Několik lidí přišlo z bezpečnostních důvodů o kartu a po dobu dvou týdnů museli čekat na vydání nové. Potíže byly také u dalších bankomatů v centru města a u Kauflandu.
Přišel vám účet za výběr peněz v zemi, kde jste nikdy nebyli? Zřejmě jste obětí skimmingu. „Pachatelé udělají kopii karty a už druhý den mohou vybírat," říká v rozhovoru pro Deník major Miloš Maršík z hospodářské kriminálky jihočeské policie.
V čem byl případ loni zadržených Bulharů výjimečný oproti jiným skutkům, které jste do té doby vyšetřovali?
V jižních Čechách se do té doby nepodařilo pachatele zadržet. V republice se to podařilo jen několikrát. Výjimečné to bylo i v tom, že jsme zatkli podezřelé a zjistili místo jejich pobytu v Linci.
Ve spolupráci s rakouskými kolegy jsme vypátrali hotel
a objevili věci, které sloužily ke skimmingu. Například čtečky karet i zařízení na přenos dat nebo takzvané bílé karty, které mají jen magnetický proužek, ale jinak jsou prázdné.
Každý bankomat je vybaven kamerou. Přesto se poprvé podařilo spatřit pachatele přímo při činu. Čím to je?
Bylo to určitou náhodou. Oznámil to pracovník banky, za nímž přišel klient, jemuž
se zdálo, že karta jde do bankomatu těžko zastrčit. Na základě toho jsme zjistili, že je tam skimmovací zařízení.
Pachateli trvalo nainstalování jen několik vteřin. Skutečně je tak jednoduché?
Dnes už jsou skimmovací zařízení profesionálně udělaná, takže jsou přesně na rozměr různých typů bankomatů. Toto vybavení se zpravidla skládá ze dvou částí – prvním je takzvané hrdlo, které
se vkládá na otvor pro vložení karty. Pak je to zařízení, které snímá PIN kód. V současnosti už jsou k dispozici i zařízení „dva v jednom". Je to otázka jedné, maximálně dvou vteřin.
Dá se instalace skimmovacího zařízení dohledat i zpětně?
Ano, několika způsoby. Nebudu je konkretizovat, ale to, že došlo ke skimmingnu často zjistíme až poté, kdy jsou
z bankomatu vybrány peníze. Většinou v zahraničí. V poslední době to bylo například v USA nebo Peru. Přijdou
na to klienti, kteří při výpisu účtu zjistí, že přišli o peníze někde, kde nikdy nebyli. Banka má zálohované kamerové záznamy a podle historie výběrů klienta zjišťuje, kdy přesně bylo skimmovací zařízení na bankomatu instalováno.
Pokud jsou výběry v různých koutech světa, znamená to, že tam vždy někdo fyzicky peníze vybere? Anebo je to přes internet, kdy se zadá nějaká bankovní operace?
Většinou je to fyzicky. Jeden den se tady naskimmují data, přiřadí se PIN kód
k údajům z magnetického proužku a tato data se prostřednictvím internetu předají do zahraničí. Pachatelé udělají kopii karty a už druhý den mohou vybírat. Toto ale může být jen mimo Eurozónu. Tam musejí být takzvané čipové karty. V Evropské unii se načítají data jen z čipu, nikoliv magnetického proužku. Bankomaty v EU vyrábějí pouze data z magnetického proužku, nikdy jsme nezažili, aby zkopírovaly i čip.
Vzpomenete si na případ, kdy
se jihočeská policie setkala
se skimmingem poprvé?
Myslím, že asi v roce 2009 nebo 2010, kdy byly napadené dva bankomaty. Výběry byly krátce provedeny v Peru, Argentině a podobných zemích. Došlo tam ke značnému odčerpání prostředků.
Pokud se prokáže, že bankomat měl skimmovací zařízení, proplácejí banky tyto částky klientům?
Banky vždy zahajují reklamační zařízení s klienty. Víc
k tomu bohužel nemůžu říct.
Může klient nějak ošálit skimmovací zařízení, třeba zakrytím rukou?
Existuje několik typů zařízení. Příkladem je falešná klávesnice, kterou pachatelé položí na tu skutečnou. Jakékoliv zakrývání v tomto případě nepomůže, protože tam není kamerka. Ale v 99 procentech zakrytí pomáhá. Je to náročnější na obsluhu, ale vyplatí se zakrýt rukou klávesnici ze všech stran – seshora
i ze stran. Na novějších bankomatech jsou tunely, které zadání kódu zakrývají, ale to je zase mlýnem na vodu pachatelů. Zloději potřebují PIN i údaje magnetického proužku. Jedno bez druhého jim
k ničemu není.
Čtěte také:
