20. srpna 1998 kolem 8.45 hodiny měl havarovat při předváděcí jízdě s Peugeotem 309 GRD, jenž převzal do autobazaru od jistého pana K. za účelem prodeje. Na výzvu pojišťovny zaslal mj. doklady o tom, že vlastník vozu po něm požadoval vyrovnání škody a on ji již nahradil. Předložil rovněž záznam o malé dopravní nehodě, který na základě jeho žádosti a jím uvedených údajů vyhotovil policista Jan J. 29. září 1999 s tím, že k nehodě došlo na silnici I. třídy č. 34 v okrese J. Hradec.

Jel z jiného důvodu?

I bylo zjištěno, že pan Jaroslav ve skutečnosti vozidlo převzal od majitele jen k provedení technické kontroly. Jím požadované plnění ve výši nejprve 89.000, později 43.000 Kč mu pojišťovna po zjištění neodpovídajících údajů nevyplatila.

Pan Jaroslav P. byl obžalován z úvěrového podvodu. Okresní soud v J. Hradci mu uložil půl roku podmíněně na rok. Krajský soud toliko pozměnil skutek na pokus pojistného podvodu.

Měl prý na prodej smlouvu

Obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Trval na tom, že mu byl vůz předán ke zprostředkování prodeje, nikoliv k zajištění technické kontroly – za takovým účelem prý nikdo auto bazarům nesvěřuje. Dokládá to ostatně i předložená smlouva o zprostředkování, jejíž uzavření nezpochybnil ani svědek K. Technická kontrola vozidla byla prováděna pouze proto, aby vozidlo mohlo být prodáno se všemi náležitostmi. Argumetoval knihou obchodů přijatých k prodeji, v níž zakázka svědka K. figuruje, přičemž datum předání vozidla ke zprostředkování prodeje předchází o dva dny datu, kdy došlo k dopravní nehodě.

Podle pojišťovny prý nebyla škodní událost likvidní jen proto, že vozidlo nemělo v době dopravní nehody STK, a nebylo tak způsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření zopakoval, že obviněný nepravdivě nahlásil a následně fingovanou smlouvou doložil, že k dopravní nehodě došlo při zkušební jízdě. Domáhal se tak vyplacení pojistného z pojistky vztahující se na odpovědnost bazaru obviněného za škodu vzniklou při jeho provozu v souladu s živnostenským oprávněním, které však nezahrnovalo zajišťování STK cizím osobám mimo rámec činnosti bazaru.

Bezchybná zjištění soudů

Nejvyšší soud konstatoval, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího.

Ty zjistily, že obviněný pojišťovně nepravdivě nahlásil a fingovanou smlouvou o zprostředkování kupní smlouvy doložil, že k dopravní nehodě došlo při zkušební jízdě, čímž se neoprávněně domáhal vyplacení pojistného plnění, neboť ve skutečnosti k dopravní nehodě došlo při zajišťování STK osobě, která smlouvu o zprostředkování prodeje vozidla neuzavřela, a tedy mimo rámec činnosti autobazaru i režim uzavřené pojistné smlouvy. Proti tomu obviněný postavil vlastní verzi, podle níž pojišťovně nelhal, vozidlo bylo smluvně předáno do autobazaru za účelem prodeje a k nehodě došlo skutečně za okolností, jež byly popsány v zápise o malé dopravní nehodě.

Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, uzavřel Nejvyšší soud s tím, že takové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání.

Jihočeské soudy zevrubně vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. Odvolací soud správně upozornil, že svědek K., původní vlastník vozidla, vozidlo svěřil obviněnému do autobazaru k zajištění STK, jak vyplývá z jeho výpovědí. Svědek vysvětlil, že vozidlo koupil v roce 1997 právě v autobazaru obviněného, a proto ho v létě 1999 požádal o přípravu vozidla k STK, aniž by ho měl v úmyslu prodávat. Taktéž potvrdil, že smlouva o zprostředkování prodeje byla podepsána 1-2 týdny po nehodě, tedy dodatečně. Obviněným uváděný údajný zájemce o koupi vozidla jako svědek uvedl, že v době dopravní nehody ve vozidle nebyl a ani neuvažoval o jeho koupi.

Spolu s dalšími důkazy jihočeské soudy podle dovolací instance správně zjistily, že obviněný uzavřel smlouvu o prostředkování kupní smlouvy, která mu měla zajistit vyplacení pojistného plnění, až dodatečně. Dovolání pana Jaroslava P. proto odmítl jako zjevně neopodstatněné.