Ten okresní českobudějovický ho uznal vinným mj. řadou podvodů, kdy při vědomí neschopnosti hradit závazky měl v letech 1994–01 objednávat, odebírat a posléze nezaplatit materiál a služby. Za tyto případy, zpronevěru půjčeného bouracího kladiva a sbíhající se úvěrový podvod, za nějž byl odsouzen v roce 2004, uložil obžalovanému souhrnný trest šest let odnětí svobody. Za spolupachatelství podvodu se zapůjčenímvibrační desky v roce 2005 mu pak vyměřil samostatný trest osmnáct měsíců vězení.

Krajský soud k jeho odvolání rozsudek zrušil. Z žalovaných podvodů ho uznal vinným skutkem spáchaným vůči leasingové společnosti s pronájmem a následným odkoupením dvou neexistujících stavebních strojů, a vůči jiné stavební společnosti, u níž objednal půdní vestavbu. Ostatní případy údajných podvodů soud vrátil státnímu zástupci k došetření, když shledal procesní vadu v zahájení jejich stíhání. Za zmíněné dva případy a zpronevěru půjčeného bouracího kladiva mu uložil dva roky vězení, za podvod s onou vibrační des〜kou osm měsíců, vždy nepodmíněně.

Panu Václavovi se ovšem do vězení nechtělo vůbec, a tak podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Případ kladivo

Připomeňme nejprve okolnosti žalovaných skutků.

Tak společnost Starka zapůjčila panu Václavovi bourací kladivo Makita HM1100 v hodnotě přes 10.000 korun, které měl vrátit do 21. 7. 1997. Nevrátil je ale ani v prodloužené lhůtě a mj. je po sedmi měsících od data, kdy je měl vrátit, půjčil třetí osobě, ač dle nájemní smlouvy nebyl oprávněn pronajaté předměty ani jejich příslušenství půjčovat. Podle soudu si takto přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, znemožnil svěřiteli dočasně s věcí nakládat a takto si k ní osoboval a nad ní vykonával práva quasi – vlastnická, čímž spáchal trestný čin zpronevěry.

Pan Václav v dovolání namítl, že v řízení nebyl prokázán zákaz poskytnout nářadí třetí osobě. O zpronevěru by prý šlo, pokud by odmítl kladivo vrátit, to ale neučinil; nebylo prokázáno, že by si chtěl nářadí přisvojit. Jeho jednání by tak mělo být posouzeno jako neoprávněné užívání cizí věci.

Případ „vibrátor“

Dovolatel s Deziderem D. si v červenci 2005 půjčili od společnosti Elva Profi na jeden den vibrační desku NTC v ceně 55.000 Kč.
Pan Václav obstaral spoluobviněnému D. falešný cestovní pas, na základě něhož byla uzavřena předmětná smlouva. Desku odvezli, nevrátili ji a v srpnu ji prodali nezjištěné osobě. Podle českobudějovických soudů je tak evidentní, že pan Václav se od počátku podílel stejnou měrou na podvodném jednání spolu s Deziderem D.

Dovolatel tvrdí, že se na uzavírání smlouvy nijak nepodílel, nevěděl prý, že D. si půjčuje na cizí pas a jiné jméno. Jednání sice předcházela jejich společná domluva, ta však prý mohla směřovat pouze k pozdější pomoci s odvozem desky z prodejny a při jejím prodeji.

Státní zástupkyně upozornila, že pan Václav se po vzájemné dohodě podílel obstaráním falešného pasu na realizaci společného podvodného záměru. Zcela vědomě se účastnil i „pozdější pomoci“ s odvozem vibrační desky z provozovny pronajímatele a s jejím následným odvozem do obce, kde společně s D. projednával s majitelem bazaru zejména finanční podmínky jejího odprodeje.

Případ „líznutí“

V roce 1997 uzavřel pan Václav leasingovou smlouvu s C-Leasing v Turnově.

Deklaroval fiktivními nabývacími doklady vlastnictví rypadla a vysokozdvižného vozíku, prodal je leasingovce, ta mu po odečtu prvních splátek vyplatila zbývajících více než 1,7 milionu a on jí měl pravidelně platit vypočtené měsíční splátky. Pan Václav ale tvrdí, že neměl v úmyslu společnost poškodit, však také několik splátek zaplatil. Argumentuje, že pracovníci českobudějovické společnosti zprostředkovávající tento leasing věděli od počátku o neexistenci oněch strojů, takže nikoho prý nemohl uvést v omyl.

Podle krajského soudu však i kdyby zprostředkovatelé věděli o tom, že stroje neexistují, pana Václava by to nevyviňovalo. Musel si být vědom toho, že prodává firmě, která za vydané prostředky nezískává žádnou protihodnotu.

V dovolání pan Václav uvedl, že o neexistenci strojů věděli i v C–Leasingu. Státní zástupkyně ale ve vyjádření k dovolání upozornila na svědectví příslušného jednatele o tom, že o fiktivním původu předmětu nájmu nevěděl. Jednal v omylu vyvolaném dovolatelem.

Přece nepodmíněně

Pan Václav měl výhrady i k dalším odsuzujícím výrokům rozsudku.

Například k povinnosti nahradit škodu ve výši 373.518,60 Kč z dluhu firmě přestavující k jeho objednávce zmíněný půdní byt. Tato pohledávka je podle něho promlčena. Jde o faktury splatné v listopadu 1998 a v lednu 1999, ale poškozený se s nárokem na náhradu škody připojil až v dubnu 2003.

Pan Václav by prý také neměl být soudy posuzován jako recidivista a odsuzován k nepodmíněným trestům. Od spáchání nejzávažnějších trestných činů totiž uplynulo už deset let, což podle něho snižuje výrazným způsobem společenskou nebezpečnost činu.

Nejvyšší soud nicméně jeho dovolání v těchto i v dalších bodech odmítl jako nedůvodné.