Bývalý ředitel Základní školy ve Volarech Jaroslav Šiman (59) zavinil z nedbalosti smrt žáka. Byl za to odsouzen na půl roku do vězení. Výkon trestu má podmíněně odložený na zkušební dobu jeden rok. V úterý obviněný neuspěl s odvoláním u krajského soudu.

Nešťastné závody

Dopoledne 23. června 2006 zahájil Jaroslav Šiman v areálu TJ Tatran školní olympiádu.

Při rozcvičování se k dálce se pak zranil tehdy 15letý žák.

Při doskoku přepadl a padl břichem na zadní hranu doskočiště. Utrpěl při tom zranění jater a třetí den zemřel v českobudějovické nemocnici.

Magistru Šimanovi je vytýkáno, že předem nezkontroloval bezpečnost sportovišť na stadionu. V doškočišti vyčnívaly hrany betonových obrubníků až osmnáct centimetrů nad úroveň písku.

Ředitel se hájil poukazováním na nezbytnou součinnost podřízených. O nebezpečném stavu doskočiště nevěděl, tělocvikáři mu jej nenahlásili. Roku 2002 podepsal s TJ dohodu o vybudování atletických sektorů na hřišti. Škola pak smluvně převzala odpovědnost za údržbu areálu.

Řekl, že nebyl informován o úpravě doskočiště nahrnováním písku do středu, což odkrývalo krajové obrubníky. Uváděl, že olympiádu měli i teď na starost tělocvikáři.

Nestandardní skok

Jeden z nich, který doskočiště chystal, řekl, že písek byl nahrnut od krajů do šesti metrů. To mělo stačit, pět metrů prý skáčou tak dva ze školy. Při standardním provedení skoku by pak měl spadnout každý „na zadek“. Jak mohl chlapec přepadnout vpřed, nechápe.

Svědek popsal, že žák nedopadl standardně, ale v mírném předklonu, a znovu se odrazil. Podle spolužáka dopadl na špičky a zakopl. Chtěl vyrovnat rovnováhu, ale znovu se převážil a spadl.

Okresní soud v Prachaticích ředitele uznal vinným.

Poukázal na předpisy ukládající školám povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků.

Podle okresního soudu obviněný těchto zásad dostatečně nedbal. Zahájil olympiádu, aniž zkontroloval stav sportovišť. Minimálně jednou byl přitom upozorněn na nedostatek písku v doskočišti, ale náhradu nezajistil. Porušil tak předpisy i smluvně převzatou povinnost péče o areál.

Mgr. Šiman se odvolal. Obhajoba u krajského soudu mínila mj., že odpovědnost za dodržování bezpečnosti mají všichni pracovníci organizace podle stupně svého zařazení. Tělocvikáři jako odborníci prý neměli závod na nebezpečném zařízení povolit.

Státní zástupce ale viděl souvislost mezi počínáním obžalovaného a následkem. „Není možné, aby při sportu děti skákaly do betonu,“ řekl.

Soud poté odvolání Jaroslava Šimana zamítl.

„Nepochybně převzal odpovědnost za areál, kde se závodilo,“ řekla předsedkyně senátu. „Nepověřil přímo nikoho starostí o sektory, kdo by je kontroloval. Že jako ředitel školy musí dbát o bezpečnost žáků, je jasné. Musíme se tedy ptát, proč se o zařízení nestaral sám, když nikoho jiného tím nepověřil.“

Dodala, že příslušný tělocvikář měl nepochybně říci, že v takovém doskočišti se závodit nebude. „Kde ale není žalobce, není soudce,“ řekla. Ze zákona a ze smluvně převzaté povinnosti za stav ovšem odpovídá ředitel – a ten tyto povinnosti nesplnil.

Rozsudek je pravomocný.