Tehdy byl hlídkou policie přistižen 30letý pan Michal za volantem favoritu.
A to přesto, že trestním příkazem s právní mocí na konci listopadu 2007 byl za obdobný čin – maření výkonu úředního rozhodnutí – potrestán odnětím svobody na tři měsíce s výkonem podmíněně odloženým na zkušební dobu jednoho roku a k zákazu řízení motorových vozidel na rok.
Pan Michal si byl vědom, že po tomto rozhodnutí jezdit nesmí, ale tehdy prý chtěl jenom něco odvézt kamarádovi . . .
Okresní soud v Českých Budějovicích mj. zjistil, že obžalovaný byl loni v únoru sankcionován magistrátem města pokutou 35.000 korun a zákazem řízení na dva roky za to, že v roce 2006 jako řidič dvakrát odmítl vyšetření krve na alkohol po dechové zkoušce. Trestem zároveň pozbyl řidičského oprávnění.
Když ho tedy onu lednovou noc stavěli, odpykával si vlastně souběžně dva zákazy řízení . . .
Ještě šance
Okresní soud tedy uznal pana Michala vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez oprávnění a maření výkonu úředního rozhodnutí.
Přihlédl k tomu, že nebezpečnost jeho skutku je poněkud snížena tím, že řídil v noci, kdy byl na ulicích malý provoz, a uzavřel, že účelu trestu lze ještě dosáhnout bez jeho přímého výkonu. Obžalovanému uložil trest 300 hodin obecně prospěšných prací, které má vykonat během jednoho roku od vyzvání, a zákaz řízení na 30 měsíců. Obviněný ujistil ochotou a způsobilostí trest odpracovat.
Proti rozhodnutí se odvolal státní zástupce – trest se mu jeví nepřiměřeně mírný. Poukázal na to, že pan Michal skutek spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení pro stejný čin a poté, kdy byl pro přestupek potrestán vysokou pokutou a zákazem řízení magistrátem města. „Předchozí tresty tedy na něho neměly žádný výchovný vliv. Lze dovozovat, že obecně prospěšné práce také nepovedou k jeho nápravě, když účinek neměly ani hrozba vězení a finanční sankce,“ uvedl žalobce před krajským soudem a navrhl obžalovanému už nepodmíněný trest kolem poloviny sazby do věznice s dozorem (tedy kolem půl roku) a zákaz řízení na tři léta.
Krajský soud ale v úterý odvolání státního zástupce zamítl.
Předsedkyně senátu označila případ jako hraniční, kdy by se jistě dalo uvažovat o nepodmíněném trestu – obviněný páchá ve zkušební době totéž. Před uložením takového druhu sankce je však žádoucí užít dalších převýchovných institutů.
„Chce to ještě jednou vyzkoušet, zda je obžalovaný opravdu nenapravitelný, nebo jestli si dá konečně říci,“ řekla předsedkyně senátu. „Obecně prospěšné práce by mohly být tím pravým, co by ho mohlo přivést k rozumu. Kdyby se ukázalo, že si říci nedá ani takto, může nastoupit nepodmíněný trest. Zatím jsme ale toho názoru, že je třeba dát mu ještě šanci, ať se projeví . . .“
Rozsudek je tak pravomocný.