Prvního června kolem 9.30 hodiny se v Budivojově ulici Jan V. rozběhl za ženou stojící na chodníku. Vytrhl jí kabelku z ruky a utekl. Paní spadla.
Milan P. akci sledoval. Projel pak na kole kolem ženy na zemi, naložil Jana V. a ujeli.


Rozdělili si napůl osm stovek z peněženky, P. si nechal mobil a ostatní věci odhodili.


Paní byla zraněna, zhoršila se jí vředová choroba a rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha. To je těžká újma na zdraví.


Měli hlad?


Noc předtím strávil Jan V. na lavičce, Milan ve sklepě. Ráno se sešli a jen tak chodili po městě. „Začali jsme mít hlad a neměli jsme peníze. Napadlo nás tedy něco někomu ukrást,“ vyprávěl Jan V.


Když uviděli tu starší paní, podívali se na sebe, ani si nic neřekli a V. se k ženě rozběhl. Tvrdil, že se jí ani nedotkl, jen prý sáhl po té kabelce.


„Byla to pěkná blbost, lituji, moc mne to mrzí,“ prohlásil. Nenapadlo vás vydělat si ty peníze na jídlo prací?! ptal se ho předseda senátu. Jan V. řekl, že tehdy mu nabídli místo zedníka, ale dělal jen přidavače. „A s tím jsem tam nešel,“ řekl opovržlivě.


P. dohodu někomu něco vzít potvrdil, nikoho konkrétního prý ale netypovali. Byl údajně překvapen, že to kamarád udělal. Řekli si pak, že jsou idioti, a že se to nemělo stát.


Telefon poškozené užíval, než mu došly peníze a neměl na jídlo. Pak přístroj za dvě stovky zastavil.


Poškozená svědčit nepřišla, podle ošetřující lékařky toho nebyla schopna. Její dcera popsala zhoršení jejího zdravotního stavu po události.


Jen krádež?


Obhájce Jana V. mínil, že násilí při zmocnění se kabelky nebylo obviněnému prokázáno, a že šlo tedy jen o krádež. Podle obhájce Milana P. se mladíci jen obecně bavili o potřebě získat peníze, není dokazováno, že by se domlouvali na loupeži.

Jan V. zopakoval, že ženě nechtěl ublížit, a kál se. Už pobyt ve vazbě prý byl pro něho velkým poučením. „I poznání, jak se chovali ostatní vězni – jak vědí, že až odtud vylezou, zase se sem po čase vrátí, jak je jim všechno jedno. Uvědomil jsem si, že takhle já žít nechci.“


Krajský soud vyšel z výpovědi poškozené o tom, že byla sražena na zem a pachatel se při tom zmocnil jejích věcí.


„Obžalovaní doznali rozmluvu o potřebě opatřit si peníze, ale šlo o dohodu neurčitou. Vlastní útok byl výlučně rozhodnutím Jana V. Šlo o velmi zavrženíhodné jednání. Přepadávání starých nebo postižených lidí, kteří se nemohou bránit, je projev zbabělosti, velké bezohlednosti,“ řekl předseda senátu.


Milan P. na sebe převedl část uloupených věcí. „Skutku se dopustil ve zkušební době a při vyhýbání se trestu obecně prospěšných prací. Proto mu soud ukládal trest už v horní polovině sazby.“