Toho dne kolem půl páté v noci vylezli po přinesených zasouvacích hliníkových žebřících ze zámeckého parku na terasu. Rozbili sklo bočních dveří, autogenem rozřízli mříž a v zámku vypáčili a vykopli dveře čtyř místností s vystavenými exponáty.  Z vitrin sebrali mj. důstojnický kabátec kapitána arciérů Edmunda, důstojnický kord, dvě šavle, velkostuhu Řádu Černé orlice, Velkokříž Řádu Marie Terezie, Řád Zlatého rouna a klíč komořího. Karlu Schwarzenbergovi tak způsobili škodu za 8 510 000 korun. Na zařízení napáchali škodu za 114 600 Kč. Když byli vyrušeni alarmem, utekli. Na místě zanechali nářadí.

Oba obvinění s Viktorem Pammerem (34) dále v noci na 14. prosinec 2010 vnikli do obchodního domu Albert v Příbrami. Odstranili střešní krytinu, vypáčili pobití střechy a z půdy probourali strop prodejny zlatnictví. Pomocí přinesené brusky vnikli do trezoru v místnosti pro personál a odcizili odtud šperky v hodnotě 980 557 Kč a hotovost 16 632 korun. Dále rozbili vitrinu a odcizili hodinky Casio v hodnotě 80 561 korun. Celkově tak ukradli věci za 1 077 750 kč. Na zařízení nadělali škodu za více než 60 000 korun.

Nevinní?

Vloupání do Orlíku oba obvinění popřeli. Vojtěch Pammer k jeho DNA na zajištěných věcech a k jeho pachové stopě na laně u žebříku na hradbě a na pákovkách na terase zámku řekl, že mohlo jít o jeho věci, které někdo užil ke krádeži - má v Mirovicích domek se zahradou a podobným nářadím. Ten byl několikrát vykraden, což prý policii oznámil.

Durec vloupání do zámku  „směroval" na jistého Roberta, který se prý snad deset let opakovaně zmiňoval, že by chtěl odtud ukrást nějaké věci, a pak si od něho půjčil autogen, který mu prý vrátil v červnu 2010. K jeho žádosti mu taky dal kontakt na jistého Stanislava S. Toho se pak zeptal, jestli nemá prsty v tom Orlíku, a on mu prý řekl, že to stálo za houby a ať se nestará. Kde viděl meč nebo šavli, k tomu se odmítl vyjádřit. Jeho pachová stopa byla nalezena na látkové tašce zajištěné na místě.

Vloupání do Alberta Vojtěch Pammer doznal. V přípravném řízení vypovídal, že čin spáchal s Milanem Durcem. Místo si předtím opakovaně prohlédli. Na střechu se dostali po požárním žebříku. Díru ve stropě udělali v sobotu, v neděli se do prodejny spustili po přineseném laně. Líčil, že na zdolání trezoru se jejich bruska ukázala slabá, tak si v noci jeli půjčit výkonnější. V trezoru zlatnictví prý ale nebyla hotovost, zlato si rozdělili a prodávali v Safině – poprvé asi dva dny po události. Každý měl získat asi 380 000 korun. Vzali ještě hodinky, které pak ale i s taškou propadly z půdy do pekárny. V trezoru zlatnictví prý nebyla hotovost, zlato si rozdělili a prodávali v Safině – poprvé asi dva dny po události. Každý měl získat asi 380 000 korun.

Před soudem výpověď zásadně změnil. Vloupání údajně provedl sám. Jak se na místo dostala bratrova pachová stopa, nechápe. K výpovědi proti spoluobviněným prý byl donucen vyšetřovatelkou přísliby propuštění z vazby, když ho navštívila ve věznici.

Durec tvrdil, že se nevloupal ani do Alberta. Jeho pachovou stopu, která tam byla nalezena, prý možná zanechal u Vojtěcha Pammera, s nímž se často stýkal. Tu noc prý byl ve vinárně. Na datum si vzpomněl, protože za pár dnů dnů  mu volal onen Robert R., že to bylo v televizi, a chtěl od něho koupit čtvrt kilo zlata. Prohlásil, že je to vykonstruovaný případ ušitý jemu na míru. Vyšetřovatelka podle něho důkazy manipulovala. „Státní zástupkyně uvěřila policejnímu informátorovi a než aby hledala pravdu, zaměřila se na mne," shrnul. V závěrečné řeči naznačil, že svědectví Stanislava S. proti němu mohlo být nějakým jeho obchodem s policií.

