Nezjištěným předmětem zabaleným do ponožky rozbil okno levých předních dveří a po řidičovi chtěl peníze. Přitom ho opakovaně udeřil do hlavy. Pan Rudolf, jemuž se podařilo z místa ujet, utrpěl mj. zlomeninu nosu. Akci zaznamenala kamera, ale útočník nebyl k rozeznání.

Vladimíra L. Okresní soud v Č. Budějovicích poslal v květnu za loupež na pět let do věznice s ostrahou.

Vůbec tam nebyl?

Obžalovaný tvrdil, že na místě tehdy nebyl, celý večer až do noci si se známými v Bavorově připravovali masky na mikuláše.

Svou pachovou stopu na ponožce nalezené na místě činu si nedovede vysvětlit, ale z práce s takovým důkazem má už z minulosti špatné zkušenosti. Jak se jeho otisk objevil na autě, taky neví. Mohl se o ně opřít, když venčil psa. Protože dodává zboží, musí taky někdy zaparkovaná vozidla odtlačit, a to se mohlo stát někdy dřív i na sídlišti, kde poškozený bydlí. (Po vrácení věci soud prvního stupně k tomu vyslechl technika policie. Ten upřesnil, že otisk na levých předních dveřích auta byl v krvi, která se tam tedy musela dostat dřív než prst.)

Telefon obviněného byl v kritickou dobu zaměřen v Č. Budějovicích. Obžalovaný řekl, že mobil mohl zapomenout doma a jeho přítelkyně že jej občas používá. Ta ve věci odmítla vypovídat.

Poškozený vypověděl, že tehdy v onom domě, který vlastní, měnil s provozovatelem tamního nočního podniku 5600 eur. Když je převzal a odnesl do auta, přiskočil asi 185 cm vysoký muž v kukle, rozbil okno, žádal vydání peněz a napadl ho. Podařilo se mu odjet, vrátit se do baru a odtud zavolali policii. Zmiňovaní kamarádi obžalovanému potvrzovali alibi pro onen večer. Soud ale shledal ve výpovědích značné rozpory a tyto svědky vyhodnotil jako nevěrohodné. Podle záznamu o provozu jeho mobilu byl ještě ve 21 hodin v Č. Budějovicích.

Soud konstatoval deset trestů Vladimíra L. od roku 1995, když poslední za krádež vykonal 22. září 2008. Již 4. prosince se dopustil loupeže. Soud mu proto uložil pět let odnětí svobody.

Prý nejsou důkazy

Proti rozsudku se odvolal Vladimír L. i státní zástupce. Ten měl při absenci polehčujících okolností uložený trest muži páchajícímu trestný čin krátce po propuštění za příliš mírný.

Obhájkyně JUDr. Jaroslava Krybusová tvrdia, že její klient „sice krade, ale neubližuje“. Nebyl mu prokázán žádný vztah k poškozenému, ani jeho povědomost o tom, že pan Rudolf jde uvedené noci „vekslovat“ eura do baru. Poukazovala na to, že poškozený vyloučil podle hlasu, že by obžalovaný byl útočníkem, který ho tehdy přepadl, a uvedl, že pachatel měl i jinou postavu. Připustil, že z nosu často krvácí, při praxi odtlačování aut se tedy otisk palce Vladimíra L. mohl na autě ocitnout v minulosti. Znalec poškozeného označil za „prakticky věrohodného“. „Bez důkazů a proti vůli poškozeného nelze člověka odsoudit za loupež,“ mínila obhájkyně.

Obžalovaný opakoval, že telefon oné noci zapomněl v kabelce přítelkyně, která o tom nevěděla a proto mu také na něj poslala v kritické době SMS. „Dva roky vedu řádný život, mám dvě zaměstnání, splácím škodu a věnuji se rodině, změnil jsem od základu způsob života a ke starému se nechci vracet,“ ujišťoval. Prý zaslechl, že za oním útokem neznámého pachatele na pana Rudolfa mohla být msta za prodej falešných eur, ale důkazy pro to nemá.

Krajský soud poté zamítl obě odvolání. Za klíčový důkaz viny obžalovaného označil zmíněný otisk levého palce v krvi na dveřích vozu. „To vypadá, že se pachatel opřel o dveře, když po rozbití okénka komunikoval s poškozeným, jestli mu peníze dá nebo nedá,“ řekla předsedkyně senátu.
Byť poškozený vyloučil, že by útočníkem mohl být obžalovaný, i krajský soud je přesvědčen, že jím byl Vladimír L. K jeho nápravě by mělo stačit uložených pět let vězení. Rozsudek je tak pravomocný.