Ten obžalovaným zmírnil tresty uložené Krajským soudem v Č. Budějovicích, který oběma uložil trest odnětí svobody na deset let za zpronevěru.

Fingovaná loupež

Senát měl za prokázané, že 6. března 2006 kolem osmé hodiny v areálu České spořitelny v J. Hradci jako zaměstnanci bezpečnostní agentury po naložení zásilky 39 385 300 korun, 1500 švýcarských franků a pamětních mincí pro různé pobočky spořitelny do služební fabie zinscenovali loupežné přepadení vozidla a odcizení přepravovaných prostředků neznámým pachatelem. Podle soudů odjeli na parkoviště na sídlišti v J. Hradci, kde se ve vozidle nechali spoutat kovovými pouty na rukou za zády dosud neznámou osobou a té umožnili převzetí zásilky.

Vrchní soud uložil Radimu Dejmkovi devět let, Václavu Founěmu sedm a půl, a zopakoval jim zákaz výkonu povolání s hmotnou odpovědností na sedm let.

Oba podali dovolání k Nejvyššímu soudu. Radim Dejmek podrobně rozvádí konkrétní námitky, zejména objektivně nepředvídatelnou a nečekanou změnu ve složení posádky. Zdůrazňuje, že jakákoli třetí osoba měla přístup do předních částí podzemních prostor banky. Obvinění také údajně nevěděli, jak vysokou finanční hotovost povezou.

Václav Founě mínil, že z žádného soudem provedeného důkazu nelze jednoznačně dovodit jeho vinu. Domnívá se, že již krajský soud si sám vykonstruoval skutkový děj, který nemá v provedeném dokazování oporu. Na základě provedených důkazů prý nebyla jiná možnost, než ho obžaloby zprostit.

NS konstatoval, že se nemůže odchýlit od zjištění předcházejících řízení a je tak zjištěným skutkovým stavem vázán. Nepřísluší mu hodnotit správnost a úplnost těchto zjištění, ani přezkoumávat úplnost dokazování či se zabývat otázkou jeho hodnocení.

NS: Prokázáno

NS připomněl z dokazování, že zaměstnanci agentury měli vždy informaci o tom, v jakém objemu finanční hotovost převážejí.

Bylo prokázáno, že oba obvinění si od příjezdu do suterénu banky úmyslně počínali v rozporu s interními směrnicemi, které upravují povinnosti posádky. Neuzavřeli první vstupní kovová mřížová vrata, po nakládce a po opuštění místa si nepočínali dostatečně opatrně. Nebylo možné, aby nezahlédli pachatele, který je měl podle jejich vyjádření přepadnout.

Z výpovědi svědka, který se míjel s vozidlem agentury několik desítek metrů od banky, bylo prokázáno, že obviněný Founě nebyl po výjezdu z banky spoután kovovými pouty s rukama za pravým předním sedadlem, jak tvrdil, ale jeho ruce byly volné. Nepřímým důkazem svědčícím pro vinu obviněných jsou také záznamy telekomunikačního provozu, především prostorového odposlechu.

Dle názoru NS byla tedy zcela vyvrácena obhajoba obviněných. Závěr o jejich vině byl učiněn na podkladě řady nepřímých důkazů, které však ve svém důsledku tvoří logický a uzavřený řetězec. Nejedná se tedy o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. NS se závěry odvolacího soudi souhlasí. Skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, uzavřel. Dovolání obžalovaných proto odmítl.