomost obžalovaného Dejmka o převáženém množství peněz.

Výpověď svědka – studenta obžalované neusvědčuje ať již pro její vnitřní rozpory nebo pro rozpory s objektivní skutečností.

Majetkové poměry obžalovaného se po březnu 2006 nikterak nezměnily – pokud měl nějaké nedaněné příjmy před onou událostí, měl je i po ní. Soudem uváděné výdaje z nich mohl pohodlně hradit.

I kdyby soud uvěřil nevěrohodným svědkům, i kdyby bral každé žertem či s úmyslem provokovat pronesené prohlášení obžalovaného vážně, nestačil by takový nepřímý důkaz k odsouzení obžalovaných, uzavírá obhájce.

Vrchní soud v Praze nařídil jednání o odvolání obžalovaných na 14. ledna.