Šlo o Pavla Sačka (49), jednoho z bezdomovců, kteří přespávali právě v sodovkárně. Příčinou jeho smrti bylo udušení z vdechnutí krve z rozbitého nosu. Na jeho těle byla zjištěna řada oděrek, krevních výronů, tržných ran a podobně. V krvi měl 2,98 promile alkoholu.

„Na svědomí“ ho má kolega z této komunity Otgonbata Mishig, řečený Kono. Od čtvrtka stojí před krajským soudem s obžalobou z loupeže s následkem smrti, na což trestní zákon pamatuje odnětím svobody na deset až patnáct let.

Obviněn je i z dalších skutků. Podle obžaloby přinutil den předtím v sodovkárně dalšího bezdomovce, Štefana Hegedüse (53), pod hrozbou nožem k vydání veškeré hotovosti, kterou měl – pěti korun. Pár dnů po tragickém útoku na Sačka znovu Hegedüsse napadl, tentokrát na lávce u Kauflandu, nafackoval mu a táhl ho k supermarketu s požadavkem na zakoupení vína.

Chtěl zpět peníze?

Kono vyprávěl, že kritického večera požadoval na Sačkovi vrácení zbytku peněz z tisícovky, kterou mu dal na jídlo a pití – 400 prý našel v parku, zbytek měl mít za sběr. Sačko ho v hádce bodl nožem do ruky, on mu jej sebral a začal ho bít. Spadli, prali se a když ho Sačko začal škrtit, „až téměř nemohl dýchat a zatmělo se mu před očima“, tím jeho nožem ho bodl. „Měl jsem strach, byl větší a těžší než já, každý v mé situaci by se bránil,“ řekl včera. Pak prý odešel na čistý vzduch si zakouřit a když se do místnosti vrátil, všichni tam spali. Ráno zjistil, že Pavel je mrtvý. Ostatní po něm chtěli, aby neříkal, že tam nocovali. Volal policii, ale tam si s ním nerozuměli. Pak zastavil hlídku a dovedl je na místo.

Namítal, proč Pavlovi kamarádi na místě při rvačce nezasáhli, „proč nejednali jako lidé“. Rvačka prý pro ně ostatně mohla být výhodná, měli třeba s Pavlem nevyřízené účty. Zdůrazňoval, že hájil vlastní život, neměl v úmyslu Pavla zabít a chtěl od něho jen své peníze.

Útoky na Hegedüsse popřel, ten si je prý vymyslel.

Ke své osobě uvedl, že v roce 1996 dostudoval v Ulánbátaru VŠ lékařskou, pracoval v Jižní Koreji v reklamním podniku a praktikoval, pak se vrátil do Mongolska a rozhodl se jít „dělat byznys“ do ČR. V Brně přišel o všechny doklady. Dozvěděl se od Cikána v bistru, že v Budějovicích je práce, tak tady dělal čtyři měsíce na stavbě za asi 200 na den. Pak ho vyhodili z ubytovny a on se seznámil s ostatními ze sodovkárny. Ujišťoval, že není pravdou, že by dezertoval z armády – vysokoškoláci prý na vojnu nemusejí.

Tyto údaje nicméně nebylo možno verifikovat. Podle výpisu z evidence cizinců byl u nás jako obchodník od 20. listopadu 2006 s povolením pobytu na 90 dnů.

Svědectví

Śtefan Hegedüss (jako poslední pobyt uvedl roury u Teska, resp. plechy u benzinky u Kauflandu) uvedl, že toho večera chtěl Kono po něm a po dalším bezdomovci Julovi Höszovi peníze. Dali mu dvě a pět korun. Kono chtěl peníze na víno i po přicházejícím Pavlovi. Když ten řekl, že nemá, asi se začali prát – svědek alespoň slyšel Sačka volat „nech mě, nech mě“. Pak Sačko vlezl do spacáku, Kono ho zasedl a mlátil ještě asi deset minut. Když ho napomenuli, křičel, že je pozabíjí, tak se do toho nepletli. Kono pak šel taky spát. Ráno zjistili, že Pavel je mrtvý.

Svědek Július Hösz v přípravném řízení vyprávěl, že taky slyšel, jak se Pavel s Konem prali a Kono pořád opakoval, Pavle, davaj děngi. Nezasahoval, protože když se dva perou, třetí se do toho nemá plést, řekl svědek na policii. K hlavnímu líčení se ho nepodařilo obeslat. Prý je možná v Táboře, v Písku nebo v Praze.

Z listinných důkazů vyplývá, že Kono byl 17. října ve 21.34 hospitalizován s poraněním hlavy a 4,29 promile alkoholu v krvi. S bezvědomím a podchlazením byl přijat ještě na další noc.

Trestním příkazem byl loni v listopadu za výtržnictví a ublížení na zdraví vyhoštěn z ČR na tři roky: zalamovacím nožem napadl jiného a způsobil mu dvě rány na čele v délce 16 a 12 cm.

Hlavní líčení bylo odročeno.