Od koho byly nitě?

Viktor Pammer, k jednání soudu eskortovaný z výkonu trestu 15 měsíců, krádež v Albertu taky popřel, své pachové stopy na trezoru si neumí vysvětlit, když prý tam přece vůbec nebyl. K vloupání na zámek řekl jenom, že mu jistý Stanislav S. přinesl pruhy červeno-zlaté látky a chtěl, aby z nich vypáral nějaké údajně zlaté nitě, že je to pro něho moc pracné. Tak je páral, dával do pytlíků a dal mu je za pervitin. Později mu prý pan S. přivezl ještě nějaké kamínky. I tento obžalovaný řekl, že komisařka po něm chtěla, aby vypovídal proti bratrovi a Milanu Durcovi. Slibovala mu prý, že by pak šel po půlce domů…

Jeho družka uvedla, že Vojtěch Pammer jim dal jednou jako splátku dluhu kus vyšívané červené látky. Stanislav S. později našel kupce na látku i zelené kamínky a kovový list, které vzali z Vojtěchova bytu, když mu hlídali děti. Na původ věcí se ho neptali. (Vojtěch popřel, že by jim něco takového dával. Neví prý, odkud to měli.) Později vzala svá tvrzení zpátky, prý si to vymyslela. Věci u Viktora viděl i další svědek, jinému pak prý Viktor řekl, že látku našel.

Zmíněný Stanislav S. jako svědek v přípravném řízení řekl, že některé z těchto věcí od Viktora a jeho družky nechal ohodnotit; prý byly bezcenné. Flitry roztavil, protože se prý od páru dozvěděl, že pocházejí z Orlíku. K hlavnímu líčení se ho nepodařilo obeslat. Od října 2011 je v celostátním pátrání a „na pohybu" před dodáním do výkonu trestu. Státním zástupcům napsal dopis, že se nástupu do vězení nevyhýbá bezdůvodně, že byl ve věci Orlíku vyslýchán jako utajovaný svědek a nedokáže si představit, jakým útokům by byl ve výkonu trestu vystaven.  Jeden z obžalovaných to oglosoval, že při jeho pověsti, postavě a umění ovládat lidi by se ho spíš báli ostatní vězni…

Očima svědků

Další svědky soud vyslýchal. První byl eskortován z výkonu tříletého trestu za krádeže. V přípravném řízení mimo jiné vypověděl, že slyšel, že to vloupání udělal Vojta ještě s někým, u soudu už si na nic nepamatoval. O té akci se prý jen něco doslechl, co mu řekla policie, a asi ještě od někoho, ale nevzpomíná si, od koho. Nevzpomíná si, u koho viděl rozstříhané kousky látky (na policii řekl, že u Viktora). Je mu prý líto, ale opravdu si na nic nevzpomíná…

Kastelán zámku Orlíku opakoval, že ho tehdy ráno probudil telefonát z PCO, že na zámku byl narušen bezpečnostní systém.  Když tam se synem během asi deseti minut přijeli, v objektu se svítilo. Otevřel hlavní dveře, odkódoval systém a zjistil stopy vloupání. Na místě našli krumpáč, pajsr a další věci, dveře byly vykopnuty, účelová mříž byla upálena autogenem.  Podle kastelána zloději zámek dobře znali. Myslí si, že museli být nejméně dva, protože jeden by se nestačil vracet pro ukradené věci a odnést i autogen – celá akce jim musela trvat jen oněch asi deset minut.

Slyšen měl být i jeho syn, který onu noc jel na zámek s ním, ale otec ho omluvil pro nemoc. Vojtěch Pammer na jeho osobním slyšení trval a odůvodňoval to údajným vyjádřením tohoto svědka, že onoho Roberta zná, a že mu prý řadu let opakoval, že si jednou ze zámku odnese kord s brilianty. Ten pak taky skutečně zmizel.

Zmíněný Robert vysvětloval, že se asi před deseti roky zmiňoval, že by se mu hodil jeden meč ze zámku, a že kdyby byl k mání, že by jej koupil. Popřel, že by v době vloupání volal na policii o autě bez kol, což se ukázalo být smyšlené (snad k „vyblokování" hlídky proti případnému rychlejšímu zásahu na zámku?). Obhajoba poukazovala na to, že podle znalce z odvětví fonoskopie patřil hlas tomuto svědkovi, a dožadovala se doplnění dokazování o audioexpertízu tohoto hovoru a o zjištění, odkud byl onen hovor veden.

