Podle státní zástupkyně obvinění postupně od roku 2001 spolu se svými rodinnými příslušníky nakupovali nemovitosti a jiný majetek, půjčovali finanční prostředky, investovali do obchodů s akciemi atd. Jednali tak, přestože jim bylo známo, že prostředky, kterými takto disponují, byly získány nezákonnou činností obviněných Vladimíra J. (32) z Č. Budějovic a Roberta T. (30) v USA.

Po vyloučení řízení s bratry T. k projednání místně příslušnému soudu v Opavě „zbyli“ Okresnímu soudu v Č. Budějovicích Vladimír J., jeho bývalá manželka Lenka L. (32), jeho otec, sestra, matka Lenky L. a za úvěrový podvod v souvislosti s oním údajným „praním špinavých peněz“ Josef B. a Pavel K.

Co „na ně“ bylo zjištěno orgány činnými v trestním řízení?

Nakupovali

Podle obžaloby manželé J. koupili dům se zahradou v Dubném, dům ve Srubci, jímž splatili nepeněžitý vklad ve výši 5,3 mil. do základního kapitálu obchodní společnosti, kterou založili. Objekt měl později sloužit jako zástava k vylákání hypotečního úvěru prostřednictvím další osoby. Dále koupili činžák v ulici J. Plachty a dům v Rudolfovské, rovněž později vložený do společnosti, byt a garáž za 1,7 milionu, pozemek u OBI za 1,53 milionu, který později zastavili ve prospěch nejbližšího příbuzného jako zástavního věřitele.

Nejbližší příbuzní měli koupit parcelu na Hluboké, „proprat“ nelegální peníze nákupem ojetých vozů Lincoln Navigator a Hummer H2, zakoupit byt za 1,8 milionu.

Z jiného soudku je zjištění, že Vladimír J. převzal v září 2003 v Liberci pas na jméno Jan Taibr, přičemž údaje zněly na tuto existující osobu, svého času přítele sestry Vladimíra J. Na fotografii v dokladu ale byl Vladimír J. Ten na tento pas opakovaně vycestoval od září 2003 do dubna 2004 do Thajska, Egypta, SAE, Rakouska a Německa. To žalobkyně kvalifikuje jako padělání a pozměňování veřejné listiny.

Vladimír J. v přípravném řízení uvedl, že v USA pracoval od ledna 1996 do srpna 2000 jako kuchař, taxikář, zprostředkovatel, a našetřil si asi milion. Po návratu do Č. Budějovic koupil nějaké nemovitosti, na které si částečně půjčil. Pak je prodal. Stíhaní příbuzní odmítli vypovídat.

V Opavě stíhaný Robert T., další podezřelý z trestné činnosti v USA, byl k českobudějovickému soudu předvolán jako svědek, ale i on odmítl výpověď.
Písemnosti z USA

U nás věc začal objasňovat Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, odbor výnosů a praní peněz, v srpnu 2003 po informaci Interpolu, že FBI s dalšími orgány vyšetřují v Jacksonville na Floridě skupinu českých občanů pro podezření z toho, že při pobytu v USA na turistická víza zprostředkovávali zaměstnání pro ilegální pracovníky při úklidových pracích pro hotely, restaurace a supermarkety. Ti jim jako provizi odváděli část platu. Podezřelí lákali v Čechách i jinde lidi do USA inzeráty v novinách a na internetu.

Předseda senátu také četl stovky stran přílohy spisu z vyšetřování v USA, které Američané poskytli v rámci právní pomoci českým orgánům. Ty na ně s urgencemi čekaly nakonec asi půldruhého roku . . .

Podle těchto zpráv byli J., T. a další Čech, jistý L., 3. ledna 2001 obžalováni Mimořádnou velkou porotou v okrese Middle na Floridě z opakovaného pašování cizích státních příslušníků a praní peněz z ilegálních firem zprostředkovávajících práci. Věc byla odložena pro absenci obžalovaných, kteří mezitím opustili USA. Američané vyslovili podezření, že v ČR legalizují zisky z této nelegální činnosti.

