Problém byl v tom, že současně pobíral k vlastní žádosti 2400 korun měsíčně dávek sociální péče, později 3126 Kč pomoci v hmotné nouzi. Městu Milevsku tak způsobil škodu ve výši 7926 korun.

K Okresnímu soudu v Písku nepřišel, ten tedy konstatoval jeho doznání a politování z přípravného řízení – prý si chtěl prodejem druhotných surovin vylepšit životní situaci.

Podvedl

Soud se seznámil s předchozími tresty obviněného, zmínil jeho odsouzení z dubna 2007 ke 150 hodinám obecně prospěšných prací za neoprávněný zásah do práva k domu, a po dokazování ve věci nové uzavřel, že pan Pavel se dopustil trestného činu podvodu.

Tím, že neoznámil svůj příjem z prodeje šrotu, uvedl Městský úřad v Milevsku v omyl a obohatil se na úkor cizího majetku, neboť kdyby byl svůj příjem ze sběrny oznámil, nebyly by mu dávky vyplaceny.

S přihlédnutím k výši škody jen málo převyšující hranici škody nepatrné soud obviněnému uložil trest odnětí svobody na čtyři měsíce podmíněně na dvě léta.

Pan Pavel se odvolal s tím, že neměl v úmyslu uvést úřad v omyl, ale u krajského soudu neuspěl.

„Obžalovaný si musel být velmi dobře vědom povinnosti oznamovat městskému úřadu všechny skutečnosti, které by mohly ovlivnit výši jemu poskytovaných příspěvků v hmotné nouzi, neboť byl o tom poučen mimo jiné v dotazníku k žádosti o tyto dávky,“ zdůraznil předseda senátu. „Jestliže si opatřoval příjem v průměrné výši dvanáct tisíc korun měsíčně, neměl nárok na podporu z veřejných prostředků. Přinejmenším se tak dopouštěl podvodu v eventuálním úmyslu – věděl, že tak může porušit zákon . . .“

K výši trestu předseda senátu dodal, že je velmi mírný vzhledem k tomu, že pan Pavel byl už „nesčetněkrát“ odsouzen za úmyslné trestné činy. „Okresní soud tak zohlednil výši škody a okolnosti případu, přičemž k osobě pachatele tolik nepřihlédl,“ uzavřel.