Dějištěm byl dům, respektive dvůr jejich společného kamaráda Martina Š., kde oba muži nezávisle na sobě nějaký čas přebývali. Okresní státní zástupce Josef Richtr zmínil, že aktéři byli podnapilí a nejprve mezi nimi došlo k rozepři. Když napětí eskalovalo, Jiří E. vyběhl na dvůr, popadl trubku a pustil se s ní do soupeře. Způsobil mu těžké ublížení na zdraví, za které může při prokázání viny a odsouzení strávit tři roky až deset let ve vězení.

„Poškozený utrpěl sedmicentimetrovou tržnou ránu na temeni hlavy, podkožní výrony na hrudníku, oděrky boku, zlomeninu dvou žeber a zhmoždění levé plíce se zakrvácením hrudní dutiny," vysvětlil žalobce Josef Richtr s tím, že obvyklá doba léčení takového zranění se pohybuje kolem čtyř týdnů. Z toho minimálně první dva jsou pro pacienty velmi bolestivé a výrazně je omezují na běžném způsobu života.

Samotný Jiří E. vypověděl, že oba aktéři strávili osudný večer v hospodě. On sám prý však moc nepil, protože absolvuje ambulantní protialkoholní léčbu (tu mu nařídil soud za předchozí trestnou činnost pod vlivem alkoholu, pozn. redakce). Když se někdy hluboko v noci vrátil domů (resp. k Martinovi Š.), našel Jana D., jak spí u kuchyňského stolu. Obžalovaný ho podle svých slov vyzval, aby šel k sobě domů. Ten to však prý vytrvale odmítal a byl vulgární.

Dvě verze jedné věci

„Občas se probral a pořád padal, prostě jsem to neunesl. Vyběhl jsem ven, popadl tyč a začali jsme se prát. Najednou se to stalo, nebylo to úmyslné. Byli jsme opilí a v ten okamžik jak jsme se handrkovali, tak se to najednou stalo. Asi jsem ho udeřil. Myslím, že jsem ho praštil jednou, maximálně dvakrát. Mířil jsem spíš na nohy," vzpomínal obžalovaný.

V přípravném řízení na policii popsal událost jinak. Tehdy řekl, že on sám osudného večera alkohol vůbec nepil, zato poškozený „má v obci pověst ukřičeného ožraly, který je stále bez peněz."

Když se předsedkyně senátu Irena Tichá dotazovala obžalovaného, kolikrát a do jakých míst poškozeného zasáhl, nebyl schopen odpovědět. Trval pouze na tom, že do hlavy to určitě nebylo. „Byl jsem unavený a chtělo se mi spát. Říkal (poškozený), že se z baráku nehne. Jak byl napitej, honil mě kolem stolu, utíkal jsem před ním. Pronásledoval mě i po dvoře. Přetáhl jsem ho přes nohy, pak se zvedl a odešel ven. Nevím, jak ke zranění přišel, nedokážu si to vysvětlit. Já ho vzal jen přes nohy," dušoval se obžalovaný.

Když ho předsedkyně senátu i žalobce několikrát upozornili na podstatné rozpory ve výpovědích, rozpačitě jen krčil rameny. „Je zvláštní, že víte, že jste chtěl útočit na ruce a nohy, ale nepamatujete se, kam tyč dopadla," poznamenala soudkyně Irena Tichá. Ta potom se souhlasem stran přečetla závěry znaleckého zkoumání z oboru soudního lékařství, které blíže charakterizovaly povahu poranění a mechanismus jeho vzniku.

„Zranění byla způsobena oblým či tupým předmětem. Údery ocelovou tyčí nebo trubkou mechanismus vzniku dobře vysvětlují. Při ráně do hlavy posuzovaný seděl či vstával. K úderu do hrudníku došlo v době, kdy posuzovaný ležel," zjistil znalec.

Hlavní líčení pokračuje výslechem svědků 23. dubna.