Oproti prvnímu hlavnímu líčení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, krajský soud podstatně rozšířil okruh svědků, které chce ve věci vyslýchat. Jenže čtrnáct z těch, které předvolal na uplynulé jednací dny, bude muset obesílat znovu – někteří se omluvili, jiní se nedostavili bez vysvětlení . . .
Krajský soud bude chtít také znovu slyšet všechny znalce, kteří byli ve věci činní v prvním řízení.

Emoce

Silné emoce v soudní síni vyvolaly výslechy svědkyň – děvčat, která s obžalovaným před lety chodila. Některým soud umožnil vypovídat v nepřítomnosti obviněného, kterému pak jejich výpovědi předestíral, aby se k nim mohl vyjádřit, případně pokládat dotazy. Svědkyně hovořily o agresivitě obžalovaného, jeho hrubém napadání pro maličkosti, o praktikách, k nimž je nutil a které bolely . . .


Slyšen byl i otec poškozené, věcně třeba i k povědomí o tom, že jeho dcera uzavřela 21. srpna 2002 pojistku, z níž měl být v případě její smrti oprávněným její bratr. Soud se ho dotazoval také na tehdejšího manžela Veroniky včetně toho, zda si myslí, že by mohl jeho dceru zabít; svědek odtušil, že „ten by na to neměl buňky . . .“.


Svědčil zastavárník, který 16. ledna vykoupil mobil poškozené od nějakého muže, jehož podoba mu ale při denní frekvenci snad 100, 150 lidí v obchodě v paměti neuvízla – byl vyslýchán poprvé asi tři týdny poté, po návratu z dovolené. Potvrdil, že tehdejší předpisy nevyžadovaly evidovat nacionále klientů. Vypovídaly servírky z hospod, které v kritickou dobu Steinbauer navštívil . . .

Problém pachu

Skutečné novum do věci přinesly výpovědi expertů na identifikaci pachových stop.
Připomeňme si, že policisté od začátku vyšetřování pracovali s verzí, že tělo uškrcené dívky na místo nálezu ve Stromovce někdo dopravil – na místě nenašli stopy zápasu či reflexivních obranných pohybů oběti, k nimž by při škrcení jistě došlo. I proto sejmuli z bundy zesnulé pachové stopy v místě nejpravděpodobnějšího držení při takovém manévru – a v podpaží zajistili stopu shodující se s pachovou konzervou Jaroslava Steinbauera.


Ten její původ v hlavním líčení před čtyřmi lety vysvětloval tím, že si Veronika při večerní návštěvě u něho v bytě pověsila svou bundu na jeho, ležící přes opěradlo židle, a že jí při odchodu do ní pomáhal. Expert na vyhodnocování pachových stop tehdy na dotaz připustil, že k prosáknutí pachu skrze látku bundy mohlo dojít.


V novém výslechu opět vysvětloval pravidla vyhodnocování těchto stop. Na otázky k případnému rozdílnému chování poznávajícího psa při zachycení shodného pachu z přímého kontaktu poznávané osoby s látkou oproti pachu přenesenému řekl, že se to nepozná. Mínil, že textilií pach obecně může prostoupit, ale toliko mírně, a na přímou otázku státní zástupkyně posléze uvedl, že v daném případě se Steinbauerův pach vzhledem k okolnostem nemohl do podpaží bundy poškozené dostat pouhým prosakem, ale toliko přímým kontaktem.


Obhájce nemohl znalci nepředestřít jeho výpověď z řízení v roce 2003, a expert poznamenal, že tehdy nebyl dotazován v celé souvislosti okolností. Vyjasnit to bude možné až s pomocí protokolu z tehdejšího hlavního líčení.

Otázka intenzity

V každém případě daleko „razantněji“ promluvil k věci další slyšený odborník k identifikaci pachových stop. Jako zpracovatel nově zadaného vyjádření k možnosti, zda vzhledem k místu, kde byla mrtvola nalezena, mohla být takto uchována pachová stopa na látku bundy pouze přenesená, uvedl, že je to málo pravděpodobné.


Dospěl k tomu mj. z grafického znázornění práce služební feny tehdy při vyhodnocování stopy. Vzhledem k tomu, že opakovaně k vzorku sejmutému z bundy zalehla přímo, ihned, aniž by jej opakovaně hledala, uzavřel, že tento pach musel být velmi silný, velmi intenzivní. “Je daleko pravděpodobnější, že tato stopa byla vytvořena přímým kontaktem prověřované osoby s bundou,“ řekl.


Vysvětlil, že je–li stopa slabá, pes kolem ní prochází a vrací se k ní, až pokud nenalezne stopu výraznější. „To pak nasvědčuje tomu, že taková stopa byla získána přenosem nebo spadem,“ uvedl. Tyto závěry podle něho platí „s největší pravděpodobností“.


Opět na přímou otázku, zda tedy obžalovaný musel mít přímý kontakt s podpažím bundy dívky, kde zanechal pachovou stopu, znalec řekl, že ano.
Dodal, že bral zřetel i na materiál, na to, že šlo o silnou péřovou bundu. K prosaku pachu z jiného oděvu, přes nějž by byla položena, by podle jeho názoru bylo třeba daleko delší dobu, než jaká se podává o pobytu dívky v pokoji Jaroslava Steinbauera ve spisu. „Za podmínek v místě nálezu by taková stopa v intenzitě přenesení neměla šanci se tak dlouho udržet,“ uvedl. Že by se na Veroničinu bundu dostal Steinbauerův pach takzvaně spadem, když jí pomáhal ji obléct, znalec řekl, že v obecné rovině to možné je, ale aby taková stopa vydržela na oděvu takovou dobu, jaká uplynula do nálezu těla, má za prakticky vyloučené.


K dotazům obhájce připustil, že do oblasti podpaží by se nějaký pach takto mohl přenést, ale vzhledem k tomu, že v těchto místech je původní pach člověka, který svršek nosí, velmi silný, jeho intenzita by výrazně překrývala novou stopu. „Nevylučuji prostoupení látkou v obecné rovině, ale v daném případě se kloním k tomu, že tomu tak být nemohlo,“ opakoval znalec.


Závěrem se vyjádřil i k možnosti omylu při identifikaci pachových stop. Podle něho k němu může dojít, je–li stopa špatně nasnímána, jinak je ale vyloučen. Psi jsou ze svých dispozic pravidelně přezkušováni, obhajují svou speciální kategorii a toto přezkoušení omyl vylučuje – nepracují–li psi stoprocentně, atest nedostanou, uzavřel.


Proti prvnímu řízení s Jaroslavem Steinbauerem tedy došlo k prvnímu výraznějšímu posunu – byť jen ve věci důkazu toliko podpůrného . . .
Co přinese podzim?