Malá jednací síň okresního soudu se ve středu ve 13 hodin zaplnila. Na svém místě seděla soudkyně i právník žalovaného, místa u zdí zabrali novináři a diváci. Jen židle žalobců zůstaly prázdné.

Kauza u dálnice:
V roce 1998 si podnikatelé od Stanislava Snášela koupili pozemek na obchvatu Tábora. Postavili firmu vedle čerpací stanice. Ta věděla, že tu bude omezenou dobu, neboť se tady do budoucna nepočítá se sjezdem z D3. Její sousedé ale dostali povolení na stavbu trvalou. Teď jim chybí sjezd a na investorovi dálnice se domáhají odškodnění stejně jako ho dostala pumpa.


Usednout na nich měli Pavel, Petr a Lenka Bratránkovi, nebo alespoň jejich advokát. Nikdo z nich se ale proti Ředitelství silnic a dálnic neposadil, tedy ani neslyšel, že spor prohráli. Ani zkušená soudkyně Jaroslava Novotná tohle nečekala. „Trochu mne to překvapilo, ale občas se to stane. Pokud strana dospěje k závěru, že nebude úspěšná, tak se nedostaví," uvedla.

To byl důvod neúčasti podílníků firmy u dálnice, kteří se se státem přou o řešení napojení svých budov k silnici. Hlavní líčení se konalo již minulé pondělí a dnes si měli vyslechnout rozsudek. „Z průběhu soudního řízení se dalo jasně vytušit, že to takto dopadne, proto jsme se včera jednání nezúčastnili," potvrdil nám za žalobce a v tuto chvíli i prohrávající stranu Pavel Bratránek.

Všichni tři se soudní cestou domáhali, aby ředitelství, neboli investor dálnice, dodržel ústní slib a uzavřel s nimi smlouvu o odkupu Motocentra a pneuservisu. K němu výstavbou dálnice již nevede žádná cesta.
„V žalobě se opírali o to, že byla mezi nimi uzavřená ústní smlouva o smlouvě budoucí kupní a na jejím základě jim údajně mělo vzniknout právo na odškodnění," upřesnila soudkyně obsah žaloby.

Soud dospěl k závěru, že při převodech – prodejích nemovitostí nestačí jen ústní dohoda, ale že je nutné transakci sepsat a podepsat. Navíc, když výkupní cenu má platit stát. „Smlouva musí být v písemné formě a vzhledem k tomu, že tato podmínka nebyla splněna, a ani sami žalobci netvrdili, že by písemnou formou smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřeli, soud žalobu zamítl," vysvětlila Jaroslava Novotná.

Petr Bratránek za svůj pneuservis na základě znaleckého posudku, který zohledňuje i ušlý zisk, po ŘSD požadoval 20 milionů, Pavel Bratránek za polovinu Motocentra, o něž se dělí s Milanem Stuparičem, 19,5 milionu a podíl Lenky Bratránkové znalec ohodnotil na 900 tisíc korun. Jejich nároky soud zamítl. „Ze svědeckých výpovědí je jasné, že šlo jen o diskuzi a nástin, jak by se mohlo v případu postupovat, takže to nemá žádnou váhu," vrátil se k době ministra dopravy Antonína Prachaře právník ŘSD Marian Godár. Tehdy podle Pavla Bratránka padl slib, že vznikne odborný posudek na budovy a stát je od nich odkoupí.
Prodejce motorek nepředpokládá, že by se proti rozsudku odvolávali.

Raději by měl vrabce v hrsti

Motocentrum u dálnice má ještě jednoho spoluvlastníka, který ale po celou dobu sporu se státem, potažmo Ředitelstvím silnic a dálnic, stojí v pozadí. Jako by mu bylo jedno, zda jednou definitivně přijde o miliony, které do stavby prodejny motorek společně s Pavlem Bratránkem vložil.

Milan Stuparič má k mlčení své důvody, teď o nich promluvil ještě před  středečním soudem. „Všude v médiích se prezentuje, že Motocentrum je bratrů Bratránkových, ale není to tak úplně přesné. Pneuservis patří jen panu Petru Bratránkovi, druhou část – tedy Motocentrum jsme s Pavlem Bratránkem stavěli my dva společně. Společnou se servisem máme jen jednu stěnu a každý vlastníme ideální polovinu. Jenže já nemám potřebu vystupovat v médiích a zveřejňovat jakékoli finanční nároky. Podle mě by o nich měli vědět jen ti, kterých se sumy týkají. Tedy ten, který peníze bere, a ten, který je vyplácí. Tak to v obchodech chodí.

Milan StuparičDobře, sumy jsou jedna věc, proč ale nejdete za vyřešením problému stejně intenzivně jako například Pavel Bratránek? To vám na vaší investici nezáleží?
Záleží a k důležitým soudním řízením se připojuji. V pozadí stojím proto, že mám na to jiný pohled. Mám svého právníka a postupuju podle jeho rad. S ŘSD komunikujeme, ale dokud nebude cena za celou nemovitost standardní, tak k dohodě nedojde. Kdybychom se spokojili s nižší cenou, už jsme ji dávno mohli zúročit. Já na odkupu firmy netrvám, bral bych i tu variantu napojení motocentra silnicí z Měšic, protože bychom tam konečně mohli začít něco podnikat. Takhle si na motorky musím pronajímat jiný prostor v Táboře.

Spojnici s Měšicemi ale odmítá radnice i občané.
Možná, že doprava by se tam zvýšila, ale historicky ta cesta už tam vedla, jen se nepoužívá. Určitě by to technicky šlo vyřešit a třeba i snížit rychlost.

Jak se podle vás bude kauza dál vyvíjet?
Ředitelství silnic a dálnic nám už v roce 2014 slíbilo, že nás bude zvát k jednání, ale dodnes se nic neděje. Překvapuje mne, že se nejedná se všemi majiteli. A pak se to podle mne nedá vyřešit. Není přece možné odškodnit jen někoho za část nemovitosti a zbytek neřešit. Já jsem si vždycky myslel, že se to bude řešit celé najednou.

Kde vidíte původ problému?
Domnívám se, že došlo k chybě na tehdejším stavebním úřadu v Táboře, který povolil napojit stavbu trvalou na dočasnou benzínku. I v případě jejího odškodnění podle mne došlo k chybě.