Podle rozsudku Steinbauer 26. dubna 2004 v rekreační oblasti U Špačků v Č. Budějovicích úmyslně usmrtil uškrcením Lucii Černou (17), ač předtím v blíže nezjištěnou dobu 15. nebo 16. ledna 2003 ve Stromovce úmyslně uškrtil Veroniku Fáčkovou (24).

Dopustil se tak trestného činu vraždy opětovně. Za tento skutek a za sbíhající se první vraždu, za niž byl již pravomocně odsouzen, mu soud uložil souhrnný výjimečný trest odnětí svobody na doživotí ve věznici se zvýšenou ostrahou. Rozsudek není v právní moci, Steinbauer se odvolal.

„Obžalovaný je z vraždy Lucie Černé usvědčován celou řadou důkazů tvořících ucelený okruh,“ řekl v odůvodnění rozhodnutí předseda senátu Ondřej Vítů. Není pochyb ani o tom, že šlo o vraždu opětovnou, jíž předcházelo usmrcení Veroniky Fáčkové. Soud se nepřiklonil k jedné z možných variant, že motivem obou skutků mohla být sexuální úchylka pachatele. Uzavřel mj. po slyšení znalce, že šlo spíše o jeho snahu snížit napětí ve vztahu k těmto poškozeným.

U posuzovaného činu soud shledal mimořádně vysoký stupeň společenské nebezpečnosti vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení, zvlášť zavrženíhodné pohnutce a neodčinitelnému následku, pokračoval Mgr. Vítů. Vysvětlil, že provedením činu se nemyslí jen technika usmrcení oběti, ale i další souvislosti. Ty v daném případě spočívají v tom, že Steinbauer opustil vazbu po stíhání ve věci první vraždy v září 2003 a za pouhých sedm měsíců zabíjel znovu. K jeho motivu předseda senátu připomněl, že každá pohnutka k vraždě je zvlášť zavrženíhodná, ale v tomto případě mimořádně vzhledem k její naprosté malichernosti. „Necítil se dobře ve vztahu k dívce, ale v takové situaci se přece ocitá 99 procent populace,“ řekl.

Uložení trestu doživotí je pak možné tehdy, vyžaduje–li to účinná ochrana společnosti, nebo není–li naděje, že by pachatele bylo možné napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do 25 let. Mgr. Vítů v té souvislosti poukázal na závěr znalce psychologa o extrémně nepříznivé prognóze resocializace Jaroslava Steinbauera. „Dvakrát v krátké době řešil osobní problém evidentně naprosto nepřiměřeným způsobem a nelze vyloučit, že by v podobné situaci reagoval stejně,“ řekl.

Při vážení možnosti jeho nápravy pobytem ve vězení po dobu 15 až 25 let vzal senát v úvahu, že Steinbauer 21. června 2002 vykonal desetiměsíční vězení za majetkovou trestnou činnost. Místo aby se z trestu poučil, za půl roku a pár dnů zavraždil Veroniku Fáčkovou. Krátce po propuštění z vazby vraždil znovu. „Není napravitelný jiným než doživotním trestem,“ rekapituloval Mgr. Vítů.

Dodal, že přes extrémně nepříznivou prognózu resocializace obžalovaného se senát ale nepřiklonil k užití možnosti rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se nezapočítává pro účely podmíněného propuštění Jaroslava Steinbauera. „Protože k jeho dosavadnímu chování ve vězení nejsou zásadnější výhrady, myslíme si, že není nutné aplikovat tuto alternativu výjimečného trestu,“ řekl.

Ze zákona může být odsouzený na doživotí propuštěn až po nejméně dvaceti letech výkonu trestu. Jak předseda senátu naznačil, ve Steinbauerově případu by mj. nejspíš soudní znalec musel zvážit, zda u tohoto odsouzeného došlo s přibývajícím věkem k útlumu jeho dissociální poruchy.
Uložený trest zatím ovšem bude ještě muset posoudit Vrchní soud v Praze.