Vladimír J. měl pomáhat při řízení propojených firem, které kontaktovaly hotely, restaurace aj. a nabízely za paušál 5–8 dolarů za hodinu pracovníky převážně z Maďarska a ČR. Ti od zprostředkovávající firmy dostávali 3,50–6 dolarů; zprostředkovateli tedy zůstávaly za každého pracovníka dva dolary. Podle odhadu tyto firmy zaměstnávaly přes 250 lidí, takže měly zisk kolem 100 000 dolarů měsíčně. Od prosince 1999 do července 2000 prošlo účty společností podle americké strany několik milionů dolarů.

Vladimír J. měl přitom řídit zbývající dva obviněné. Na činnosti se měl podílet i Petr Pospíšil (roč. 1971), který byl následně zavražděn. K jeho hrobu dovedl v roce 2002 policisty jistý Matthew McKinney (s blíže nerozvinutým dodatkem ve zprávě z USA „za pomoci T.“). McKinney byl pak odsouzen za vraždu, ale dál tvrdí, že Pospíšila zabil J.

Vladimíru J. měla ve firmě pomáhat jistá Lenka Young, což se ukázalo být přijaté jméno Lenky Novákové. Ta při vyšetřování sdělila, že jí byl v roce 2000 odcizen v hotelu na Floridě pas; její přítel měl tehdy spolupracovat s Vladimírem J. Obviněná Lenka L. k tomuto důkazu prohlásila, že ona není Lenkou Novotnou.

V materiálech z USA se tvrdí, že J. i po návratu nadále firmy na Floridě spoluvlastnil a měl tak dál nárok na polovinu jejich zisku, tedy asi 50 000 dolarů měsíčně. Ty podle spoluobviněného T. různými způsoby z Ameriky vyváděl.

Materiály poskytnuté z USA jsou zajímavou ukázkou metod práce tamních bezpečnostních orgánů – a snad i společenského klimatu „nestydícího se“ za „drobná udání“, chtělo by se říci.

Vypadá to, že věc se začala šetřit v listopadu 1999, kdy First Union Bank vyrozuměla FBI, že značný počet Východoevropanů s povolením k pobytu v Orlandu a zaměstnaných u stejné společnosti si u ní otevírá účty.

FBI v akci

Konkrétní „klec“ pak spustilo sdělení ředitele jednoho hotelu Holiday Inn v Jacksonville v březnu 2000 zvláštnímu agentovi Terrymu W., že mu jistý pan L. nabízí zajištění pracovníků za paušál 7,50 dolaru za hodinu. K jednání prý L. zmocnil jakéhosi Larryho Younga, v němž později ředitel identifikoval Vladimíra J.

Další události se děly už pod kontrolou FBI. Její agenti se vydávali za zástupce hotelové společnosti se zájmem o úklidové pracovníky. Setkali se s L., „Youngem“ a T. a rozhovory tajně nahrávali. Z úředních zpráv o těchto kontaktech se dá nicméně uzavřít, že k usvědčujícím podkladům se nakonec agenti nedostali.

Součástí přílohy z USA jsou také doklady o činnosti firem Vladimíra J. a Petra Pospíšila, o němž státní zastupitelství předpokládá, že činnost společností rozjel.

Jsou tu výpovědi pracovníků subjektů, které zaměstnávaly pracovníky firem obžalovaných, výpovědi některých těchto osob, výpisy z účtů obviněných v peněžních ústavech v Americe i v Evropě, kam byly transponovány, záznamy o sledování podezřelých. Text dohody South Proffi Cleaning Service Inc. s jistým hotelem hovoří o podmínkách – nabízení lidé poskytnou služby i ve dny svátků, klient se zavazuje hradit servisu 7,50 dolaru za hodinu pracovníka atd. Soud konstatoval z přílohy i inzerát společnosti, která prý disponuje kolektivem lidí zkušených v oboru, zodpovědných, spolehlivých a především s chutí do práce, a poskytuje je za mzdu „maximálně konkurenčně výhodnou“. Celý spis má asi 10 000 stran, ale na konkrétní otázky českobudějovického státního zastupitelství například k účtům a dalším údajům o společnostech americké orgány zůstaly odpověď dlužny.

