Okresní soud v Českých Budějovicích vynesl v pátek verdikt nad trojicí policistů, kteří měli pochybit v případě loňské vraždy manželů Malhockých. Operátor linky 158 Jan Gregor a dozorčí budějovického obvodního oddělení Pavel Zeman vyvázli s podmíněnými tresty odnětí svobody v délce osmi měsíců s odkladem na dva roky a čtyřletým zákazem činnosti u bezpečnostních složek. Operačního důstojníka Jiřího Kyselu soud obžaloby zprostil.

„Obžalovaný Gregor důkladně neprověřil okolnosti oznámení a nezískal tak podrobný a ucelený obraz o napadení Pavla Malhockého ze strany Jana Heidingera. Nezjistil osobu útočníka a její popis ani neprovedl šetření v databázi. Dozorčímu Zemanovi podal zkreslené informace. Ten však také důkladně neprověřil všechny okolnosti a hlídku poslal na místo až s odstupem několika desítek minut,“ zdůvodnil rozsudek soudce Michal Kubánek. Třetí z obžalovaných Kysela se podle soudu dozvěděl náhodně o případu asi až hodinu po oznámení a nad rámec svých povinností se začal aktivně zajímat o to, jak s tím policisté z obvodního oddělení naložili. Soud proto uznal, že se žádného pochybení nedopustil. S tím však nesouhlasí státní zástupce Roman Tibitanzl, který zřejmě podá kvůli jeho osvobození odvolání.

Odvolání proti rozsudku si podal na místě i Zeman, Gregor si ponechal lhůtu na rozmyšlení. Případem se tak ještě bude zabývat Krajský soud v Českých Budějovicích.

Obhájci obžalovaných František Vavroch, Jaroslava Krybusová a František Pohanka upozorňovali na to, že jejich klienti jsou v celém případu jen jakousi špičkou ledovce, mnohem závažnějších pochybení se měli podle nich dopustit státní zastupitelství i soudní znalec z oboru psychiatrie. Právě oni totiž posuzovali nebezpečnost psychicky nemocného vraha Jana Heidingera a rozhodli o tom, že v jeho případě postačí ambulantní forma léčby.

„Osoby, které měly na posuzování události měsíce, týdny či hodiny byly shledány, že jejich postup byl správný a jednali tak jak měli. Tito tři obžalovaní se však museli rozhodovat ve vteřinách a byla jim předkládána celá plejáda povinností, které nemohli v žádném případě v tu dobu splnit,“ argumentoval Gregorův obhájce Vavroch. Mezi tyto povinnosti podle něj patří například podrobná lustrace oznamovatele i útočníka nebo prostudování trestních spisů, které se týkaly dřívějších problémů Malhockých s agresorem Heidingerem. Podobně hovořila i Jaroslava Krybusová, která zastupovala Kyselu. Stíhání obžalovaných podle ní výrazně napomohl přílišný mediální tlak, který se kolem případu objevil, a zároveň neuvážená prohlášení špiček vedení jihočeské policie o tom, že k potrestání přímých účastníků neúspěšného zásahu u Malhockých dojde.

„Výsledkem tohoto řízení je hledání viníků, z nichž někteří dosáhli toho, že byla zjištěna jejich nevina. Připomíná to hledání viníků za každou cenu,“ zmínila Krybusová. Zemanův obhájce František Pohanka zdůraznil, že se celá událost odvíjela delší dobu, nejméně od podzimu 2009, kdy začalo Heidingerovo psychické onemocnění nabírat na intenzitě. V té době už se Heidinger nijak netajil tím, že chce svého nevlastního otce zabít.

Podle obhájce pak následovalo několik měsíců, kdy Heidingerův duševní stav zkoumali různí znalci, ovšem bez konkrétního výsledku. „Je zarážející, že výhružné SMS zprávy, které v té době Heidinger Malhockému posílal a ve kterých mu hrozil zabitím, vyhodnotil soudní znalec jako silácké řeči. Tito tři obžalovaní měli na rozhodování maximálně několik desítek minut, kdežto celý tým odborníků se tím zabýval několik měsíců a nevyřešil nic,“ uvedl František Pohanka. Obžalovaní měli podle něj smůlu v tom, že se Heidinger rozhodl uskutečnit svůj dlouhodobý plán zrovna tu noc, kdy měli službu.

Samotní policisté se v pátek k případu příliš nevyjadřovali, odkazovali přitom na své výpovědi z přípravného řízení. „Je mi líto zbytečně zmařených lidských životů, ale dovoluji si tvrdit, že jsem postupoval tak jak jsem měl a nepochybil jsem,“ řekl v závěrečné řeči Jan Gregor. Podobně hovořil i Jiří Kysela, také on projevil lítost nad fatálními důsledky, které jejich vzájemná koordinace přinesla. „Chtěl bych učinit lítost nad tím, co se stalo, ale z hlediska mých povinností jsem se žádného pochybení nedopustil,“ hájil se Kysela. Jediným, kdo veřejně žádnou lítost neprojevil, tak byl dozorčí Pavel Zeman. „Myslím si, že jsem postupoval správně a v rámci svých možností jsem celou záležitost prověřil nejlépe, jak jsem v dané situaci mohl,“ argumentoval Zeman.