Kromě řady podkožních krevních výronů a škrábanců jí způsobil úrazové poškození horních cest dýchacích – zlomeninu chrupavky štítné, roztržení průdušnice, zavzdušnění podkoží hlavy, krku, hrudníku, břicha, mezihrudí a dutiny hrudní, a zlomil jí žebro.
Když s útoky přestal, zavolala si žena o pomoc dvakrát na linku 112. Telefonáty soud přehrál a byly drastickým důkazem – poškozená přerývavým hlasem sděluje, že nemůže dýchat, pracně udává adresu a prosí: „Pomozte mi…" Bez včasné a specializované lékařské pomoci – mimo jiné oboustranné drenáže hrudníku – byl její život skutečně bezprostředně ohrožen.

Obžalovaný, rozvedený otec tří dětí řekl, že o tom telefonátu neví, a že kdyby družka chtěla, tak jí záchranku zavolal. Ujišťoval, že ji zabít nechtěl. „Bylo to v hádce," vysvětloval.

Popisoval, že za dosavadního asi desetiletého soužití měli s poškozenou občas neshody hlavně kvůli tomu, že nikde nedělala a on ji prakticky živil. Dokud mohl, platil za ni nájem. Před časem se prý taky dozvěděl, že nemá dobrou pověst, že je „na chlapy". Tak jednou za tři měsíce jí dal facku.

Kritického dne zůstal doma kvůli počasí. Družka odešla nakoupit a přinesla i krabicové víno a nějaké pivo. Začali popíjet a  povídat si,  podle  něho o běžných věcech. Večer mu telefonoval syn kvůli slíbeným penězům za brigádnickou   pomoc    o prázdninách a mezi řečí mu zase radil, aby se družky zbavil. Do té doby se prý s poškozenou nehádali a ani neví, proč pak začali. Kvůli nevěře to ale nebylo, tvrdil soudu. Prý se o ní jen doslechl, družka ji popřela a on to nechal být. Na opakované otázky, proč tedy ženu napadl, říkal, že neví. V přípravném řízení uvedl, že si jen pamatuje, že družku „profackoval". „Celý den jsme byli v pohodě, a pak najednou…", nedořekl. Naznačil, že ho „vytočila" víckrát, ale nikdy ne takhle.

Pak po něm chtěla mokrý hadr, že ji bolí krk a špatně se jí dýchá. Podal jí namočený ručník, žádné poranění prý na ní v šeru pokoje neviděl.

Na dotazy, proč vztah nikdy neukončil, poznamenal, že střízlivá byla v pohodě, pracovitá, uvařila… On byl přes týden pryč na pracích, přijel domů na víkend, po konfliktech se zase udobřovali. Stalo se, že na čas od něho odešla, ale pak zase byli spolu… „Doufal jsem, že si najde práci, bude mít peníze a bude klid," řekl.

Poškozená jako svědkyně se k soudu nedostavila. Jaroslav P. k dotazům řekl, že ho navštívila ve vazbě, ale o tom, co jí tehdy udělal, nemluvila. „Řekla, že chce se mnou žít," uvedl.

Předseda senátu četl výpovědi dalších svědků. Uváděli mj., že poškozená zpohodlněla a nechtělo se jí dělat, že v opilosti byla nepříjemná, „rejpavá", „vyjížděla" na obviněného a on si to nenechal líbit, tak jí jednu vrazil. Syn, který s obžalovaným mluvil onen večer, prohlásil, že taťka byl při hovoru v pohodě, řekl, že družku má rád. Říkával mu taky, že by jinou nenašel…

Odpoledne vypovídali policisté, kteří tehdy na místo vyjížděli. Otevřel jim obžalovaný. Byl v klidu, uváděl, že se pohádali a že došlo k fackovačce. Vysvětloval, že on hodně pracuje a ona prý za panáky v hospodě „kouří". Družce vytkl, že na něho zavolala policajty.
Poškozená moc mluvit nemohla, ošetření prý nechce, že se z toho vyspí, a v polopláči si stěžovala  na  bolesti ledvin. V nemocnici jim později řekla, že ji druh kopal a tloukl.

Z listin soud konstatoval mj. osm výkonů rozhodnutí na majetek obžalovaného ve prospěch věřitelů a jeho podmíněná odsouzení za zanedbání povinné výživy a za ohrožení pod vlivem návykové látky. Hlavní líčení potom odročil.