Pan J. D. poté zažaloval, aby kolegovi byla uložena povinnost zdržet se výkonu veškeré své podnikatelské činnosti v provozování onoho centra bez jeho souhlasu, povinnost předat žalobci veškeré účetní doklady o tomto provozování včetně přehledů prodaných vstupenek na jednotlivé akce a plesy a tržeb na nich, zpřístupnit žalobci veškeré prostory objektu a předat mu veškeré klíče.

Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu v dubnu 2009 zamítl.

Společník nemůže podnikat

Rekapituloval, že podle základního ustanovení obchodního zákoníku se smlouvou o tichém společenství zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a tímto vkladem se podílet na podnikání podnikatele. Podnikatel se zavazuje tichému společníkovi k placení části čistého zisku vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Tichý společník nemá právo přímo se účastnit podnikání podnikatele, jemuž poskytl vklad, nemůže tedy ani rozhodovat o konkrétních obchodních případech. Práva a povinnosti vůči třetím osobám z podnikání vznikají pouze podnikateli.

Soud zjistil, že v předmětné smlouvě o tichém společenství je dohodnuto kromě jiného, že se podnikatel zavazuje vykonávat veškerou svoji podnikatelskou činnost jen se souhlasem tichého společníka, že podnikatel nesmí bez předchozího písemného souhlasu tichého společníka změnit svoji zakladatelskou listinu, změnit, zastavit, rozšířit nebo omezit podnikatelskou činnost - provoz kulturního zařízení, zúčastnit se na obchodech mimo předmět podnikání, prodat či pronajmout podnik nebo jeho část, převzít či zajistit závazky třetích osob, uzavírat smlouvy o tichém společenství či sdružení s jinými subjekty, uzavírat jakékoli obchody, kromě omezeného pronájmu a vlastního provozu kulturního zařízení, provádět jakékoli platby bez předchozího souhlasu tichého společníka. Smlouva o tichém společenství zakazuje žalovanému jako podnikateli činit jednotlivé úkony v podnikání bez souhlasu žalobce jako tichého společníka.

S odvoláním na obsah základního ustanovení smlouvy o tichém společenství vyslovil soud prvního stupně právní závěr, že předmětná smlouva je zcela v rozporu se smyslem a významem smlouvy o tichém společenství. Jejím smyslem je, aby si žalobce právě zajistil stejnou fyzickou účast na podnikání jako žalovaný, aby fakticky podnikali oba. I žalobce tvrdil, že tuto smlouvu uzavřeli proto, že pokud by přímo uzavřeli smlouvu o společnosti s ručením omezeným, žalovaný by nedostal úvěr. Svědek uvedl, že smlouva o tichém společenství byla prozatímní, na dobu určitou, do založení společnosti s ručením omezeným.

Předmětná smlouva se tak zcela odchýlila od základního ustanovení obchodního zákoníku. Dle tohoto zákona je neplatný mj. právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází. Smlouva o tichém společenství uzavřená mezi účastníky je proto podle názoru soudu prvního stupně absolutně neplatná.

Nespecifikované know-how

Dále se soud zabýval i předmětem vkladu, kterým mělo být know-how poskytnuté žalobcem. Vkladem může i jiná majetková hodnota využitelná při podnikání. Tichý společník je povinen předmět vkladu předat podnikateli nebo umožnit mu jeho využití při podnikání. Nestanoví-li se smlouvou jinak, stává se podnikatel převzetím věci, s výjimkou nemovitých věcí, jejím vlastníkem. Smlouva o tichém společenství musí obsahovat podstatné náležitosti a to kromě jiného i popis předmětu vkladu a jeho ocenění.

V tomto případě je předmětem vkladu žalobce do podnikání žalovaného know-how provozu, což zákon připouští. Ovšem i v tom případě musí být tato jiná majetková hodnota přesně specifikována, aby každé třetí osobě bylo na základě smlouvy zcela jasné, co konkrétně tichý společník do podnikání vložil. Tak tomu v dané věci není. Ze smlouvy nevyplývá, jaké konkrétní know-how provozu žalobce do podnikání žalovaného vložil, jakou jinou majetkovou hodnotu umožnil žalovanému využívat při podnikání.

Žalovaný tvrdí, že žalobce mu dosud vklad uvedený ve smlouvě o tichém společenství neposkytl. Toto know-how nebylo a nemohlo být ani oceněno, ač ve smlouvě je uvedena hodnota 2 300 000 Kč. Svědek, autor smlouvy, vysvětlil, že know-how žalobce neoceňoval, částka je tam proto, že podíly účastníků měly být stejné a žalovaný zastavil pro banku svůj majetek v této hodnotě.

