Tak pan J. R. (57) poté, co byl v roce 2006 odsouzen na čtyři roky za podvody (okresní soud v květnu, krajský v září), se ještě téhož roku stal zaměstnancem Energo Controls, s. r. o., České Budějovice (EC), a to ve funkci manažera zmocněného od 2. června rozhodovat o všech věcech provozu Hotelu Park v Prachaticích včetně finančních záležitostí.

Podle obžaloby to dopadlo tak, že v červnu 2006 měl z převzatých tržeb „stáhnout“ pro sebe nejméně 180 000 Kč, v červenci 235 000 a v srpnu 215 000 korun. Kromě toho měl vybrat z bankomatů na platební kartu předanou mu za účelem zajištění provozu zmíněného hotelu z účtu EC postupně celkem 47 000 Kč . . .

Dále měl 8. června 2006 převzít od jednatele EC 99 000 na úhradu energie hotelu, 20. srpna na úhradu dluhů a plateb 150 000, 19. září pak 200 000, 18. října 150 000. Měl dále „stopit“ čtyři mobily převzaté pro vedení firmy, čtyři horská kola za 107 787 Kč, notebooky a další vybavení za 83 191 korun, vylákat od Prolesu přes fingovanou osobu zahradní traktor za 108 990 Kč atd.

Z Namíbie do vězení

Už měl nastoupit onen trest z roku 2006, když se po něm slehla zem; údajně od ledna 2007 byl v Namíbii, takže nové trestní řízení kvůli údajným zpronevěrám z Hotelu Park bylo proti němu vedeno jako proti uprchlému  Než byl na hranicích při návratu do ČR zadržen a dodán do výkonu trestu z roku 2006, z něhož je nyní k českobudějovickému soudu eskortován. . .

V obsáhlé výpovědi před senátem R. mj. popřel, že by od jednatele EC zmiňované částky převzal. K dotazům pak mj. uvedl, že v Namíbii byl už třikrát, vždy na farmě jiného uprchlého Jihočecha, Jana Havla, a věděl, že v této zemi dostane práci a že tam „žádný Interpol nemá šanci“. Po vyslechnutí rozsudku v jeho předchozí věci prý zašel do cukrárny proti soudu, zavolal Havlovi a ten mu řekl – tak přijeď. „Pochopte, když někomu hrozí takový trest . . .“, dovolával se obžalovaný pochopení státního zástupce.

Vysvětloval, jak chápal dosti podivuhodné záměry EC s hotelem, na nějž uplatnila banka zástavní právo vůči dlužníkovi – vlastníkovi. On byl najat k zajištění úvěru, kterým by EC poplatil dluhy a hotel provozoval. Jeho provize měla být 3–5 procent.

Jako manažer měl také zpracovat podnikatelský záměr, protože v gastronomii měl přece bohaté zkušenosti. Za práci nedostával výplatu, hrozilo dokonce, že přijde o peníze, které do projektu sám vložil, tak se rozčílil a to, na co měl nárok, si vyzvedl firemní kartou, vysvětlil.

Podle něho měl EC problémy, které se rozhodl hodit na něho, když už byl stejně na útěku. „Kdybych měl třetinu z těch peněz, co se tvrdí, tak jsem se z Namíbie nevracel,“ dodal.

Zaměstnavatel vpravdě důvěřivý

Pavel V., onen bývalý jediný společník a jednatel EC, jako svědek vysvětloval, že s R. ho seznámil další známý v podniku, kam obžalovaný chodil za manželkou.

Prvního června začali Hotel Park provozovat v nájmu; manažer J. R. dostal zmíněné pra〜vomoci a k dispozici platební kartu. Po dvou měsících zjistili, že pokladna je prázdná. Panu R. tedy sebrali kompetence a zablokovali mu kartu, ale asi za čtrnáct dnů s ním zase uzavřeli dohodu a vystavili mu jinou platební kartu na dobu „do získání úvěru“. Svědek to vysvětlil tím, že tehdejší provozní nebyl přítomen pořád a bylo třeba zajistit chod hotelu.

Pavel V. opakoval, že v žalobě uvedené částky skutečně vybral z účtu společnosti a panu R. je předal bez jakýchkoliv potvrzení. „Myslel jsem, že je v zájmu nás všech, aby hotel fungoval,“ snažil se vysvětlit. Zda obviněný peníze použil na tvrzený účel, třeba na úhradu elektřiny, si neověřoval, ale něco prý zaplaceno bylo, když jim e.on dodával dál. Na námitku, že účty přece mohl snadno zaplatit sám převodním příkazem, zejména v následujících měsících, z Českých Budějovic, svědek řekl, že by to ale trvalo tři dny a dodavatelé vždycky strašně spěchali. A soud se opět musel podivit, že takhle lehkovážně EC vydával peníze někomu, koho podezíral, že prostředky z hotelu „stahuje“ . . .

Podepsat si jednatel nechal až ty dvě poslední částky, 350 000 dohromady. To prý ostatně byly jeho soukromé prostředky. A R. prohlásil, že ten doklad podepsal za slib, že od EC dostane na účet peníze, aby měl v Namíbii z čeho žít.

Před přerušením výslechu se soud svědka otázal, zda si zjišťoval trestní minulost J. R., než s ním podepsal onu manažerskou smlouvu – v tu dobu už měl totiž záznam v rejstříku. A Pavel V. řekl, že to právě byla ta největší chyba, že prý nezjišťoval . . .

Hlavní líčení bylo odročeno.