Na faře ve Čkyni byl 17. dubna 1995 zabit sedmi bodnými ranami nožem a údery dřevěným věšákem s kovovými hroty 73letý farář Jan Preisler.
Z činu byl obžalován mladý invalidní důchodce Libor P. (tehdy 27 let). Podle státního zastupitelství jeho motivem bylo získat peníze ze sbírky věřících. Bylo v ní 3835 korun . . .

Bylo zjištěno, že den před činem se P. ubytoval v hotelu asi 500 – 600 m od fary společně se známým Jaroslavem H., s nímž se seznámil v psychiatrické léčebně ve Lnářích a jemuž pak při cestách po kraji asistoval při jakési senzibilní masérské činnosti.
Podle výpovědi H. odešel v kritické noci Libor P. z pokoje a po návratu si myl boty a čistil kabát. Druhý den v autobuse se mu prý svěřil, že udělal něco hrozného.
Z věšáku, kterým vrah na faře útočil, byla sejmuta pachová stopa Libora P.
Krajskému soudu to v listopadu 1996 k odsouzení obviněného nestačilo. Nebylo objasněno, jak se do fary dostal, jak vedl útok. V pochybnostech Libora P. obžaloby zprostil. Náš deník o tom tehdy psal pod titulkem Pravdu znají jen Bůh a vrah.

Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a věc do Budějovic vrátil mj. k objasnění mechanismu zranění faráře a doplnění psychiatrického posudku na obviněného. I v červenci 1997 soud Libora P. obžaloby zprostil a pustil ho po 28 měsících z vazby.
Státní zástupce se znovu odvolal a vrchní soud zavázal první instanci k provedení důkazu revizním posudkem na obžalovaného od některého státního ústavu, aby bylo možno zcela spolehlivě učinit závěr o trestní odpovědnosti Libora P.

Psychiatrická klinika LF UK v Plzni pak k věci vypracovala šedesátistránkový posudek. Podrobně v něm rozebrala dokumenty z 28 hospitalizací Libora P. v různých psychiatrických zařízeních s diagnózami většinou na schizofrenii.
Po doplnění vlastním vyšetřením znalci uzavřeli, že u obžalovaného jde o člověka výrazně podprůměrného intelektu, s vyhaslým vnitřním životem, se značně sníženou sociální přizpůsobivostí a nižší schopností nést odpovědnost za své chování.
Trpí smíšenou poruchou osobnosti, nikoliv však duševní chorobou. Neshledali příznaky schizofrenie. Jeho porucha mohla jen částečně snížit jeho ovládací schopnosti. Potenciálně je společensky nebezpečný. Jeho resocializace je podle psychiatrů velmi obtížná.

Po novém dokazování mínil obhájce obžalovaného, že ani ústavní posudek neodstranil některé pochybnosti o předchozích rozporných závěrech. Žalobce naopak navrhoval uznat Libora P. vinným vraždou a kromě trestu na spodní hranici sazby mu uložit ochranné psychiatrické léčení.
Krajský soud poté obviněného zprostil obžaloby i potřetí s tím, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal.
Jak řekl předseda senátu, konstatování viny nelze postavit na výpovědi svědka, který sám mohl mít obavu, že bude z činu obviněn. Jaroslav H. absolvoval podobné léčby jako jeho parťák a znalci zpochybnili věrohodnost celých pasáží jeho výpovědi. Pachová stopa sama o sobě pak podle Ústavního soudu ČR nemůže postačovat pro závěr o vině.

Předseda senátu se v odůvodnění pozastavil nad tím, že ve věci nebyly opatřeny přímé důkazy. „Podezřelý s IQ 73 by sotva mohl spáchat dokonalou vraždu – zdá se, že na místě s tratolišti krve bylo něco zanedbáno, možná byla nějaká důležitá stopa ztracena při snaze panu faráři pomoci, ale to nelze přičíst k tíži obžalovaného,“ uzavřel krajský soud.
Vrchní soud tentokrát už odvolání státního zástupce zamítl a Libor P. byl definitivně obžaloby zproštěn.
O jeho další osudu není redakci nic známo. Snad jen to, že jihočeský krajský soud už žádnou jeho trestní kauzu neprobíral.

Byl to velice hodný člověk, vzpomíná farnice na kněze

Na zabitého Jana Preislera stále s láskou vzpomínají jeho farníci. „Byl to velice hodný člověk a moc jsme ho měli všichni rádi,“ říká Marie Vondrášková z Dolan na Prachaticku.

„Působil u nás deset let. Měl v kostele velmi hezké promluvy, byl ke všem velmi kamarádský. Každému pomohl. Lidé, kteří potřebovali třeba peníze někam na cestu, za ním chodili na faru. Nedokázal nikoho odmítnout a všem vyhověl. Až jsme si kolikrát s obavami říkali, jen aby na to jednou nedoplatil. Tenkrát byly zrovna Velikonoce. Farář dělal finanční sbírku a v kostele na Velikonoční pondělí pak hlásil, kolik se vybralo peněz. Druhý den v úterý měl jet na vikariátní schůzi do Lhenic, jenže tam nedorazil. Když nám volali, kde je a co je s ním, rozjela jsem se s manželem k němu do Čkyně na faru, protože jsem měla klíč. Tam jsme ho našli mrtvého,“ vzpomíná s dojetím Marie Vondrášková na zabitého kněze Jana Preislera, jehož vrah nebyl dodnes vypátrán a potrestán.