Podle zjištění soudu tehdy vyzvedl z kočárku plačícího sedmiměsíčního synka své přítelkyně a položil ho do postele, aby ho utišil. Když jeho pláč neustal, prudce na dítě přilehl ramenem, paží či předloktím. Vzhledem k intenzitě přilehnutí a tělesné konstrukci dítěte o váze 6,6 kilogramu musel být srozuměn s následkem , který tak může způsobit. Dítě zemřelo v důsledku zhmoždění plic způsobeného stisknutím hrudníku proti pevné překážce.

Nováček tvrdil, že chlapečka přikryl a pak sám zaspal. Dítě prý nejspíš zalehl, když se na posteli převalil. Znalci z odvětví soudní medicíny ale uvedli, že by muselo jít o energické, rychlé zalehnutí, nikoliv o převalení se na dítě například v polospánku. Ke kompresi hrudníku muselo dojít rychle.

Soud v listopadu uzavřel, že obžalovaný ve zkratkovitém jednání dítě úmyslně usmrtil. Uznal Nováčka vinným zločinem vraždy dítěte a uložil mu trest 16 let odnětí svobody. Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a věc vrátil první instanci k doplnění dokazování. (Podrobnosti Deník 16. února.)

V doplnění dokazování soudní lékaři vyloučili možnost způsobení komprese hrudníku kojence pomalým přetočením se obviněného ve spánku. Muselo by jít minimálně o prudké vymrštění se spícího s přetočením se, jak se někdy obracejí mladí lidé. Na dítě by dotyčný musel dopadnout ramenem, paží či předloktím. Kdyby dolehl celým tělem, destruující síla by se na velké ploše jednak rozložila, jednak by došlo i ke zranění dalších orgánů dítěte, například jater. Znalci pak vedli figuranta při demonstrování jednotlivých možných poloh.

Znalec z oboru forenzní biomechaniky přednesl posudek na základě vlastních experimentů ke kritickým hodnotám tolerance organismu k tlakům na hrudník, tedy k tomu, jaká vnější síla v závislosti na čase působení by už mohla způsobit smrtelný následek. Vypočítával tlak, který by vyvolávalo různé zalehnutí, a dospěl k závěru, že už pouhé nalehnutí bokem nebo zády vyvolalo tlak 300 Newtonů, tedy za kritickou hranici nebezpečnosti 250 Newtonů. Uvažoval o plynulém stlačení, bez rázové složky.

Znalci lékaři nicméně znovu poukázali na to, že příčinou smrti malého bylo zhmoždění plic, které vzniká prudkým stlačením hrudní stěny v řádu zlomků vteřiny. Déletrvající tlak by zamezil dýchacím pohybům dítěte a vyvolal dušení, které ale v tomto případě nenastalo. Zmiňovaný pád po prudkém vymrštění a přetočení se by způsobil také zranění dalších orgánů poškozeného, k němuž ale v tomto případě nedošlo.

I po dílčím upřesnění při doplnění dokazování dospěl soud ke stejným skutkovým a právním závěrům jako v listopadu. „Důkazy jednoznačně svědčí o tom, že obžalovaný se dopustil jednání, jak je popsáno v obžalobě,“ řekl včera předseda senátu. Za zásadní pro posouzení, zda šlo o zalehnutí úmyslné nebo nešťastné, má soud zjištění, že tlak působil v řádu zlomků sekund. „Neúmyslné bezděčné zalehnutí znalci jednoznačně vyloučili,“ zdůraznil předseda senátu. „Muselo jít o aktivní, cílený pád.“

Nováček tedy podle soudu jednal úmyslně. Přímý úmysl dítě usmrtit neměl, vzhledem ke způsobu zalehnutí ale musel být srozuměn, případně smířen, s možným následkem; šlo tedy o úmysl nepřímý. K výměře trestu, který je ukládán v sazbě 15 až 20 let, předseda senátu poznamenal, že obžalovaný sice opakovaně vyjádřil lítost, ale čin nedoznal.

Michal Nováček se kúternímu jednání omluvil. Rozsudek není pravomocný.