Podle nich nepředložil platnou jízdenku. Loktem je měl odstrkovat, útočit na ně dlaní a pěstí, až utrpěli zhmoždění hrudníku a zápěstí a marodili do 25. června. Opakovaně bušil také do dveří, až je násilně otevřel a tím poškodil.

Kdo má pravdu?

Pan Miroslav tvrdí, že jízdenku měl a také ji revizorům předložil; ti ale měli prohlásit, že není platná.

Chtěl vystoupit, protože u Baumaxu na něho čekaly děti. Revizoři s ním prý ale praštili do sedadla a tak byl dopraven až na konečnou. Nepral se, jen možná použil hrubší výrazy, ale to nebyl sám. Do dveří ani na kabinu řidiče netloukl, podnapilý nebyl. Hlídce na konečné si revizoři na nějaké napadení nestěžovali. Podle pana Miroslava udělali chybu a chtěli to zakrýt vykonstruovaným obviněním.

Pan doktor pak vskutku začal být stíhán za výtržnictví a poškozování cizí věci, neboť Dopravní podnik města vyčíslil škodu na dveřích na 5097 korun. Obviněný byl dokonce na čas vzat do vazby, protože se prý trestnímu řízení vyhýbal.

Jeho přítelkyně, která s ním kus cesty jela, potvrzovala, že si jízdenku kupoval. Dopravní podnik zdůraznil kvalitu dotyčných revizorů poukazem na jejich jedenáct, resp. sedm předchozích napadení od černých pasažérů.

Odsouzen k práci

Okresní soud v Českých Budějovicích uznal pana Miroslava vinným.

Přihlédl k tomu, že se skutků dopustil v podmínce, kterou dostal v květnu 2006 za podvod, ale uzavřel, že za nový čin bude stačit trest 400 hodin obecně prospěšných prací. Měl také nahradit škodu.

Obžalovaný se odvolal.

Odvolacímu senátu se „předvedl“ odpovědí na otázku po adrese pro doručování obsílek – má prý několik nemovitostí, v nichž střídavě bydlí.
(Internetový rejstřík o něm říká, že je jednatelem dvou obchodních společností, z nichž na jednu byl zrušen konkurz pro nedostatek majetku a v druhé byl jeho obchodní podíl zajištěn finančním úřadem pro pohledávku.)

Jinak krajský soud ke zmiňované podmínce za podvod připomněl, že tento trest byl mezitím „konzumován“ do nepravomocného verdiktu krajského soudu, jenž pana Miroslava uznal vinným dalšími trestnými činy a se sbíhajícím se zmíněným podvodem uložil obviněnému souhrnné tři roky s pětiletou podmínkou a peněžitý trest jeden milion korun.

Chybili revizoři?

V aktuální věci obhájce obviněného před krajským soudem řekl že konflikt by nevznikl, „kdyby revizoři nejednali v rozporu se zákonem“.

Cestujícího, který se neprokáže platnou jízdenkou, prý totiž nemohou omezit na svobodě, neboť tím by porušili jeho práva. Pan Miroslav na tento jejich trestný čin reagoval snahou vystoupit.

Podle obhájce údajně napadení revizoři vypovídali rozporně vzájemně i oproti svědectví řidiče mj. k místu, kde mělo k poškození dveří dojít, a k ději na konečné.

Obhájce vyzdvihl, že řidič po příjezdu do vozovny ve 20.30 funkčnost dveří nezkoušel, ale záznam o opravě je už pořízen ve 22 hodin. „Jak se někdo dozvěděl, ,co se má dít´?“ ptal se advokát.

Upozornil na to, že „v 99 procentech případů“ černých pasažérů se dopravní podnik domáhá náhrady v občanskoprávním řízení. „Tady ale za celé dva roky žaloba podána nebyla: logicky je to vysvětlitelné jen tím, že ona jízdenka byla platná,“ mínil.

Posléze zpochybnil vyčíslení škody, jakkoliv jeho klient nadále trvá na tom, že ji nezpůsobil. K ceně mechanizmu 4549 Kč včetně DPH si prý dopravní podnik připočetl „pětadvacet procent jakéhosi skladového či manipulačního poplatku“, což je postup, jaký nemá oporu v zákoně. Jen tak ale škoda mohla přesáhnout hranici kvalifikace trestného činu, poznamenal obhájce.

Pan Miroslav zopakoval, že měl platnou jízdenku. „Bránit takovému cestujícímu ve vystoupení z vozu je naprosto skandální,“ dodal. Skandální je prý také způsob výpočtu škody – na zařízení byl poškozen toliko válec v ceně 1600 korun.

Obvinění své osoby nazval absurdním. Stalo se tak prý proto, že revizorům tehdy řekl, že na ně podá trestní oznámení.

Krajský soud poté rozsudek zrušil. Znovu rozhodl tak, že pana Miroslava uznal vinným trestným činem výtržnictví, jímž způsobil škodu nejméně 1626 Kč, tedy v ceně onoho poškozeného válce mechanizmu dveří. Za výtržnictví mu uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Za léčení revizorů má pojišťovně nahradit 1568 Kč, dopravnímu podniku oněch 1626 Kč.

Jak předseda senátu uvedl, z „obyčejné událůstky“ se stala kauza poté, kdy se strany “naježily“, což začalo být prvotně zřetelné na obviněném. Děj pak obě strany dramatizovaly, ale intenzita nesprávného chování obžalovaného se ani tak nedá nepostřehnout.

Při vážení, zda přece jen pak nejde jen o přestupek, přihlédl soud k „velmi bohatému rejstříku přestupků“ obviněného, jenž nasvědčuje tomu, „že se autoritě podřizovat nehodlá“. Jeho počínání v autobuse senát proto nakonec vyhodnotil jako trestný čin výtržnictví. Nešlo však o poškozování cizí věci, když způsob výpočtu škody dopravním podnikem má soud za „poněkud variabilní a dosti nepřezkoumatelný“.

Rozsudek je pravomocný.