Soud provedl i řadu dalších důkazů včetně znaleckých posudků a odborných vyjádření z řady kriminalistických odvětví. Pozoruhodný byl například výslech policejního experta z odvětví pachové identifikace k důkazu opatřenému devatenáct měsíců po vloupání na Orlík, kdy potápěči našli v jezeře tašku s autogenem, z něhož byla sejmuta pachová stopa shodná s pachovou konzervou Milana Durce. Odborník po seznámení s protokoly, diagramy a videozáznamem postupu služebního psa konstatoval, že pes při identifikaci stopy pracoval naprosto přesvědčivě. Vysvětlil, že stojící voda a chlad jako v tomto případě pach konzervují. Připomněl několik jiných případů, na nichž pracoval – stopa se například udržela rok na knize odcizené v Památníku národního písemnictví nebo řádově týden na noži, s nímž byla spáchána vražda a který byl odhozen na dno kanalizační šachty, kudy protékaly odpady z domácností. Experimentálně má vyzkoušeno, že pes našel pachovou stopu i po zahřátí věci na 900 stupňů, dokonce i z fragmentů obalů odpálené bomby…

Na dotaz, zda se dá pachová stopa ověřit i jinak, expert řekl, že do jisté míry plynovou chromatografií, ale zatím nikdo nevymyslel techniku identifikace tak slabých pachů, jako ji dokáže pes. Opakoval, že ani s onou stopou ležící 19 měsíců pod vodou neměl podle videozáznamu žádný problém. Obhajoba ale požadovala ověřit tyto schopnosti psa znaleckým posudkem.

Z listin předseda senátu konstatoval z trestního rejstříku obžalovaných, že Vojtěch Pammer byl čtrnáctkrát soudně trestán, Viktor Pammer dvanáctkrát, Milan Durec devětkrát. Závěrečné dny hlavního líčení vodila také Vojtěcha a Durce k soudu eskorta – jsou od konce ledna ve vazbě pro podezření z přípravy loupeže poštovního doručovatele rozvážejícího důchody…

Soud další důkazní návrhy zamítl. Státní zástupkyně pak měla všem obviněným žalované skutky za prokázané, obhajoba tvrdila opak a požadovala jejich zproštění.

Ve čtvrtek soud ale vynesl  rozsudek, jímž Vojtěcha Pammera a Milana Durce uznal vinnými vloupáním na Orlík a všechny tři pak vloupáním do klenotnictví v Albertu, v obou případech dále poškozováním cizí věci. Vojtěchu Pammerovi uložil úhrnný trest osmi let do věznice s ostrahou, tedy do režimu mírnějšího, který spíše umožní jeho léčení, Milanovi Durcovi rovněž osm let, ale do věznice se zvýšenou ostrahou, Viktoru Pammerovi za klenotnictví a za sbíhající se krádež z rozsudku soudu v Příbrami souhrnných pět let do ostrahy. Mají také uhradit způsobenou škodu.

Předseda senátu konstatoval, že důkazy proti nim jsou v zásadě nepřímé povahy. Soud je přesto přesvědčen, že se činů dopustili tak, jak je uvedeno v obžalobě. K námitkám obhajoby rozvedl, že soud se neopíral o výpověď problematizovaného svědka Stanislava S. Roberta R. policie rovněž velmi pečlivě prověřovala, stopy posuzovala i směrem k jeho osobě s negativním výsledkem, a jakkoliv může přetrvávat podezření, že s vloupáním na Orlík mohl mít něco společného, ani sami obžalovaní k jeho usvědčení ničím nepřispěli. K námitce, že k vytažení tašky s autogenem z jezera a k následným úkonům nebyla přizvána obhajoba, předseda senátu vysvětlil, že nález byl zpracováván těsně před podáním obžaloby a že k takovýmto úkonům nic policii neukládá zvát obhajobu. Opakoval, že vinu obžalovaných neprokazují jen zmiňované pachové stopy, ale také souhrn další důkazů, například výpovědí svědků.

Obžalovaní se na místě odvolali.