Nepřipoutaná spolucestující za pět dnů zemřela na zhmoždění mozku. Řidič měl ve 22.59 h v dechu 1,87 promile, ve 23.04 už 2,06 promile.

Obžalovaný tvrdil, že vůz řídila poškozená a že je ze silnice vytlačilo jiné auto s mužem, který už asi měsíc předtím ženě vyhrožoval usmrcením a stejné hrozby opakoval ten večer v hospodě. Zabitím prý hrozil i jemu. Popisoval, jak se na místě nehody čtyři osoby snažily vytáhnout poškozenou od volantu a podle slov, která od nich slyšel, ji „dorazit", což přes její volání „ne, ne" udělaly. On od nich dostal pár ran do hlavy, po kterých ztratil vědomí. Jeden z útočníků byl podle něho policista. Poškozená mu prý říkala, že na něho něco ví…

Okresní soud v Prachaticích vyslechl svědky, podle nichž ten večer nebyl v hospodě nikdo cizí a nedošlo tam k žádnému konfliktu. Obžalovaný prý asi hodinu na stole spal, než ho probudili. Při odjezdu viděli poškozenou na sedadle spolujezdce a obviněného stát u dveří řidiče.

Další svědkové popisovali, že v havarovaném autě seděla poškozená na místě spolujezdce, dveře byly zmáčknuté. Nepodařilo se jim ji z vozidla vytáhnout. Obžalovaného slyšeli říkat policii, že řídil.

Znalec uvedl, že příčinou změny směrové stability auta bylo stočení kol v zatáčce při rychlosti asi 50 km/h, po němž došlo ke stranovému smyku. Nezaznamenal žádné stopy vlivu dalšího dopravního prostředku na nehodu. Lékař z lokalizace zranění poškozené vyloučil, že by při jejich vzniku seděla na místě řidiče.

Ve světle těchto důkazů soud označil obhajobu Miroslava P. za nevěrohodnou a ryze účelovou. S přihlédnutím i k jeho negativnímu postoji co do osobní odpovědnosti za událost mu za usmrcení z nedbalosti při porušení důležité povinnosti a za ohrožení pod vlivem návykové látky uložil čtyři roky do věznice s dozorem a zákaz řízení na dobu šesti let.

Obžalovaný se odvolal. Navrhoval výslechy dalších svědků, mj. člověka, kterému údajně v den nehody někdo volal do Prahy, že poškozené „sejmul". K dotazům vysvětloval, že o prvotním vyhrožování jen slyšel, ale u toho druhého v onen večer byl. Onoho policistu také jmenoval a tvrdil, že ho viděl i na místě nehody. Eventuálního obvinění z křivé výpovědi si prý je vědom, ale nemá důvod, proč by měl lhát. Naopak svědkové, kteří vypověděli, že v hospodě nebyl, prý lžou.

Státní zástupce připomněl, že onen policista u soudu prvního stupně řekl, že na uváděných místech nebyl a s poškozenou že žádný konflikt nikdy neměl. Žalobce dále upozornil na protokol o nehodě, podle něhož řídil obviněný a o nyní tvrzených okolnostech se nezmiňoval. Naopak podle svědků mluvil o tom, že si něco udělá v typické reakci řidičů, kteří způsobili závažnou nehodu.

Miroslav P. závěrem řekl, že nemá důvod něco házet na zemřelou, ale on že neřídil.

Krajský soud pak jeho odvolání zamítl. Na svou obhajobu si vymyslel legendu nevěrohodnou samu o sobě, kterou vyvracejí provedené důkazy. Patří k nim i posudek znalců, že se poškozená nemohla na sedadlo spolujezdce po nehodě přemístit, přičemž navíc by šlo o přemisťování dvojí přeputovat interiérem by musel také obviněný… Obhajoba obžalovaného není ani v jednom bodě podpořena důkazy, a tak se nelze divit závěrům, k nimž soud prvního stupně došel. Jeho rozsudek je tak pravomocný.