S obžalobou z vraždy stanul ve čtvrtek před soudem 49letý Jan Čermák.

Zabil kvůli penězům 37letého muže.

Osudové setkání

Jejich osudy se prolnuly loni 1. dubna.

Kolem čtrnácté hodiny tehdy zastavil poškozený s oktávií na parkovišti u odbočky na Ponědráž mezi Lomnicí a Veselím nad Lužnicí.

Jel za významným klientem. Jeho manželka později vypověděla, že měl ve zvyku po obědě někde zastavit a na dvacet minut si odpočinout.

Tentokrát ale na parkovišti čekal v jiném autě vrah.

Přiblížil se k oktávii, otevřel dveře spolujezdce a přisedl. Pod pohrůžkou revolverem donutil řidiče vydat mu 700 korun a platební karty, k nimž mu musel uvést PIN.

Nakázal mu jet směrem na Ponědráž. U Záblatí ho nechal odbočit na Mazelov a na lesní cestě chtěl zastavit.

Nařídil řidiči, aby vystoupil a otevřel kufr. Pak ho střelil do hlavy a do hrudníku.

Odjel zpět na parkoviště. Z oktávie vzal peněženku, mobily a osobní věci oběti. Z kreditky vybral v Třeboni 15 000 korun a z debetní karty se pokusil vybrat další dva tisíce.

Zavražděného našel asi ve 14.30 místní baštýř. Pokusil se mu poskytnout první pomoc a zavolal záchranku a policii.

V pasti dluhů

Jana Čermáka policie zadržela až 2. prosince. Vypátrala ho zřejmě za pomoci občanů po zveřejnění záznamu kamer u bankomatů, z nichž vybíral.

Obviněný se k činu doznal.

Uvedl, že se dostal do finančních problémů. Rozvedl se, platil alimenty, byl bez práce a bez peněz. Vzal si úvěr a půjčky, celkem asi 300 000 korun. Na dotaz uvedl, že si pořídil auto, něco do domácnosti, hodně projezdil. „Žil jsem nad poměry,“ připustil.

Popřel, že by peníze prohrával na automatech.

Vyělával prý jensplátky. Tak šel na úřad práce a snažil se půjčit od známých.

Četné jeho pokusy o takové půjčky těsně před tragickým datem důkazy potvrdily.

V dubnu měl splatit dvě splátky úvěru naráz. Napadlo ho někoho oloupit. „Nechtěl jsem se dostat do registru neplatičů,“ vysvětloval.

Začal s sebou vozit nelegálně držený revolver, prý aby jím případnou oběť zastrašil.

Dokud měl na benzín, jak řekl, jezdil na Třeboňsko čekat na nějakého cizince. Ten tam ale nikdy nezastavil sám.

Prvního dubna zastavil u odbočky k Ponědráži.

Prohlédl hromadu smetí, kde nenašel nic, co by se mu hodilo. Rozbalil si svačinu. Asi za hodinu přijela ta oktávka, vypravoval.

Využil toho, že řidič cosi dělal a nevěnoval pozornost okolí. S revolverem v ruce ho donutil vydat peníze a karty. Chtěl vědět, co má v kufru, a řidič řekl, že jen letáky.

Tragická náhoda?

Myslel si, že tam bude něco víc, a vyzval muže, aby jel dál.

Na lesní cestě ho nechal zastavit a vystoupit. Postavil si ho prý tři, čtyři metry opodál, tak, aby ho neměl za zády.

Nahlédl do kufru a když jej zavíral, zaregistroval prý periferně, že mu muž ze zorného úhlu zmizel.

„Zahlédl jsem jeho pohyb, nevěděl jsem, co dělá, a v rozrušení jsem od boku po něm vystřelil,“ říkal Jan Čermák.

Nevzrušeným hlasem, rezignovaně, popisoval, že se zasažený sesouval k zemi, on že k němu doskočil a vystřelil podruhé. Prý asi z metru.

Znalci ale řekli, že z bezprostřední blízkosti. Podle žalobce zabíjel ve snaze zakrýt svůj čin.

„To ne,“ odtušil Jan Čermák. Jinak se k žádnému důkazu nevyjadřoval.

Na dotaz, co chtěl po zjištění obsahu kufru dělat, prohlásil, že by se nechal odvézt na místo, kde se potkali. Po zastavení tak, aby oloupený muž neviděl espézetku, by prý přesedl do svého auta a odjel s pohrůžkou, aby poškozený nic nepodnikal . . .

Hlavní líčení bylo odročeno.