Údajného nového partnera své  ženy střelil za bílého dne v červenci na předměstí Tábora z bezprostřední blízkosti do hlavy a hrudníku. Postřelený na místě zemřel. Podle krajského soudu podnikatel střílel z pomstychtivosti, proto mu uložil výjimečný trest.

Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že Mařinec vraždil ze žárlivosti, která není zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou, a sankci zkrátil na 14 let.

Konec trestu byl stanoven na 9. červenec 2017. Když Maři᠆nec patnáctým prosincem 2012 vykonal z uloženého trestu dvě třetiny, podal žádost o podmíněné propuštění.

Splnil podmínky?

Mínil, že dosavadním chováním a plněním povinností si již vytvořil takové podmínky, aby mohl požádat o podmíněné propuštění. Je přesvědčen, že je na svobodě schopen žít tak, aby se nedopouštěl žádné protispolečenské činnosti, má zajištěno zaměstnání i ubytování. Ve výkonu trestu byl třináctkrát kázeňsky odměněn, nikdy kázeňsky trestán.

Okresní soud v Nymburce si v únoru při posuzování žádosti opatřil mj. zprávu z Věznice Jiřice a zprávu probační a mediační služby a uzavřel, že odsouzený dosud neprokázal polepšení. Nevykazuje pozitivní prognózy budoucího chování.

Krajský  soud  v Praze  se s rozhodnutím první instance ztotožnil. Podle něj z hodnocení odsouzeného vyplývá, že ze zdravotních důvodů není pracovně zařazen, zapojil se do vzdělávacích kurzů i pracovních aktivit. Závěr okresního soudu, že odsouzený dosud neprokázal polepšení, je ale důvodný. Počet třinácti kázeňských odměn nelze považovat za vysoký, neboť stěžovatel v letech 2010 – 2012 dosáhl vždy tří kázeňských odměn za rok, ale trest odnětí svobody vykonává již od roku 2004.

Pokud má odsouzený zato, že má vytvořeny podmínky pro život na svobodě, je podle krajského soudu třeba toto tvrzení považovat za lehkovážné. Má totiž pouhý příslib bydlení od ženy, se kterou se blíže nezná, a údajné podmínky pro podnikání se také nejeví reálné, když společnost, pro kterou chtěl pracovat a kde byl před výkonem trestu jednatelem, je v likvidaci.

Krajský soud také uvedl, že stěžovatel byl již z výkonu jiného trestu podmíněně propuštěn a ve zkušební době spá᠆chal vraždu. Trestné činnosti se dopustil čtyřikrát a z charakteru odsouzení vyplývá zejména neochota respektovat právní normy, řekl soud. Proto není možno důvodně očekávat, že v tomto případě na něho vykonaný trest zapůsobil tak, že míra rizika jeho další trestné činnosti není vyšší, než je obvyklé.
Odsouzený podal stížnost k Ústavnímu soudu ČR (ÚS). Žádost doplnil argumentací špatným zdravotním stavem.

ÚS připomněl, že ve svých předchozích rozhodnutích dal opakovaně najevo, že v systému  ochrany základních práv a svobod nefiguruje základní právo na vyhovění žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je mimořádným benefitem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost, odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit.

Užití tohoto dobrodiní tedy není nárokové a automatické pro každého vězněného, konstatoval.
Je výlučně na obecných soudech, aby posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány. Pokud dospějí k závěru, že požadavek pozitivní prognózy budoucího chování odsouzeného není dán, jde o výraz nezávislého soudního rozhodnutí, který ÚS respektuje.

V dané věci neshledal, že by postupem a rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručených zásad spravedlivého procesu. Právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele. Proto ÚS stížnost Josefa Mařince odmítl. (I.ÚS 1867/13)