Podle státního zástupce  střílel v úmyslu usmrtit řidiče tohoto vozidla (52) kvůli předchozímu vztahu poškozeného s jeho manželkou.

Dvě střely zasáhly zadní dveře za řidičem, jedna pronikla sedačkami a zlomila nůž vedle palubní skříňky spolujezdce. K zasažení řidiče podle žalobce možná nedošlo jen proto, že při najíždění na most se vůz naklonil, vyhnul se ze směru jízdy a  jeho předek se nadzdvihl.

Václav Z. byl obžalován z pokusu zločinu vraždy.

Vysvětloval, že ten den měl depresivní náladu a večer se chtěl ještě projít; manželce se to moc nelíbilo. Zbraň s sebou vzal prý proto, že v tom období ve Zlaté Koruně nebývá bezpečno, potulují se tu různé živly a na pobudy už několikrát volal policii. Jednou na něho taky vyběhla vzteklá liška.

Poseděl v restauraci se známými a neuvědomuje si, že by tam byl také poškozený. Majitel za ním zavíral.

Když vyšel, uviděl blížící se auto, které zrychlovalo a jen těsně ho minulo. Lekl se i kvůli psovi, o němž si myslel, že ho má s sebou jako skoro vždycky a že je tam někde na volno – vodítko měl v kapse. Že tentokrát psa neměl, na to prý přišel až doma.

Volal na řidiče, ať zastaví, „asi v nějakém stresu" vytáhl zbraň a aby docílil zastavení, vystřelil „za autem", ale rozhodně prý ne na ně; rány snad mohly být stržené. Připustil, že zbraň musel natáhnout.

Řidič zastavil asi po třiceti metrech, zacouval k němu a řekl mu něco o magorovi.  On  prý nemohl v šoku z události ani mluvit, ale řekl mu, aby se mu vyhýbal.  Popřel, že by mu vyhrožoval, že mu to „napálí do hlavy". Podle něho se poškozený ani necítil ohrožen, vysmíval se mu a v klidu odjel.  Že vůz zasáhl, se dozvěděl až od vyšetřovatele.

Na otázky ke vztahu s poškozeným zmínil, že od „excesu" mezi ním a jeho manželkou asi před čtyřmi lety se prakticky nesetkali, věc vyřešili v rodině.

Poškozený popsal, že se do restaurace vrátil pro zapomenutý mobil. Hospodský mu jej přinesl a on odjížděl. Zahlédl vycházejícího obžalovaného a pak uslyšel rány a viděl záblesky. Myslel, že mu někdo hodil pod vůz bouchací kuličky. Zacouval k přicházejícímu obviněnému, stáhl okénko a ptal se ho, co dělá. Ten mu začal povídat „něco o manželce", a aby se mu vyhýbal. Sáhl si na kapsu a ptal se ho, jestli to má vyndat a „napálit mu to do hlavy", tak radši odjel. Když druhý den  uviděl díry, došlo mu, že po něm obžalovaný střílel.

Při rozdílnosti líčení děje  chtěl Krajský soud v Českých Budějovicích přistoupit ke konfrontaci obou z očí do očí, ale Václav Z. s tím nesouhlasil.

Podle hospodského byl obviněný delší dobu uzavřený, vystresovaný. Ten večer mu řekl, ty jsi můj jediný přítel, a že mu žena při jeho odchodu řekla, že se už nemá vracet. Dal si to dohromady, že kamarád je „na dně". Myslí si prý, že tou zbraní chtěl tehdy ublížit sám sobě. Incident byl podle něho shodou náhod: že poškozený zrovna zapomněl mobil a vracel se pro něj, a že když s ním odjížděl, obviněný zrovna vyšel z hospody…

Manželka obviněného popsala diskusi při jeho odchodu v noci z domu jako přece jen ostřejší. Když se pak manžel v noci vrátil, byl rozrušený a na dotazy jen opakoval, že střílel. K dotazům označila svůj vztah s poškozeným asi před čtyřmi roky za „úlet" z její strany, který zakrátko ukončila. S manželem si to vyříkali a je to pro ně prý už dávno vyřízená věc.

Podle psychologa jednal obžalovaný zkratkovitě v krátkodobé duševní poruše – v akutní reakci na stres, v záblesku krátkého afektu vzteku na člověka ohrožujícího jeho psa, v prolnutí vzpomínky na staré ublížení a nové hrozby, pocitu narušení „jeho" teritoria – oblíbené restaurace – tímto „vetřelcem", při vlastní alkoholemii a po konfliktu s manželkou, byť drobném… Jeho další jednání už ale nebylo zmatené, v důsledku duševní poruchy, ale cílené (vybití zbraně a její uložení, vyjednávání u vozidla poškozeného, neprodlený návrat domů i krátký referát o události). Také psychiatr uvedl, že obviněný měl v době činu akutní reakci na stres. Jeho tehdejší duševní stav podstatně snížil schopnost ovládat jednání.

Soud poté odročil k přibrání znalců balistiků a soudního lékařství.