Předmětné know-how spočívalo v získání informací o možnosti koupě objektu a zařízení za šest milionů, nikoli za částku odpovídající věcné hodnotě stavby ve výši přesahující 30 milionů, dále v zajištění stavebních a technických úprav objektu, obstarání dodavatelů a dokončení prací v termínu potřebném k provozování klubu, obstarání a odborný nákup hudebních aparatur a efektů za velice příznivou cenu, díky rozsáhlým kontaktům navýšení počtu kulturněspolečenských akcí o 50 %, zajištění provozu a organizace plesů a kulturních akcí včetně potřebných ekonomických kalkulací, zajištění a obstarávání nákupu zboží potřebného k provozu podniku, zejména nealkoholických nápojů a piva se slevou oproti standartu v průměru 3 %, zajištění personálního obsazení potřebného k provozu podniku, propagační a reklamní činnost.

Žalobce takto ostatně své know-how upřesnil i před soudem, ve smlouvě však předmět vkladu takto označen není. Chybí v ní tedy podstatná náležitost smlouvy o tichém společenství. I v tom je smlouva v rozporu se základním ustanovením zákona.

Smlouva obsahuje ujednání o tom, že tichý společník se zavazuje poskytnout podnikateli vklad, a tím zajistit podnikání podnikatele. Tichý společník se bude účastnit na zisku a ztrátě v rozsahu 50 %. Další ujednání smlouvy se však dostala do rozporu s těmito znaky (podnikatel nesmí podnikat bez souhlasu tichého společníka apod.). Soud prvního stupně proto uzavřel, že smlouva o tichém společenství z června 2007 je absolutně neplatná a žalobě nevyhověl.

Krajský soud se v září 2009 ztotožnil se závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o tichém společenství, byť mínil, že ujednání o vkladu tichého společníka je určité, když je po jazykové stránce srozumitelné a jeho věcný obsah je jednoznačný. Rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Pan J. D. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Za zásadní považuje dosud neřešené otázky mezí svobody jednání účastníků.

Smluvní volnost?

Závěry soudů  o absolutní neplatnosti smlouvy o tichém společenství nemají oporu v žádném právním předpise. Podle názoru dovolatele smlouva vyhovuje všem kogentním ustanovením obchodního zákoníku. Podnikateli nemůže být zakázáno, aby poskytl svému tichému společníkovi více oprávnění, než kolik jich má podle zákona. Stranám smlouvy ponechává obchodní zákoník rozsáhlou smluvní volnost, do níž však soudy neoprávněně zasáhly. Odchýlení se smlouvy od právní úpravy je možné, dovolené a platné. Vyhovuje-li smíšená či nepojmenovaná smlouva zákonným požadavkům, je platná.

NS především konstatoval, že účelem základních ustanovení zákona není omezit smluvní svobodu stran, ale určit jim zcela přesně hranice daného smluvního typu. Je vždy záležitostí smluvních stran a jejich konkrétních potřeb, zda si zvolí konstrukci typové smlouvy s přesně stanovenými základními prvky, nebo zda půjdou cestou smlouvy nepojmenované, protože je pro ně typová smlouva příliš svazující.

V posuzovaném případě soud prvního stupně zjistil, že vůle smluvních stran směřovala jednoznačně k uzavření smlouvy o tichém společenství. Potom správně vyjádřil názor, že smluvní určení práv a povinností obou smluvních stran bylo s kogentně vymezenými prvky smlouvy o tichém společenství v rozporu. Tichý společník se účastní na podnikání podnikatele pouze svým majetkovým vkladem, za jehož využití se podnikatel zavazuje poskytnout tichému společníkovi podíl na zisku. Tichý společník se naopak zavazuje, že kromě poskytnutí vkladu se bude podílet i na ztrátě, jestliže podnikání podnikatele nepřinese zisk. Tichý společník nemá předem zajištěn přínos ze své investice do podnikání podnikatele. Jeho zisk, popř. ztráta, jsou závislé na výsledcích podnikání.

Podnikatelská aktivita, rozhodování o běžných záležitostech i strategických směrech podnikání náležejí podnikateli, který též nese vůči třetím osobám veškerou odpovědnost, pokud by nesplnil svoje povinnosti. Tichý společník chrání svou investici kontrolou podnikatelské činnost podnikatele, do jeho podnikání však zasahovat nemůže, tím méně způsobem, který si sjednaly smluvní strany v daném sporu. Právní závěry obou soudů nižších stupňů jsou tedy správné, řekl NS.

Vůle stran směřovala ke smlouvě o tichém společenství.  Při formulaci práv a povinností však smluvní strany vytvořily situaci, kdy vlastní obsah smlouvy byl v rozporu s prvky charakterizujícími daný smluvní typ. Jihočeské soudy proto rozhodly věcně správně, uzavřel NS a dovolání pana J. D. zamítl.