Bohuslav M. z Větřní se na Deník obrátil v těžké životní situaci s prosbou o pomoc. Příběh člověka, který se nyní nachází v budějovické věznici, je poučný i pro další lidi, kteří vykonávají trest domácího vězení.

Příběh z vězení

"Obracím se na vás s žádostí o pomoc. Můj příběh se týká mé dcery a mé údajné trestné činnosti.
Minulé léto, když byla má dcera u mě ve Větřní na Českokrumlovsku na prázdninách z Domova v Horní Plané, tak se stalo, že měla problémy s břichem, na které bere čípky a léky.
Ústav mi pro tyto situace dal určité množství léků, ale špatně se to spočítalo a prášky s čípky došly.
V tu dobu jsem byl potrestán soudem v Českém Krumlově a dostal jsem domácí vězení, které jsem dodržoval.
Jednou o víkendu (to jsem měl být doma), myslím, že byla sobota, jsme si hráli na trávníku u mého baráku na mém pozemku. Jelikož se má dcera chytla za břicho, ptal jsem se jí, co se stalo. Řekla mi, že má křeče. Prášky došly, tak jsme se sebrali, a jelikož u nás byly lékárny zavřené, museli jsme jet do lékárny až do Českého Krumlova.
V tom spěchu jsem si zapomněl doklady a zavolat na probační službu, že se vzdaluji se svou dcerou do lékárny v Českém Krumlově.
Přijeli jsme do Českého Krumlova autobusem, vystoupili a šli směrem k lékárně, ale i tady byla zavřená.
Má dcera měla stále bolesti břicha, ale prý to přejde.
Když jsme šli zpět na autobusovou zastávku, potkali jsme sousedy. Ptali se, co se stalo, tak jsem jim vše řekl, a oni že čípky mají doma. Tak jsem se rozhodl, že pojedeme zpět domů a oni že nám je dají.
Než jel autobus, přijela městská policie a dělala namátkovou kontrolu. V tu chvíli mi došlo, co jsem neudělal. Policie mě lustrovala a zjistila, že mám být doma. Tak jsem jim vše vysvětlil. Oni, že jsem opilý, nedali mi dýchnout ani mě nevzali do nemocnice na krev. Ale podle nich a jejich výpovědí jsem byl opilý a agresivní.
U soudu jsem stál v říjnu 2010, a i když jsem to vysvětlil a žádal o svědky, byli mi zamítnuti, i advokát. Dostal jsem 10 měsíců do věznice s ostrahou.
Nástup jsem měl mít 14. ledna 2011, ale nenastoupil jsem kvůli ženě, která začala brát drogy a rozešli jsme se. Pořád mi vyhrožovala a brala věci, až v baráku nezůstalo nic. Vyhrožovala, že mi prodá byt a mou družku vyhodí, hned jak mě zavřou. Tudíž jsem musel lítat po úřadech, abych zajistil barák, než půjdu sedět.
Protáhlo se to až do března 2011. Když bylo vše hotovo, tak chybělo jenom razítko od notáře. Vyšli jsme tedy s bratrem z domu, že půjdeme na výbor a nechám dát na listiny razítko od notáře. Ale policie byla moc aktivní a sebrala mě hned u baráku.
Od té doby sedím. Je to 14 dní a soudy ani prezident s tím nic neudělali. Tak si myslím, že v Čechách není spravedlnost. Mé děti jsou v ústavu, rozpadá se mi život a nikdo mi nepomohl. Spoléhám na vaši redakci a doufám, že aspoň vy mi můžete nějak pomoci.
Jsem v Českých Budějovicích na eskortním oddělení a čekám na eskortu do věznice. Číst dopisy od mých dětí mi rve srdce a říct jim, že kvůli nenastoupení mám dostat další trest? To by je zničilo…
(redakčně upraveno)

O trestu rozhoduje soud, ne my

„Podobné dopisy, jako je tento, píší lidé, kteří se ocitnou ve vězení, poměrně často,“ říká Martin Pilný, regionální vedoucí jihočeské pobočky Probační a mediační služby ČR, která se stará o lidi s alternativními tresty včetně těch v domácím vězení.
„Ti lidé si nepřipouštějí, že by udělali nějakou chybu. Přitom pan Bohuslav porušil něco, co slíbil. Trest domácího vězení dostal za maření výkonu úředního rozhodnutí. Opakovaně řídil, i když měl zákaz řízení. Udělal teď chybu. S dcerou, která mohla mít zdravotní problémy, samozřejmě mohl k lékaři nebo do lékárny, měl to ale ohlásit. Jsou pochopitelně situace, kdy člověk zapomene na něco, co musí udělat. Měl zavolat mediační a probační službu s tím, že jede s dcerou do lékárny. To ale neudělal. Mohl to udělat i později, přinést pak například nějaké potvrzení, že byl v zdravotnickém zařízení. Ale ani to neudělal. Měl hned při kontaktu s policií oznámit, že je v trestu. Ti na to přišli při kontrole sami. Navíc ze záznamů policie vyplývá, že byl agresivní. V Krumlově přitom strávil větší časový interval, než bylo nutné k návštěvě lékárny. Trest domácího vězení je druhý nejpřísnější trest. Bylo to skutečně jeho první selhání. Jenže je praxe – jedno selhání a dost. Teď dostal deset měsíců, po pěti může požádat o podmínečné propuštění. My o trestu nerozhodujeme, to je věcí soudu. My dohlížíme na to, aby trest vykonal. S klientem nekončíme, jestliže se mu nepodaří alternativní trest splnit. V případě klientova podmíněného propuštění s dohledem budeme s panem Bohuslavem samozřejmě pracovat dál,“ dodává Martin Pilný.