Ač byl v roce 2007 odsouzen za zkreslování údajů o stavu hospodaření a mj. potrestán zákazem podnikání v oboru taxislužby na dva roky, znovu jezdil.
Nejméně letos 18. února kolem 20.40 hodiny, kdy svezl zákazníka v Seatu Toledo, označeném jako taxi, a zinkasoval od něho 119 korun.

Pan Roman se k činu neměl. Taxíka prý neprovozoval, auto ale nechal nastrojené a chtěl počkat, až zákaz skončí.

Okresní soud v Českých Budějovicích v obsáhlém dokazování vyslechl mimo jiné zákazníka, kterého tehdy pan Roman vezl a on mu za to zaplatil 119 korun. Vypovídal policista, který jízdu sledoval a klienta po vystoupení kontaktoval. A svědčili také taxikáři. Ti uváděli, že pana Romana viděli na „štaflech“ a jezdit po městě s vozidlem označeným jako taxi často.

Okresní soud mu k tíži nicméně připsal jen to jedno prokázané svezení klienta v době trvajícího zákazu činnosti. Vzhledem k tomu mu uložil jen alternativní trest – obecně prospěšné práce, ačkoliv skutek spáchal v době podmíněného odsouzení.

Pan Roman se odvolal. Jeho obhájkyně mínila, že jedinou takovou jízdu nelze podřadit pod pojem podnikání tak, jak je definuje obchodní zákoník. K zákazu výkonu podnikatelské činnosti by prý bylo nutné shledat porušení této definice, tedy soustavnost výkonu předmětné činnosti, a to jejímu mandantovi prokázáno nebylo.

Krajský soud poté rozsudek první instance částečně zrušil. Při nezměněném výroku o vině pana Romana mařením výkonu úředního rozhodnutí mu uložený trest upřesnil na 250 hodin obecně prospěšných prací. Zákaz podnikání výkonem taxislužby na tři roky mu ponechal.

„Argumentace obchodním zákoníkem zde není na místě,“ řekl předseda senátu v odůvodnění rozhodnutí. „Paragraf trestního zákona o maření výkonu úředního rozhodnutí na obchodní zákoník neodkazuje…“ Poukázal na to, že okresní soud obžalovaného uznal vinným jednou nepochybnou takovou jízdou. „Výpovědi svědků ale potvrzují, že tuto činnost vykonával v podstatě soustavně,“ pokračoval předseda senátu.

„Měl to přitom zakázáno – ne od kamaráda, lékaře či praporčíka, ale od soudu, který činí rozhodnutí jménem republiky. Jeho jízdy, vybírání peněz byly pohrdáním soudem. Nemůže očekávat, že bychom na takový jeho postoj rezignovali . . .“ Předseda senátu uzavřel, že okresní soud byl k panu Romanovi velmi shovívavý. „Kdyby mu uložil jiný trest, neporušil by zákon,“ dodal. Páteční rozhodnutí je pravomocné.