Opatřili si střelnou zbraň a 14. dubna 2003 ráno přijeli k objektu. K. zůstal v autě, P. kolem třinácté hodiny odešel ke statku. A údajně nad rámec dohody s parťákem pana Václava zastřelil. Z domu sebral vkladní knížky se 132 183 korunami, vrátil se k autu a společně odjeli.

Krajský soud v Táboře v březnu 2007 uznal Jiřího P. vinným vraždou a za ni a za sbíhající se další trestné činy z předcházejících rozsudků mu uložil čtrnáct a půl roku. Spoluobžalovanému Jiřímu K., který podle soudu také mohl ukrýt vražednou zbraň, dal čtyři a půl roku.

Zastavárníkovi, který mužům prodal smrtící zbraň, soud uložil peněžitý trest 50 tisíc korun. (Po zjištění, k čemu pistole posloužila, měl údajně žádat podíl.) Odvolání Jiřího P. a zastavárníka zamítl Vrchní soud v Praze a P. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Tvrdil, že spoluobžalovaného K. jen několikrát k usedlosti poškozeného dovezl, když si od něho půjčoval peníze, ale dál že nikdy nešel. Žádný důkaz o jeho vině prý není. Čin měl spáchat Jiří K., ale soudy uvěřily jeho lživému tvrzení. Opakuje, že v kritický den u statku vůbec nebyl. K. měl půjčenu jeho škodovku, kterou pak odstavil na nádraží v Havlíčkově Brodě, jak ho na to upozornil SMS. Podle něho také zametl stopy vhozením zbraně do přehrady.

Pouze z jeho předchozí trestné činnosti a z finančních potíží prý nelze dovozovat, že uvedenou vraždu spáchal, argumentoval dovolavatel. Na rozdíl od spoluobviněného se prý nikdy násilné trestné činnosti nedopouštěl.

Nejvyšší soud konstatoval, že námitky obviněného vesměs napadají správnost skutkových zjištění učiněných v průběhu obsáhlého trestního řízení, jak byly vyjádřeny v odsuzujícím rozsudku. Z těchto zjištění ale NS musí vycházet a je toliko povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je s nimi v souladu, formuloval soud v usnesení. Protože ale Jiří P. v dovolání neuplatnil proti právnímu posouzení skutku jedinou námitku, Nejvyšší soud je odmítl.