Rozhodnutí zažalovala ing. Marta Zikmundová za účasti dalších stěžovatelek. Podle nich není v souladu s územním plánem města.

Nezákonná změna?

Plán měl být vůlí zastupitelstva změněn tzv. Protokolem o provedení úpravy směrné části územního plánu v roce 2003.

Podle žalobkyně je ale tento úkon nicotný, protože stavba propojení Dobrovodské a Mánesovy ulice patří do tzv. závazné části územního plánu. Tu lze měnit jen předepsaným postupem – veřejným projednáním podle stavebního zákona.

Žalovanému kraji je vytýkáno, že neučinil nic pro to, aby byl Protokol zrušen jako nezákonný.

Věcně pak stěžovatelky míní, že kvalita bydlení v místě bude zhoršena hlukem, vibracemi, prašností a exhalacemi. Stavba se negativně dotkne vodního režimu v okolí, atd.

V prvním řízení krajský soud v červenci 2007 žalobu zamítl. Vyšel z odborného stanoviska krajského úřadu jako nadřízeného orgánu pořizovatele dokumentace, že stavba je v souladu s územním plánem.

Nejvyšší správní soud ČR loni v listopadu tento rozsudek zrušil s tím, aby se soud prvního stupně sám zabýval otázkou, jaká územně plánovací dokumentace měla být závazným podkladem pro vydání územního rozhodnutí.

Soud tedy rekapituloval historii onoho rozhodování.

V roce 2003 zastupitelstvo města schválilo změnu směrné části územního plánu – úpravu zmíněného podjezdu. V roce 2005 odstranilo „nesoulad grafické části plánu s obecně závaznou vyhláškou o jeho závazných částech“.

Kraj varoval…

Krajský úřad v dubnu 2005 upozornil město, že ve věci tunelu pod kolejištěm nejde o úpravu směrné části plánu, ale o změnu části závazné, a vyzval je ke zrušení této úpravy. Město nevyhovělo s tím, že změny územně plánovací dokumentace jsou výhradně v jeho kompetenci.

Návrh na vydání územního rozhodnutí pro podjezd byl stavebnímu úřadu města doručen 16. prosince 2005.

Souhlasně se k němu vyjádřily se specifickými podmínkami mj. Povodí Vltavy, odbor životního prostředí, dopravní úřad, krajská hygienická stanice. Odbor územního plánování magistrátu uvedl, že navržená stavba je v souladu s obecně závaznou vyhláškou o závazných částech územního plánu města.

17. července 2006 při ústním jednání o návrhu uplatnily ing. Zikmundová a další své výhrady.

Imisní studie konstatovala, že v okolí podjezdu bude vlivem dopravy po maximálně 26 hodin za rok překročena přípustná krátkodobá koncentrace oxidu dusíku.

Hluková a vibrační studie ukázala, že všechny domy na hranici uliční čáry budou dotčeny překročením hygienického limitu hluku pro venkovní prostor na fasádě přilehlé a kolmé k ulici. V těchto domech bude nutné vyměnit dotčená okna.

1. srpna 2006 vydal stavební úřad města rozhodnutí o umístění stavby podjezdu.

Ing. Zikmundová se odvolala mj. s výhradami, že změna vyhlášky nebyla veřejně projednána. Napadla některá řešení v návrhu. Byly prý porušeny předpisy o umisťování staveb, není zajištěna požární bezpečnost domů, bude ohrožena stabilita jiných staveb, nebyla posouzena urbanistická hodnota čtvrti Pětidomí, atd.

…ale akceptoval

Krajský úřad v odvolacím řízení onu „úpravu směrné části plánu“ o tunel akceptoval.

S tím, že nebyla–li změněna přes jeho předchozí výhrady, že jde o změnu závazné části, je třeba ji respektovat jako platnou. Konstatoval, že s takto upraveným územním plánem města je pak navržená stavba v souladu.

Město se předtím 15. listopadu 2006 zavázalo vyměnit v dotčených domech okna, vybudovat protihlukovou zeď u jedné parcely a upřesnit řešení rampy, aby mohly být zachovány vjezdy do garáží.

Rozhodnutí krajského úřadu nyní soud přezkoumal a uzavřel, že žaloba proti němu je důvodná.

Konstatoval, že řízení o vydání územního rozhodnutí začalo za účinnosti stavebního zákona z roku 1976 a musí být tedy podle něj i dokončeno.

Co říkal zákon

Zákon dělil územně plánovací dokumentaci na části řešení závazné a směrné. Závazné byly základní zásady uspořádání území.

S projednáním jejich změn musel orgán územního plánování seznámit i občany. Návrh musel být 30 dnů vystaven k veřejnému nahlédnutí. Jeho projednávání jim muselo být oznámeno způsobem v místě obvyklým. Občané jejichž práva jsou řešením dotčena, mohli podat námitky. Orgán plánování jim musel sdělit písemně, že námitkám bylo vyhověno, nebo důvody, proč nebylo.

Krajský úřad i Ministerstvo pro místní rozvoj vyslovily v dané věci názor, že navržená stavba je sice v souladu s upravenou směrnou částí územního plánu, ale ne s jeho závaznou částí. V případě podjezdu jde o zásah do závazné části plánu. Jako takový pak nebyl projednán postupem podle výše uvedených paragrafů stavebního zákona.

Také zjištění stavebního úřadu města o tom, že navržená stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, neodpovídá předloženým podkladům.

Soud proto rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje i předcházející rozhodnutí stavebního úřadu města k podjezdu zrušil a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení.