Neskutečně cynický a slizký lhář, který hrál divadlo, neustále měnil svou výpověď a litoval jedině toho, že přijde o veškerý majetek. Tak charakterizuje vrchní komisař Krajského ředitelství Policie ČR v Českých Budějovicích Renáta Burešová vraha Jiřího Toncara z Římova. Na konci června roku 2006 chladnokrevně zabil svou manželku Janu a několik týdnů doslova tahal policii za nos.

„Celý případ začal ve chvíli, kdy Toncar nahlásil zmizení své manželky. V té době už byli v rozvodovém řízení a nebydleli spolu,“ vzpomíná komisařka Burešová. Ve své prvotní výpovědi Toncar uvedl, že ho manželka Jana, která už v té době bydlela v Besednici, navštívila na mlýně v Římově. Zde si měla vzít nějaké věci ze skříně a poté prý společně odjeli nakupovat do českobudějovického Intersparu.

Tam se údajně rozdělili a od té doby Toncar svou ženu neviděl. Domníval se prý, že bude nejspíš se svým novým přítelem a tak odjel do Besednice za dětmi a ptal se jich, zda tam maminka nebyla. Když dostal zápornou odpověď, přespal s nimi v bytě a druhý den se začal po své manželce vyptávat v besednické škole, kde učila. „Ihned po skončení školního roku měly odjet besednické učitelky na společnou dovolenou k moři. Proto jim bylo velmi divné, že by jim o sobě nepodala žádnou zprávu,“ popisuje Renáta Burešová.

Jiří Toncar začal tehdy mlžit a tvrdil, že manželka určitě odjela někam se svým přítelem. Tomu však nikdo příliš nevěřil. Bylo totiž nepochopitelné, že by jen tak opustila své děti a navíc si s sebou nevzala téměř žádné osobní věci. Doma zůstal například i její cestovní pas. V té době už pátrala po zmizelé ženě i policie. „V té chvíli jsme do toho zasáhli my (kriminalisté, pozn. redakce), protože se nám to nějak nezdálo. Bylo to celé postavené na hlavu, takové to vyvolávání lidí v nákupním centru a podobně,“ doplňuje komisařka Renáta Burešová. Záhy kriminalisté zjistili, že Toncar vyváží z Římova různé věci, mezi nimiž bylo i oblečení, ve kterém byla Jana Toncarová spatřena naposledy.

Proto jej okamžitě zadrželi a obvinili z vraždy. Ve své původní verzi stále trval na tom, že se zmizením ženy nemá nic společného. „Když jsme na něj zatlačili, tak přiznal, že za ním do Římova přijela. Připustil variantu, že něco dělal nahoře a žena za ním vylezla po žebříku. Měla se jí zatočit hlava a spadla prý na zem. Začal jí ošetřovat, ale ona se nehýbala,“ zmiňuje Renáta Burešová. Protože se bál, že by mu policisté neuvěřili a obvinili jej z manželčina zabití, přivázal tělo k traverze a vhodil jej do Římovské přehrady.

„Na základě toho jsme ho vzali do auta, aby nám ukázal kde to bylo. Na hrázi předvedl neuvěřitelný herecký výkon, když nás žádal o minutu ticha na uctění její památky a zhruba označil místo, kam jí měl vhodit,“ doplňuje Renáta Burešová. (Autentická scéna z tohoto výstupu na hrázi se objevila v pořadu TV Nova 112 – V ohrožení života a stala se i námětem pro filmaře, kteří podle ní natočili jeden díl Kriminálky Anděl, který se jmenuje příznačně Minuta ticha – pozn. redakce).

Kriminalisté proto povolali na místo kynology se záchranářskými psy, kteří měli konkrétní místo označit štěkáním. Paralelně se však prohledávala i usedlost v Římově. Za tři týdny ji kriminalisté obrátili vzhůru nohama, tělo se jim však stále najít nedařilo. „Zajímavostí je, že měl Toncar doma rozečtenou spoustu detektivek. Asi se jimi dost inspiroval, protože celý dvůr posypal velkým množstvím pepře a postříkal ho savem a jinými chemikáliemi,“ usmívá se komisařka Burešová.

Služební psi však přesto označili na dvoře jedno místo, kde začali kriminalisté kopat. V hloubce asi 1, 2 metru narazili na mobilní telefon a boty pohřešované ženy. „Souběžně jsme stále pátrali i na přehradě. Psi nám tam jedno místo označili, tak jsme zpočátku zajásali, že by to tak skutečně mohlo být. Potápěči odtud vytáhli mrtvolu, ale byla to mrtvola chlapa ve značném stádiu rozkladu,“ podotýká Renáta Burešová.
Od té doby zaměřili kriminalisté svou pozornost výhradně na objekt mlýna. Překopali celý dvůr, vypustili žumpu i studnu, ale tělo se jim stále najít nedařilo. Po nějaké době souhlasil Toncar s tím, že se domovní prohlídky osobně zúčastní.

„Když přijel, úplně vyděšeně koukal, co se to tam děje, protože ten mlýn byl jeho chloubou, jeho všechno. Trochu jsme na něj zatlačili, že pokud na dvoře nic nenajdeme, pustíme se i do obytné části. Toho se lekl a požádal nás, abychom prohlídku přerušili,“ vysvětluje Renáta Burešová.

Krátce nato se Toncar doznal. Svou manželku ubil po hádce cihlou do hlavy a zakopal ji v jednom rohovém místě mlýna, které ještě v té době kriminalisté neprozkoumali. Údajně to bylo kvůli tomu, že mu manželka nechtěla po rozvodu nechat mlýn (jenž získala od svých rodičů už před svatbou), se kterým měl velkolepé plány.

Ačkoliv před soudem tvrdil, že svého jednání lituje, nikdo mu nevěřil. Krajský soud ho poslal do vězení na 18 let. Vrchní soud mu poté zmírnil trest o tři roky.