A odmítl je.

Bez důvodu stíhat?

Rajtmajerová brojila proti zahájení jejího trestního stíhání z 2. ledna 2008.

Namítla, že z usnesení o zahájení „nejsou zřejmé jakékoliv skutečnosti či jakákoliv podezření, ze kterých by vyplývala spojitost stěžovatelky s objektivně zjištěnými skutečnostmi o zmizení jejího manžela a následném nalezení jeho mrtvoly“. Státní zastupitelství to nenapravilo.

ÚS k tomu řekl, že usnesení o zahájení trestního stíhání je otázkou náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení.

Na samém počátku stíhání není ještě možno dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi vyšší stupeň pravděpodobnosti, nasvědčující tomu, že dotyčný spáchal skutek popsaným způsobem.

Není možno požadovat, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána. Navíc závěr, že byl skutek spáchán obviněnou, není konečný.

Postupu tedy nelze nic vytknout, řekl ÚS.

Proti zadržení

Eva Rajtmajerová dále namítla porušení práva na osobní svobodu jejím zadržením policií 2. ledna..

Uvedla, že od 27. června do zadržení se řádně dostavovala a účastnila úkonů policie (výslechy, domovní prohlídky). Přitom věděla, že je jednou z hlavních podezřelých. Nebyl tedy důvod pro vazbu ani naléhavost zadržení.

Rovněž uvedla, že zadržení proběhlo v jejím novém pracovišti zbytečně násilně a s pouty, přestože bylo možné očekávat, že by se, tak jako v předchozí době, na předvolání sama dostavila na policii.

ÚS zdůraznil, že dozorujícím státním zástupcem byly ve věci shledány důvody vazby útěkové a koluzní. Bylo tu nebezpečí působení na dosud nevyslechnuté svědky (osoby blízké, nezjištěného spolupachatele atd.) a nebezpečí vyhýbání se trestnímu stíhání pro hrozící vysoký trest.

ÚS neshledal, že by v souvislosti se zadržením byla porušena stěžovatelčina práva.

Ovlivnění znalci…

Podle Evy Rajtmajerové dále formulace otázek policie přibraným soudním znalcům z odvětví psychiatrie porušovala presumpci neviny.

Policie podle ní formulovala otázky tak, jako by posuzovaná byla pachatelkou. Nesouhlasila se zněním otázek: „Zda obviněná v době spáchání trestného činu mohla rozpoznat nebezpečnost svého jednání, mohla vnímat fakta.“

ÚS konstatoval, že formulace otázek nepředjímají případné budoucí rozhodnutí soudu ve věci samé. Postavení stěžovatelky jako obviněné je zdůrazněno v každé z otázek, připomněl ÚS.

… a veřejnost?

Posléze se obviněná domáhala vyslovení protiústavnosti postupu Policie ČR při podávání informací sdělovacím prostředkům o průběhu trestního řízení.

Podle ní formulace použité v médiích zasahují do jejích základních práv, porušují zásadu presumpce neviny a působí negativně na dosud nevyslechnuté svědky.

Krajské státní zastupitelství jí v lednu odpovědělo, že dle vrchního komisaře policie poskytla tisku pouze informaci o tom, že probíhá trestní stíhání a že uvedeného činu se měla dopustit stěžovatelka (nikoliv, že se činu dopustila).

Zastupitelství konstatovalo, že je věcí novinářů, jak své články v novinách nazvou.

Podle Evy Rajtmajerové se v médiích objevily informace porušující její ústavně zaručená práva, neboť byla označena za pachatelku.

Má zato, že informace mohly pocházet pouze od policejních orgánů, a to s ohledem na podrobnosti o okolnostech případu a osobní údaje stěžovatelky.

ÚS shledal, že stěžovatelka v podstatě brojí proti postupu veřejných sdělovacích prostředků či médií, které pojaly informování veřejnosti způsobem, který stěžovatelka považuje za zásah do svých práv.

Z věci však nevyplývá, že by se orgán veřejné moci – Policie ČR – dopustil porušení principu presumpce neviny, tedy že by se vyslovil o stěžovatelčině vině či podněcoval veřejnost k tomu, aby věřila ve vinu stěžovatelky.

Porušením zásady presumpce neviny není, pokud orgán činný v trestním řízení informuje veřejnost o probíhajícím trestním řízení a respektuje při tom zásadu presumpce neviny, prohlásil Ústavní soud ČR.

Nadto stěžovatelčino tvrzení o „podrobnostech o okolnostech případu a osobních údajích stěžovatelky“ a o tom, že tyto měla sdělit médiím Policie ČR, není ničím doloženo.

Proto ÚS ústavní stížnost Evy Rajtmajerové začátkem prosince ve všech bodech odmítl.