Soud tedy uzavřel, že předběžné opatření nelze vydat, když z žádného právního předpisu nevyplývá, že by matka s dětmi nemohla vycestovat. Přestěhování dítěte rodičem, kterému byly svěřeny do výchovy, vyžaduje souhlas druhého rodiče, pro vydání předběžného opatření ale není důvod – nejde o únos a dětem nehrozí nebezpečí ani újma. Přestěhováním nedojde k výraznému zhoršení možností styku otce s dětmi. Odstěhování matka oznámila dlouho dopředu a pokud otec nesouhlasí, mohl podat k soudu potřebné návrhy.

Pan Radek poté podal stížnost k Ústavnímu soudu ČR (ÚS).

Míní, že napadeným rozhodnutím krajský soud „omezil výkon jeho rodičovské zodpovědnosti v rozporu se zákonem o rodině". Byl s dosavadní úpravou styku se svými dětmi smířen a pouze usiloval o to, aby s matka s nimi neodstěhovala bez jeho souhlasu do zahraničí. Krajský soud na jedné straně vyslovil závěr, že rozhodování o přestěhování dětí do zahraničí je podstatnou náležitostí při výkonu rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje tak souhlas obou rodičů, na druhé straně však uzavřel, že v dané věci zde přesto nejsou podmínky pro vydání předběžného opatření.

Ústavní soud (ÚS) opakoval, že postup v občanském soudním řízení je v zásadě záležitostí obecných soudů. ÚS ve věcech práva rodinného zasahuje jen v případech skutečně extrémních. Je oprávněn posuzovat pouze to, zda byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. V této věci podle ÚS Krajský soud v Č. Budějovicích aplikoval právo ústavně konformním způsobem, nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základních práv stěžovatele, a mezi jeho zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými není extrémní rozpor. Jeho rozhodnutí je proto i z hlediska ústavnosti plně přijatelné, základní práva a svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadeným rozhodnutím porušeny nebyly. Stížnost pana Radka odmítl.

ÚS dále mimo jiné  konstatoval, že matka, které byly děti svěřeny do výchovy, se bezprostředně po nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o odvolání přestěhovala s dětmi do Rakouska a 16. srpna 2012, tedy ještě před podáním otcovy ústavní stížnosti, podala návrh na nahrazení souhlasu otce s odstěhováním dětí rozhodnutím soudu. Okresní soud v Českém Krumlově jí letos v únoru nevyhověl. Uzavřel, že matce nic nebránilo zajistit si souhlas s pobytem dětí v cizině předem. Do Rakouska se s nimi odstěhovala protiprávně a souhlas s takovým aktem soud nevydá. Proti tomuto rozhodnutí podala matka dětí odvolání. Rozhodnutí o něm je plně věcí odvolacího soudu, řekl ÚS.

Co je v zájmu dětí?

Odvoláním paní Gabriely se tedy zabýval krajský soud. Její právní zástupce řekl, že matka svůj  krok předem konzultovala s psychologem a opatrovníkem dětí. Argumentoval závěry zmíněného senátu krajského soudu, který zamítl otcův návrh na zákaz vystěhování matky s dětmi – že totiž rozsah kontaktů otce s dětmi zůstal i po vycestování minimálně ve stejném rozsahu. Matka je nadále ochotna mu je předávat, aktuálně například na nadcházejících čtrnáct prázdninových dnů. Žije v Rakousku dlouhodobě s přítelem a děti jsou prý na nové prostředí zvyklé a projevují prý opakovaně přání v Rakousku zůstat. Tvrdil, že nejsou vytrženy z českého prostředí, přičemž souběžný kontakt s prostředím rakouským jim dává šanci na budoucí širší uplatnění. „Ne každé odstěhování dětí je protiprávní," mínil advokát matky.

Předložil krajskému soudu vyjádření vedení škol, které děti ve Welsu od září navštěvují. Zprávy hovoří o velice dobrém zapadnutí chlapce do kolektivu, v němž si našel řadu kamarádů, působí šťastným dojmem. Chodí do třídy nižší o jeden stupeň, aby se adaptoval, absolvuje doplňovací jazykovou třídu, učení dobře zvládá, školní požadavky plní bez problémů a také spolupráce rodiny je dobrá. Podle učitelky by neměl být vytrháván z nynějšího prostředí. Podobně jeho sestra se v mateřské škole rychle zapojila,  je vysoce samostatná, zvídavá, zjevně se v kolektivu cítí dobře, usiluje o rozšiřování sociálních kontaktů, , dělá pozoruhodné pokroky v němčině.

Opatrovník dětí uvedl, že matka sice nedodržela postup při umisťování děti do zahraničí, ale děti už v Rakousku určitou dobu žijí a adaptují se.