V závěrečném návrhu státní zástupkyně uvedla, že o trestné činnosti obviněných není sporu. Šlo o legalizaci finančních prostředků získaných Vladimírem J. a Robertem T. za pomoci dalších osob nelegálně v USA – vedli firmy, které zajišťovaly ubytování a práci bez povolení ilegálním pracovníkům, přičemž zisk, který z toho měli, nezdaňovali.

Žalobkyně poznamenala, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti je v českém trestním zákoně poměrně nový a v těchto věcech prakticky není dosud žádná judikatura. Odkázala ale na další platné evropské úmluvy a uzavřela, že i starý český zákon znal trestný čin neoprávněného podnikání, jehož se podle ní Vladimír J. v USA dopouštěl.

Neprokázáno?

Mgr. František Klíma, obhájce Vladimíra J., mínil, že skutková podstata žalovaného činu byla do našeho trestního zákona vtělena velmi krátce před zahájením stíhání obviněných, v roce 2002, a nově vzniklá finanční policie „chtěla vytvořit případ, na němž by prezentovala, že je akční“.

„Namítali jsme od začátku, že k tomu, aby mohli být obvinění stíháni, musí být prokázáno, že došlo k trestnému činu,“ pokračoval. Zpochybnil v té souvislosti relevantnost sdělení přidělenkyně velvyslanectví USA, která u nás vyšetřování „odstartovala“. „Na Floridě naši mandanti odsouzeni nebyli, nikdy jsme neviděli ani obžalobu, čeho že se měli dopustit. A mělo–li snad jít o nedovolené podnikání podle českého zákona, tak podle něj nelze postihovat skutky spáchané v cizině.“

Poznamenal, že nebyla prokázána nelegalita zmiňovaných společností v USA, ani to, že by je Vladimír J. založil či byl jejich statutářem. Pokud firmy zaměstnávaly osoby v rozporu s imigračními zákony, pak něco takového není neoprávněným podnikáním ani v ČR. Nesmyslná je pak přísnější trestní sazba za „praní špinavých peněz“ než za prvotní skutek, ono nedovolené podnikání, kterým měly být tyto peníze vytvořeny, dodal obhájce. Neplacení daní v USA pak nelze stíhat v ČR. Shrnul, že bez prokázání toho, co se vlastně v USA stalo, nelze obviněné postihovat, „i kdybychom si stokrát mysleli, že se tam něčeho dopustili“.

K dílčímu skutku padělání pasu Mgr. Klíma řekl, že není pochyb, že pas nalezený u jeho mandanta při domovní prohlídce je pravý, že jej nikdo nepozměnil. Je na něm fotografie obviněnému J. velice podobného Taibra, ale to prý neznamená, že jeho klient je padělatelem. „Byla chyba státního orgánu, že do Taibrova pasu umístil nesprávnou fotografii, je to správní pochybení. Není prokázáno, že by o vystavení dokladu požádal a fotografii předložil Vladimír J. Užívání takového pasu pak nemůže být trestným činem, ale přestupkem . . .“

Obhájce Lenky L. rovněž řekl, že tvrzení o trestné činnosti obviněných v USA není průkazné – poskytnuté listiny prý jsou velmi sporné. Jde o zprávy úředníků orgánů činných v trestním řízení, mnohdy nepodepsané, a takový zdroj je neobjektivní. Vinu dotčených osob může prokázat jen rozsudek a ten ve spise není. V případě Lenky L. nebylo prokázáno angažmá na podnikání v USA.

