Josef Ž., otec Radky, která přišla o život při sestupu z Drachenwandu, u soudu popsal, jak se o tragédii dozvěděl, co následovalo a o čem pak komunikoval s Daliborem Urbanem. „Když se to stalo, nepřipouštěli jsme si, že tam mohlo dojít k pochybení. Když jsme se pak z médií a dalších účastníků dozvěděli, že se to stalo i rok před tím a za jakých okolností, tak jsme asi po půl roce podali obžalobu,“ přiblížil.

O tom, co se Radce přihodilo, se její rodiče dozvěděli osobně v den tragédie přes známé, kterým telefonovaly její kamarádky z Rakouska. „Ještě ten jsme volali Rakouska, bylo třeba druhý den doručit občanský průkaz a něco podepsat u koronera. Pan Urban s paní P. (bývalá přítelkyně D. Urbana, pozn. red.) se nám nabídli, že nám tam doprovodí.“

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.
Znalec u soudu kvůli smrti dvou žen v Alpách: došlo hned k několika pochybením

Rodiče věděli, že Radka už byla s Happy Busem, společností Dalibora Urbana, na dvou výletech a že to je malá cestovka. „Podrobnosti jsme neznali. Vím, že chodila na turistické cesty, žádné alpské nebo horské. Říkala, že jede k Mondsee, ale mluvila o turisťáku, o ferratě jsme nevěděli,“ vzpomínal.

Na začátku Daliboru Urbanovi řekl, že ho žalovat nemíní, že mu to život dcery nevrátí. „Oni mi sami tehdy řekli, že jsou organizace, že jim toto hrozí. Ale to jsem ještě neznal okolnosti,“ vysvětlil Josef Ž. „Poslali jsme jim kopii parte před pohřbem, pan Urban nám poslal pár fotek z výpravy s nabídkou, že nám milerád poskytne v případě potřeby tlumočení.“

V době, kdy už byla žaloba podaná a rozjelo se vyšetřování, ho Dalibor Urban kontaktoval znovu. „Ptal se mě, jestli jsem na něj podal obžalobu, já mu řekl, že ano, ale že to budu řešit dál jen přes právního zástupce. Měl jsem dojem, že mu je breku, naštvaně nepůsobil.“

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge. Ilustrační foto.
Zakopla, byla to nešťastná náhoda. Tak tragédii z Alp shrnul obviněný průvodce

Tatínek Radky také uvedl, že podle jedné z účastnic měla jeho dcera problémy už při výstupu nahoru a že nahoře bylo minimum odpočinku. „Paní P. už dole panu Urbanovi říkala, že má problémy, a že to měli zastavit,“ svěřil. „Při pádu šla do kotrmelce na hlavu, po cestě před tím prý uklouzla několikrát a bylo na ní vidět totální vyčerpání. Dcera kamarádce řekla, že už ji přešla chuť a že na to nikdy neměla chodit.“

Rok po tragédii se byli na Drachenwand podívat. „Vylezli jsme s ferratovými sety po sestupové cestě v protisměru pouze do místa, kde se to stalo. Dali jsme tam do skály pomníček, křídla ukovaná u kováře, úřady nám to povolily,“ doplnil s tím, že cestou bylo výstražné značení, žluté cedule s upozorněním na možnost pádu. „I na videu na rakouském webu ze září 2020 jsou ty cedule vidět, i ta velká dole.“

Líčení pokračovalo výslechem Karla H., který byl na výpravě s Janem Linhartem v roce 2019, na které zahynula čtyřiadvacetiletá Dagmar, po pádu na mokrém terénu při sestupu z ferraty Wildfrauensteig. Řídil firemní dodávku Happy Bus a za výlet Daliboru Urbanovi neplatil. „Dalibor Urban mě požádal, abych řídil, bylo to narychlo, asi dva dny předem,“ vysvětlil s tím, že další úkoly od něj neměl a žádnou jinou roli na cestě nehrál. Jako vedoucí skupiny podle něj vystupoval Jan Linhart. „Jevilo se to tak. Instruoval lidi, kontroloval vybavení…“

Na vrcholovém kříži Bosrucku nad ferratou Wildfrauensteig byl kolem 11. hodiny, pohyboval se zhruba uprostřed skupiny. V tu dobu už se zhoršovalo počasí. Karel H. je dnes certifikovaný horský průvodce, v době neštěstí nebyl. Na otázku, jestli s ohledem na své současné znalosti může posoudit velikost skupiny, odpověděl: „Bylo tam hodně lidí, to je obecně špatně.“

V době, kdy se blížila bouřka, byl těsně pod vrcholem. „Pod křížem byla ještě asi půlka lidí,“ popsal Karel H. „My jsme po odpočinku pokračovali dál od kříže, zbytek skupiny byl u kříže.“ Vyhodnotil to, že by bylo nejlepší odtud zmizet.

Pád Dagmar, k němuž došlo při sestupu na mokrém exponovaném a nezajištěném chodníku, neviděl, byl daleko před ní. „Nebyla v naší skupině,“ vysvětlil. „O tom, že se něco stalo, jsem se dozvěděl přes zprávu, patrně SMS. Vyžádal jsem si polohu vyfocenou z map a vrátil jsem se, bylo to nějakých 300 metrů, společně s dalším účastníkem.“ Když sestupovali od kříže dolů, déšť se začal stupňovat, byly slyšet hromy. „Cesta byla mokrá, ale tak běžně, je tam vlhko pořád… nebyla vyloženě promáčená.“ Podle něj pád Radky s tím, že ve skupině bylo kolem 20 lidí, nesouvisel.