Pan Radek, kterému soud ve Welsu zamítl návrh na navrácení dětí do ČR a o jeho odvolání dosud nebylo rozhodnuto,  v závěrečném návrhu opakoval, že když byly děti v Česku, byl v pravidelném spojení se školou, kam chodily, a s lékaři. Nyní je jejich kontakt ztížený. „Když soud vydá souhlas s jejich odstěhováním, obávám se, že s nimi ztratím veškerý kontakt," řekl v pláči a vyjádřil obavy z izolace dětí vytržených z českého prostředí. „S určitostí vím, že děti by byly radějiv České republice a u mne," uzavřel.

Soud se proto rozhodl vyslechnout  i děti samotné v nepřítomnosti rodičů, kterým poté přehrál protokolaci jejich výpovědí. Chlapec mimo jiné řekl, že je teď asi deset dnů u taťky a že by radši žil v Čechách, kdyby si mohl vybrat. „Ale ne bez mamky, tu bych tam nenechal," prohlásil. Kamarády má i v Rakousku, nechodí na fotbal, ale do kroužku malování. Jeho menší sestřička soudu řekla, že se jí v Rakousku líébí, má tam kamarádky, se kterými si rozumí. Chodit do školky ji baví, němčina jí jde. Má i německé kamarádky, ale nejradši si hraje s panenkou. Chtěla bych zůstat v Rakousku, řekla soudu.

Pro a proti

V závěrečném návrhu právní zástupce matky volal po komplexním posouzení situace děí,  které nyní žijí v harmonickém prostředí spokojené rodiny, které vytváří i nynější partner jejich matky. Namítaná ztráta jejich kontaktu s českým prostředím je vyvrácena, matka a přítel s nimi mluví česky, otec má stejný určený rozsah styku s nimi. Advokát argumentoval i výhodou vyrůstání dětí ve dvojjazyčném prostředí pro jejich budoucí uplatnění na trhu práce. „Nelze jistě říci, že by životní úroveň a podmínky pro vzdělávání byly v Rakousku na horší úrovni než v Čechách," řekl a uzavřel poukazem na sociální výhody jejich matky, které v Rakousku má.

Právní zástupce otce dětí znovu citoval zákon o rodině a připomněl, že matka s dětmi vycestovala, aniž vyčkala pravomocného rozhodnutí o jejím návrhu na nahrazení souhlasu otce rozhodnutím soudu. Pobývá tedy v Rakousku nezákonně a nyní vedený spor má sloužit legitimizaci tohoto kroku. „Odstěhováním dala najevo, že bude respektovat jen nahrazení tohoto souhlasu, protože i bez něj bude dál v Rakousku s děti pobývat," řekl advokát.

Rozhodující by mělo být, co je v zájmu dětí, a tím rozhodně není, aby pobývaly v cizím jazykovém prostředí a daleko od otce, uzavřel.

Matka dětí závěrem ujistila, že synka a dceru budou dál vozit otci do Čech. Ten prý jejich odstěhování brání jen z nenávisti k ní a k jejímu  příteli.

Krajský soud poté rozsudek první instance změnil a rozhodl, že se nahrazuje souhlas otce s odstěhováním dětí do Rakouska.

„V první řadě jsme zkoumali zájem dětí," řekl předseda senátu. Přiopomněl, že v době rozhodování  soudu sourozenci chodí už rok do škol v Rakousku, adaptují se na prostředí, žijí ve spořádané nové rodině matky a nejsou poznatky, že by v něm strádaly. Pravdou je, že matka měla vyčkat rozhodnutí soudu o nahrazení souhlasu s odstěhováním, ale tuto okolnost převažuje zájem dětí. I opatrovník, který má hájit jejich zájem, navrhl, aby soud přihlédl k tomu, jak děti žijí v Rakousku. Zprávy z jejich škol hovoří o tom, že děti naprosto bez problémů přechod do jiného jazykového prostředí zvládly, vedou si zdárně. „Přihlédli jsme i k tomu, že se matka neodstěhovala účelově, aby otce primárně oddělila od dětí, omezila jeho styk s nimii, ale proto, aby následovala přítele do společné domácnosti," pokračoval předseda senátu. „Nadále vychází otci vstříc, vozí děti za ním do Budějovic."

Vyjádření jedenáctiletého syna, že by se nejraději vrátil, podle soudu nelze brát odděleně, izolovaně – předtím dvakrát sdělil,  že by chtěl žít spíše v Rakousku, uvedl předseda senátu. Své pocity formuluje zřejmě pod vlivem aktuálního prostředí, pořád je blízký věku limitnímu pro to, aby mohl vyjádřit vlastní názor.

„Z vyjádření žádného z dětí nevyplynulo, že by strádaly, byly nešťastné. Proto jsme rozhodli o nahrazení souhlasu s jejich vycestováním," uzavřel předseda senátu. Proti rozhodnutí není dovolání přípustné.