Aktéři tu noc hráli vedle sebe na automatech v baru; poškozený si nad ránem vybral v bankomatu v přítomnosti druhého hráče, Davida Ch., další hotovost do hry.

Ch. ho pak vyzval, aby s ním šel za kamarádem. Ve výtahu mu za jízdy přiložil nůž na krk a požadoval peníze a mobil. Když mu přepadený v obavách o život vydal peněženku s hotovostí a telefon, Ch. po zastavení zdviže seběhl po schodech a nastoupil do autobusu.

Několik měsíců poté poškozený Davida Ch. poznal při rekognici. Obviněný ovšem popíral, že by muže oloupil – není prý blázen, aby něco takového dělal, když byl za předtím za jinou loupež potrestán v šestnácti letech. Z výkonu dvouletého trestu byl podmíněně propuštěn v únoru 2006.

Okresní soud v Českých Budějovicích uvěřil poškozenému, jehož výpověď podpořily i další důkazy, a Davida Ch. uznal vinným trestným činem loupeže.

Podruhé obdobně

Soud konstatoval, že se tohoto skutku dopustil necelé čtyři měsíce po podmíněném propuštění z výkonu trestního opatření, a že čin spáchal obdobným způsobem jako v prvním případě – pod hrozbou nožem žádal vydání cizího majetku. Zjistil, že předchozí trestní opatření mladistvého není zahlazeno, nadto mu byl zbytek nevykonaného potrestání nařízen k výkonu.

Shledal, že přes věk Davida Ch., stále blízkému věku mladistvých, tyto okolnosti výrazně zvyšují společenskou nebezpečnost jeho činu, a trest mu ukládal jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi. Poslal ho na sedm let a deset měsíců do věznice s ostrahou.

Trest mu ukládal jako souhrnný a společný, a to i za 29 skutků krádeže. Dílem ve spolupachatelství s dalšími osobami většinou vnikal do uzamčených aut, z nichž bral, co se dalo. Za další skutky, krádeže, poškozování cizí věci, neoprávněné držení platební karty a poškozování cizích práv (opakovaně se vydával při jednání s policií za jinou osobu), mu byl uložen další trest odnětí svobody na 30 měsíců.

S ním byl na dva roky do věznice s ostrahou odsouzen David H. (33), viněný ze dvou samostatných krádeží, poškozování cizí věci a neoprávněného držení platební karty. V přípravném řízení ho usvědčoval spolupachatel David Ch. Ten v hlavním líčení vzal výpověď proti kamarádovi zpět s tím, že se mu prý chtěl pomstít, ale pak mu začalo být „blbé“, aby byl někdo kvůli němu nespravedlivě odsouzen. Soud to ale shledal účelovým a ve spojení s dalšími dokazy uznal vinným i šestkrát trestaného Davida H.

Málo, nebo moc?

Proti rozsudku se odvolali všichni.

Státní zástupkyně požadovala pro Ch. vyšší trest, H. má své skutky za neprokázané a obhájce Davida Ch. zpochybňoval, že by jeho mandant měl být odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista. „Nelze podceňovat přiložení nože na krk, ale to už je zohledněno v základní sazbě loupeže,“ mínil dr. ing. Tomáš Bouzek. Co se recidivy týče, je prý třeba rozlišovat intenzitu pokračování takové akce, okolnosti obou skutků i osobu pachatele včetně jeho věku. „Loupež nebyla tak závažná, aby odůvodňovala kvalifikaci zvlášť nebezpečné recidivy – šlo jen o pohrůžku násilí, nedošlo k následkům na zdraví a škoda činila 5290 korun,“ pokračoval obhájce a argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu ČR v obdobné věci, v níž mladistvému pachateli bylo přiznáno, že nemá dostatek zkušeností, aby pochopil dosah svého jednání . . .

Jeho klient zopakoval, že se loupeže nedopustil: v těch šestnácti prý přepadl hernu, „aby z toho něco bylo“, ale kvůli tisícovce by to nedělal.
Krajský soud poté výrok soudu prvního stupně ve formálním detailu doplnil, ale jinak obhajobě nepřitakal. Rozhodnutí okresního soudu o zvlášť nebezpečné recidivě Davida Ch. neshledal být v rozporu se zákonem.

Na druhé straně trest za opětovnou loupež s nožem na krku oběti soud na rozdíl od státního zástupce nemá za příliš nízký. „Jste mladý a není přece jen vyloučeno, že snad dostanete rozum,“ řekl předseda senátu v odůvodnění rozhodnutí k obžalovanému.

Ke zvolání Davida Ch., že „má dohromady jedenáct let“, předseda dodal: „Každý je strůjcem svého osudu – ten není něčím neuchopitelným, každý má ten svůj v rukou. Byl vám vystaven účet za vaše svobodné rozhodnutí živit se vším možným, jen ne čestným způsobem . . .“

Rozsudek je v právní moci. Možné je jen zkusit mimořádný opravný prostředek, podání dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.