Martin Dráb si tedy vzal na opravu chalupy půjčku a pak prý zjistil, že nestíhá splácet. „Tak jsem sáhl do obecních peněz, že je vsadím, vyhraju a vypůjčené vrátím . . . a tak jsem si půjčoval znovu a znovu,“ vyprávěl obžalovaný před krajským soudem, který projednával jeho odvolání proti trestu čtyř let odnětí svobody do věznice s ostrahou za zneužívání pravomoci veřejného činitele a podvod, který mu uložil Okresní soud v Písku.

Líčil, že v oněch letech 2005–06 obecní úřad nefungoval, na práci byl sám s účetní, pracoval v naprostém stresu i o víkendech. Pokoušel se vsadit a z výhry vrátit vypůjčené peníze, ale v patologické hráčské závislosti už prý nevěděl, co se s ním děje. Rozhovořil se o tom, že už asi od roku 1992 propadl kartám, později automatům, a pak ho uchvátily sportovní kurzovní sázky… Ze závislosti se nyní ambulantně léčí. Škodu splácí, z exekuce jeho domu šlo obci prvních 200 000 a je prý předpoklad, že Temešváru bude soudem odeslán i zbytek výtěžku. On sám pak jako splátku zaslal 1000 korun, které se mu podařilo ušetřit z brigád. (Přítomný zástupce poškozené obce k tomu podotkl, že těch 200 000 ale bylo zřejmě k uhrazení škody z prvního případu zneužití pravomoci starosty Drába, oné půjčky vlastní rodině.)

„Rodinný dům mi byl zabaven, jsem bezdomovec, rodiče manželky mě nechtějí ani vidět, přebývám u kamarádů,“ líčil svou situaci. „Život mé rodiny je ve vašich rukou. Stále ji dokážu zabezpečovat, léčím se, a dáte–li mi možnost, mohu vám garantovat, že během několika let se i obec ode mne dočká svých peněz. V opačném případě přibudou státu na krk tři lidé . . .“

Připomeňme, že obžalovaný zakrýval čerpání z obecních peněz na hru falešnými fakturami za práce v lese. Temešvár tak poškodil o více než 1,3 milionu. Podle obžaloby tím na dlouhý čas znemožnil řádné fungování obce.

Byl nepříčetný?

Okresní soud zadal ke zkoumání exstarostova duševního stavu v době páchání skutku znalecký posudek. Psychiatr konstatoval, že co se týče opatřování prostředků k hraní, byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného zachovány. Soud Martinu Drábovi v sazbě tří až deseti let odnětí svobody uložil nakonec trest mírně nad spodní hranicí. Proti tomu se odvolali jak obviněný, tak státní zástupkyně.

Ta má trest za nepřiměřeně mírný a shovívavý. Obhajoba naopak především míní, že psychický stav obviněného v době páchání činu nebyl dostatečně zkoumán. Martin Dráb se prý stal obětí patologického hráčství. Znalec potvrdil, že se při hře nemohl ovládnout, ale v hodnocení zachování těchto schopností při opatřování si prostředků k sázení zůstal jen v teoretické rovině. Ta připouští sníženou příčetnost při získávání peněz ke hře z náhlého impulzu, který pak vede třeba k přepadení prodejny, ale vylučuje ji v případech dlouhodobého, plánovaného opatřování si prostředků jinou trestnou činností. Obhájce proto navrhl zadání revizního posudku, nejlépe lékaři, u něhož se jeho mandant léčí.

K tvrzenému způsobení škody obci poznamenal, že ta prý za starostova působení zprvu vzkvétala – mj. opatřil Temešváru dotaci 100 000 korun na obecní cesty. Když pak do té doby zcela bezúhonný obviněný propadl neovladatelné hráčské vášni, obec poškodil, ale zřejmě nikoliv dlouhodobě, neboť dnes má obec volné prostředky k uložení a přispěla i sponzorsky na stanici ohrožených zvířat. Ostatně kdyby prý dostatečně fungovaly kontrolní mechanismy, škoda by nebyla tak vysoká, řekl obhájce.

Pro obžalovaného prý bylo dostatečným trestem, že ztratil domov v obci. V důsledku medializace případu nemá práci, ale dál se snaží uživit rodinu s malou dcerkou, po níž tolik let toužili. Na místě by proto bylo uložení ještě podmíněného trestu s dohledem – trest nepodmíněný by také výrazně snížil šance na náhradu škody.

Na to ale krajský soud „neslyšel“ a napadený rozsudek změnil jen co do způsobu výkonu trestu – do věznice s dozorem. O zaplacenou tisícovku také snížil povinnost k nahrazení škody.

Soudem ustavený znalec i podle názoru odvolací instance vlivy patologického hráčství dostatečně objasnil: o snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností takového hráče by se dalo uvažovat v případě, kdyby se k získání peněz do hry odhodlal z náhlého impulzu. Obviněný si je však trestnou činností opatřoval dlouhodobě, programově. Byl schopen se toho vyvarovat, skoncovat s tím. „Okresní soud těžko mohl ukládat nižší trest,“ řekl předseda senátu. „Neshledali jsme jej nepřiměřeně přísným, jsme však názoru, že není nutno, aby jej obžalovaný vykonával ve věznici s přísnějším režimem.“

Rozsudek krajského soudu je pravomocný.