Do následného jednání v ČR nezasahovala, byla pasivní a nelze učinit závěr, že jednala s cílem legalizovat výnosy trestné činnosti. Věděla prý, že manžel v USA podniká, tedy vytváří zisk, a byl–li vytvořen, není nic zvláštního na tom, že prostředky byly použity na investice v České republice.
Také obhájci dalších obviněných navrhli zprostit své klienty obžaloby.

Z praní zproštěni

Okresní soud poté uznal Vladimíra J. vinným neoprávněným nakládáním s osobními údaji, jehož se dopustil užíváním cestovního pasu opatřeného jeho fotografií, ale daty jiné osoby (nepodařilo se prokázat, že jeho výrobu zadal, ale užíval jej s vědomím, že je padělaný).

Pavel K. je vinen úvěrovým podvodem se zástavou domu ve Srubci, Lenka L. účastenstvím k tomuto podvodu (navedla Pavla K. k užití nepravdivých údajů). Stíhání Josefa B. jako organizátora bankovní transakce se zárukou soud zastavil vzhledem k tomu, že mu hrozí daleko vyšší sankce za jinou trestnou činnost, za niž byl nedávno nepravomocně odsouzen.

Vladimíru J. soud uložil deset měsíců podmíněně na dva a půl roku, Lence L. a Pavlu K. dva roky podmíněně na tři léta.

Obžaloby z „praní špinavých peněz“ pak soud všechny obviněné zprostil.

„Podklady z USA poskytnuté v rámci právní pomoci nejsou takové formy a obsahu, aby mohly být použity jako relevantní důkaz v tomto řízení,“ řekl předseda senátu.

„Jde o jakési souhrnné zprávy velmi neformální povahy o šetření, víceméně živelné záznamy o některých skutečnostech z konce devadesátých let. Důkazy o tom, co se tehdy na Floridě skutečně dělo, ale opatřeny nebyly. To, že obžalovaní byli v USA obviněni, není v této trestní věci rozhodující.

Nevíme, jak dotčené společnosti vznikly, kdo je zastupoval, jak fungovaly. Z dokladů se dá dovodit podezření, že mohlo docházet k nelegálnímu zaměstnávání, ale rozsah těchto zjištění k odsouzení nestačí. Není prokázána míra údajného obohacení obviněných, není důkaz o tom, jakým způsobem finančních prostředků k investicím nabyli. U rodinných příslušníků hlavních podezřelých pak není důkaz, že by věděli, jak jejich spoluobvinění finance získali .  .“

Rozsudek není v právní moci, stejně jako usnesení, jímž soud vrátil obviněným obě luxusní ojetiny aut. Státní zástupkyně už naznačila, že podá odvolání.

Dá se říci, že postoj americké strany je v této fázi řízení poněkud nečitelný. Otázkou je, co znamená ono „odložení“ obžaloby na Floridě pro absenci obviněných, není známo, že by USA požádaly o jejich stíhání v České republice, ani že by věc předaly k řešení českým orgánům, není zcela zřejmé, zda dotyčným nadále v Americe hrozí zatčení.

Neobvyklé je možná i to, že třetí z floridského procesu, onen L., nebyl v ČR obžalován, a Robert T. na svůj termín u opavského soudu stále ještě čeká.
Jisté se zdá být jen to, že věc českobudějovických obviněných ještě projedná krajský soud jako odvolací. Zda to bude pro tento ojedinělý případ „konečná“, o tom lze ovšem pochybovat . . .

§ 252a
Legalizace výnosů z trestné činnosti

(1) Kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestnou činností, s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo hodnota byly nabyty v souladu se zákonem, nebo kdo jinému spáchání
takového činu umožní, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám pocházejícím z obchodu s omamnými nebo psychotropními látkami nebo z jiného zvlášť závažného trestného činu,
b) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu, nebo
c) zneužije-li ke spáchání takového činu svého postavení v zaměstnání nebo funkce.