Částku odvodil z průměru nájemného zakotveného v nájemních smlouvách, které byly s jinými nájemci bytů v tomto domě „svobodně uzavřeny“ (tj. aniž podléhaly regulaci nájemného).


Okresní soud v Českých Budějovicích v listopadu 2006 jeho žalobě nevyhověl. Mimo jiné poukázal na zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu.


Jimi je stanoven postup pro zvyšování nájemného a není tedy důvod, aby nájemné stanovoval soud. Požadavek žalobce na zvýšení nad rámec dle zákona je podle soudu „nezákonný a proto nemůže požívat soudní ochrany“.


Jak určit nájemné


Soud s poukazem na formulování žaloby („výše nájemného v domě činí“) také dodal, že soudním rozhodnutím „nelze určit výši nájemného obecně pro celý bytový dům od určitého data do budoucna“.


Výše nájemného se totiž může v jednotlivých bytech lišit i podle kategorie, kvality, umístění atd., a také se bude v průběhu doby jistě měnit.


Způsob stanovení výše nájemného, použitý žalobcem, není podle soudu objektivní. Nezohledňuje některé podstatné vlivy na cenu bytu. Vybraný vzorek nájemníků, z jejichž nájmu bylo vycházeno, je početně nedostačující a neadekvátní.


Krajský soud rozhodnutí jako věcně správné loni v březnu potvrdil. Pan K. podal proti rozhodnutím stížnost k Ústavnímu soudu (ÚS) na údajné porušení jeho základních práv.


Závěr odvolacího soudu, že nesprávně formuloval žalobu, ve stížnosti označuje za „extrémní a alibistický“. Podle stěžovatele je totiž z žaloby zřejmé, že se týká pouze konkrétních nájemníků.


Nejasná žaloba


ÚS konstatoval, že stěžovatel především vskutku nedal v žalobě zřetelně a srozumitelně najevo, jaký nárok vlastně uplatňuje.
Zda na určení „obvyklého“ nájemného, odvíjejícího se od posudku znalce, nebo „tržního“ (neregulovaného) nájemného, odvozeného ze smluv „dobrovolně“ uzavřených jinými nájemci v témže domě.


Není také zřejmé, jak skutečně nahlíží na zvýšení nájemného. Na jedné straně požaduje 118,29 Kč jako nárok podle zákona a předchozích nálezů Ústavního soudu. Na druhé straně podává, že výši nájemného reflektuje ze „svobodně uzavřených nájemních smluv“ s jinými nájemníky v témže domě.


Ústavní soud znovu připomněl, že není povolán k tomu, aby namísto obecných soudů posuzoval právní otázky v jejich rozhodovací praxi dosud neřešené.


Stěžovatel měl možnost posunout spor do dovolacího řízení. Právě Nejvyšší soud je totiž povolán k vytváření jednotné rozhodovací praxe. ÚS to nepřísluší.


ÚS proto ústavní stížnost českobudějovického občana K. odmítl. O svém rozhodnutí informoval v minulém týdnu.