Střelba zazněla letos 20. února večer v Písku. Ze vzdálenosti dvou a půl metru vystřelil tehdy Marek Ulč na policistu Tomáše Hodíka.


Proti Ulčovi, na něhož byl vydán příkaz k zatčení, tehdy zakročovala policejní hlídka. Na výzvy k zastavení ale muž nereagoval a utíkal.


Na dobíhajícího Tomáše Hodíka, který nebyl tehdy ve službě, pak na železničním náspu zblízka Marek Ulč vystřelil z podomácku vyrobené dvouhlavňové zbraně.


Že jde o policistu, nepochybně věděl. Hodík mu předtím totiž opakovaně i do zemljanky v lese u Písku, kde Marek Ulč v tu dobu přebýval se svým psem, doručoval úřední obsílky.


Zbraň naštěstí selhala a střelu nevymetla, stejně jako později u garáží při výstřelu proti dalšímu policistovi Štěpánu Kaněrovi.
Muže pak policisté strhli na zem a odzbrojili.


Kaněra jako svědek včera u soudu vysvětloval, proč nepoužil služební zbraň v situaci, kdy na něho Ulč mířil.
Protože předtím viděl zášleh, „čmoudík“ a slyšel „prásknutí“ prvního výstřelu na kolegu Hodíka, „vsadil na to“, že tomu tak bude i tentokrát a že zbraň nevystřelí. „A vyšlo to,“ řekl.


Zbrojíř že by selhal?

Ve čtvrtekčera proto Marek Ulč stanul před krajským soudem s obžalobou z pokusu vraždy. Jeho zbraň byla totiž schopná střelby. Obviněný potvrdil, že z ní zkušebně střílel u své zemljanky a dělala prý „normální“ díry, vzadu širší, jak se střela trhala.


Policie šetřením zjistila, že střela prošla prknem o tloušťce 23 mm. Některé rány vyšly, jiné ne. „Asi to nebylo uděláno dobře, aby to střílelo spolehlivě,“ řekl obviněný.


„Co byste asi zjistil, kdyby ta střela zasáhla člověka?“ ptal se včera předseda senátu a Ulč odtušil: „No, asi že by byl střelenej . . .“
Obviněný uvedl, že si zbraň vyrobil sám „ze všeho, co se dalo“.


Měla mu údajně posloužit i k obraně – všude je prý plno bezdomovců. Střelný prach〜 vybíral z petard, náboje vyráběl z olova, ale taky ze železa, „kdyby bylo třeba“.


Kromě pistole si vyrobil také „granáty“ z trubek. „Dalo se to házet, kdyby mě někdo přepadl,“ vysvětloval.


Jak řekl psychiatr, schopnosti obžalovaného rozpoznat nebezpečnost jednání nejsou sníženy. Jde o devastovanou psychopatickou osobnost.
Byl pravděpodobně motivován strachem z ohrožení a použil zbraň vědomě a cíleně. V přípravném řízení obviněný uvedl, že ho k činu dovedlo ohrožení osobní svobody.


Ještě měsíc po činu neměl pocit nějaké viny, zabýval se tím, jak to, že zbraň selhala. Jeho resocializace je však sporná.


Pozemský soud
Policisté z písecké hlídky vypovídali jako svědkové.


K Hodíkovi měl Ulč otázky: Proč prý mu tehdy na pešunku říkal hajzle a proč pomáhají lidem do vězení.


Na první dotaz obžalovanému odpověděl sám předseda senátu: „Jiní policisté by v té situaci místo expresivních slov volili nejspíš jiné prostředky, a pak byste už sotva stál u pozemského soudu.“


Vypovídali také dva další policisté z písecké služebny. Na dotaz, proč zadržený střílel po dvaadvacetiletém klukovi s půlročním dítětem, tam Marek Ulč tehdy odpověděl: „Já nestřílel na kluka, já střílel na policajty.“ A dodal, že je škoda, že to nevyšlo.


Hlavní líčení bylo odročeno.